Osmdesát velkoformátových fotografií pořízených v chřibských lesích dlouholetým vedoucím buchlovické lesní správy Zdeňkem Zálešákem (63) a dvanáct kusů dřevěných solitérů a doplňků do interiéru vytvořených v ateliéru Osvětimanské paseky Vladimíra (42) a Ivy (49) John, očekávaly v pátečním podvečeru návštěvníky vernisáže s názvem Poklady chřibských lesů, která se uskutečnila v Muzeu Podhradí Buchlovice.
"Při slavnostním zahájení dvou premiérových autorských výstav, které moderovala vedoucí Československého kulturního centra Buchlovice Pavla Večeřová, zazněla v podání harmonikářky Aleny Stodůlkové a Dalibora Paťáka, hrajícího na jeden z nejstarších hudebních nástrojů Panovu flétnu, několik známých skladeb.
Při skleničce vína si pak mohli návštěvníci výstavy, která bude v přízemí muzea k vidění až do 2. července, vychutnat ten nejkrásnější pohled do nejrůznějších zákoutí chřibských lesů i na zvěř v ní žijící. Digitálním fotoaparátem převážně Nikon je pořídil bývalý lesní správce Buchlovice Zdeněk Zálešák. „S fotoaparátem značky Pionýr, který jsem si koupil za peníze poctivě vydělané při jedné brigádě v Kyjově, jsem začal koketovat v 15 letech. Za bezmála půl století jsem pořídil různými značkami fotoaparátů tisíce snímků," konstatoval Zdeněk Zálešák. Na jeho první autorské výstavě jsou ale jen ty fotografie, které pořídil od roku 2006 digitálními fotoaparáty. V Chřibech ale nejraději fotografuje jejich orientační bod číslo jedna, a to starobylý hrad Buchlov.
Nevšední pozornosti se v muzeu těší knihovna Medúza, dřevěný obraz, běžící žena, stromová klíčenka, nástěnný nebo tajemný svícen či vyloupnutá lampa z ateliéru Vladimíra a Ivy John. „Při toulkách malebnou chřibskou přírodou občas nalezneme staré a zajímavé kmeny nebo kusy dřeva, které jsou dotčeny stářím, nebo jsou opracované vodou či působením povětrnostních podmínek," svěřila se Iva John. Netajila se tím, že kusy dřeva, které ji a jejího partnera zaujmou, musejí kvůli rozměrům a hmotnosti za nelehkých podmínek přepravovat do svého ateliéru. Jeden z větších kusů dřeva museli dokonce „lovit" z osvětimanské přehrady.
„Když nějaký zajímavý kousek dřeva v přírodě najdeme a dopravíme ho domů, strávíme několik večerů přemýšlením, jak by se ten poklad lesa, který by byl na jeho původním místě stejně určen k zániku, mohl proměnit v originální designový nábytek," svěřují se unisono Iva s Vladimírem. Když přijde ten správný nápad, dřevo hrubě opracují motorovou pilou, různě drásají, kartáčují či opalují a v konečné fázi je pak ošetří voskem nebo olejem. V kombinaci s kovy, kameny a sklem jsou jejich výrobky mnohem zvláštnější."
