Lesníci ze Správy Krkonošského národního parku se obávají masivního nástupu kůrovce, k němuž může dojít už příští rok. Kůrovec do lesa patří, ale když přijdou suché a teplé roky, dokáže napáchat katastrofální škody.

Tomáš Kučera redaktor MF DNES PEC POD SNĚŽKOU Hubert Závodský na počítači ve své kanceláři ve Správě Krkonošského národního parku (KRNAP) v Peci pod Sněžkou překlikává fotografie. První vznikla před deseti lety, poslední letos. Snímky ze stejného místa zachycují usychání stromů ve velmi cenné lokalitě ve východních Krkonoších, ve Slunečném údolí, které ústí do Lvího dolu. Když vedoucí územního pracoviště Správy KRNAP prohlíží snímky lesa napadeného kůrovcem na úbočí Sněžky v rychlém sledu, je patrné, jak je to vážné. Hnědá skvrna mrtvých stromů se po stráni rozšiřuje jako inkoust ve vodě. V roce 2005 tvořily stromy napadené kůrovcem relativně malou jasně ohraničenou plochu, o dva roky byla větší a loni a letos už kvůli přemnožení došlo k rozpadu celého staletého lesního celku. „Horká a suchá léta, stáří a umístění lesních porostů, dostatek potravy i to, jak hospodář věnuje pozornost včasné likvidaci a zpracování napadeného dřeva, to všechno má vliv. Správa KRNAP dělá maximum pro to, aby držela kůrovce v mezích a daří se jí to. Kdybychom se tomu v této lokalitě nevěnovali, byl by rozpad porostů rychlejší," říká Závodský. Larvy lýkožrouta smrkového, známého jako kůrovec, se vylíhnou pod kůrou, živí se lýkem a strom usychá. Zrezne mu jehličí a odpadá kůra. Kůrovcové kalamity, kdy usychají velké plochy porostů, vznikají při narušení ekologické rovnováhy v ekosystémech, například v uměle zakládaných smrkových monokulturách, které jsou oslabeny průmyslovou imisí. Jestliže okolnosti lýkožroutu vyhovují, dochází k jeho přemnožení. KRNAP už má signály, že právě to v některých částech Krkonoš příští rok nastane.
„K používání slova kalamita bych se stavěl opatrně, ale je nepochybné, že přemnožení kůrovce hrozí a že stojíme před nelehkým obdobím. Na konečné hodnocení je brzy," pokračuje lesní odborník.
Důvodem ke znepokojení ve východní části Krkonoš je, že letošní rok byl velmi teplým a suchým a pro smrky i semenným. Když se stromy rozmnožují, jsou oslabeny a tím víc zranitelné. Lesy ve východních Krkonoších jsou k útokům škůdců náchylnější také proto, že jsou více než v jiných oblastech ve stáří, které broukům vyhovuje. „V jakém rozsahu jsou porosty napadeny, to se ukáže koncem roku. Je zaděláno na pořádný průšvih," míní Závodský. Příkladem může být už zdokumentované úbočí Slunečného údolí. Svah s poškozeným lesem je obrácen k jihu a mnohá místa jsou vysušená tak, že na nich téměř chybí vegetace. „Pro kůrovce jsou ideální stromy starší osmdesáti let s dostatečně vyvinutým lýkem. Jakmile se do porostu, který je vyčištěn od nemocného dřeva, pustí více světla, vyzdraví se, ale slunce naopak nahrává škůdcům, hlavně kůrovci," uvádí.
Boj s kůrovcem nelze nikdy vyhrát, protože do lesa patří, je tam doma. Dokáže však křehkou rovnováhu mezi lesníkem a přírodou snadno narušit. „Z dospělého napadeného smrku starého sto dvacet let o objemu dva a půl kubíku vylétne přes sto tisíc jedinců kůrovce. Myslet si, že to spasíme, když se jich do lapače chytne sto nebo tři sta, je naprosto vedle. Lze jen snížit jeho dopad," říká Závodský. Podrobná data o těžbě dřeva napadeného lýkožroutem v lesích ve Správě KRNAP se shromažďují od roku 1995. Kůrovec nepoškozuje lesy každý rok ve stejné míře a lze dokonce naznačit směr jeho šíření. K přemnožení dochází v intervalech a lze to znázornit křivkou, jakou má Hubert Závodský na svém monitoru. Je patrné, že východní část hor se blíží k horním, tedy negativním hodnotám. „Kůrovec se Krkonošemi šíří od západu na východ, což souvisí se znečištěním imisemi z elektráren na českopolském pomezí, které vyvrcholilo v první polovině 80. let a ještě doznívalo počátkem 90.," dostává se nám vysvětlení.
Imisemi oslabené porosty na hranici životnosti se mnoho let stávaly snadnou kořistí různých škůdců. V západních Krkonoších v okolí Harrachova, nejblíže zdrojům znečištění, byla nejhorší situace už v 80. letech. „V letech 1995 až 1997 byla gradace hmyzích škůdců, hlavně kůrovců, na lesním hospodářském celku Vrchlabí. Rozpadl se komplex lesa v Labském dole, na Liščí hoře, na Klínovkách nebo na Pláních. Předcházela tomu větrná kalamita a pro škůdce vhodné počasí," popisuje Závodský.
Na přelomu tisíciletí se situace uklidnila, přišly chladnější roky. Kůrovec ve východních Krkonoších opět vystřelil nahoru po roce 2007, kdy stovky hektarů lesa poničil orkán Kyril. Lesníci stihli z 90 tisíc metrů krychlových kalamitního dřeva jen ve východních Krkonoších zpracovat asi 60 tisíc kubíků, což dokazuje, jak moc byla oblast postižena. Následující rok přišla vichřice Emma, která zkázu ještě dokonala.

Dříve prales, dnes polom

Terénní auto se kodrcá vyschlým řečištěm horského potoka. Nalevo se tyčí Studniční hora, vpředu Sněžka a vpravo Růžovohorské sedlo. Lesník KRNAP Bedřich Vašíček ukazuje na několik ohnisek kůrovce na stráních. Obří důl patřil donedávna k nejzachovalejším částem Krkonoš, kterému se řádění kůrovce vyhýbalo. Nyní jsou i tam velké plochy suchých stromů.
„Jsme v první zóně národního parku, v místech s velmi přísným režimem, kde je bezzásahový les," upozorňuje lesník na oka suchých stromů v moři zeleně.
V celé první zóně KRNAP je jakýkoli zásah, tedy i odstraňování napadeného dřeva, nepřípustný. Přesto lesníci s kůrovcem bojují i tady. „Pokud jde o ležící kalamitní dřevo, kmeny se oloupou, odkorní, čímž se naprostá většina lýkožroutů zlikviduje a dřevo zůstává ležet na místě," doplňuje kolegu Radek Drahný ze Správy KRNAP. Kolem kůrovce v Krkonoších panuje řada mylných a zavádějících informací. Někteří turisté se pohoršují, když vidí v nejpřísněji chráněné zóně parku polomy, myslí si, že je to důkaz liknavosti ochranářů při likvidaci nemocného dřeva. Jiní naopak kritizují, že bezzásahový režim by měl platit na větší ploše, protože les má schopnost sám sebe zregenerovat. „Nelze zobecňovat, každá lokalita je jiná. Jiný postup proti kůrovci volíme v Obřím dole, jiný u Horního Maršova. Nejjednodušší a nejúčinnější je, když se dřevo včas zpracuje a odveze, tím se koncentrace kůrovce naředí. Kde můžeme zasahovat, a hlavně, kde to jde, se snažíme les připravit na postupný rozpad. Aby se neskládal ze stromů jednoho stáří, ale aby obsahoval nejen jednoleté, ale i dvacetileté či čtyřicetileté dřeviny. Pestrost druhová i věková je k nezaplacení. Otázkou není, jak nad kůrovcem vyhrát, ale jak s ním žít," říká Hubert Závodský. Správa KRNAP obhospodařuje 34,3 tisíce hektarů lesních porostů s více než 60 druhy dřevin.

Psaní komentářů k článkům na serveru Silvarium.cz zůstává přístupné pro všechny čtenáře. Pro vkládání komentářů je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na Silvarium.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.