Tým amerických výzkumníků přichází s jednoduchým plánem na zastavení globálního oteplování. Vše, co je třeba udělat, je postarat se na Sahaře a v australském vnitrozemí o vznik rozsáhlých stinných lesů.
Myšlenka se zrodila v hlavě Leonarda Ornsteina, buněčného biologa působícího v Mount Sinai School of Medicine, jehož partnery se stali David Rind a Igor Aleinov, kteří se zabývají klimatickými modely v Goddardově ústavu vesmírných studií NASA.
Mnohým se může jejich projekt jevit jako až příliš ambiciózní nebo technologicky náročnější než některé jiné nápady geoinženýrů, o nichž se v současné době mluví. Ale Leonard Ornstein říká, že jejich nápad určitě přinese výsledky. Ornstein předpokládá, že pokud budou většina Sahary a australské vnitrozemí osázeny rychle rostoucími dřevinami, jako je třeba eukalyptus, mohly by nově vzniklé lesy pohltiti přibližně 8 miliard tun uhlíku ročně, což je téměř tolik, kolik lidstvo dnes vypouští spalováním fosilních paliv a dřeva. Jak lesy porostou, budou pohlcovat ještě více uhlíku, a to po celá desetiletí.
Studie zveřejněná v časopise Climatic Change navrhuje, aby v severní Africe a u australského pobřeží vznikla rozsáhlá zařízení na odsolování mořské vody. Z nich by systém akvaduktů a čerpadel přiváděl takto vzniklou sladkou vodu do vnitrozemí. Aby se předešlo ztrátě vody odpařováním, využívalo by se pro mladé lesy kapkové zavlažování, a písečné pustiny by se změnily na nekonečné háje stromů dobře snášejících teplo, jako je např. eukalyptus.
Boj proti globálnímu oteplování podle IME: umělé stromy a řasami pokryté budovy - čtěte ZDE
Kvůli oteplování klimatu narostli v Grónsku podle vědců pavouci - čtěte ZDE
Zavlažování nově vzniklých lesů by stálo poměrně dost, kolem 2 bilionů dolarů ročně, ale výzkumníci tvrdí, že cena není o mnoho vyšší než předpokládané náklady na zachycení všech emisí oxidu uhličitého ze světových elektráren ve světě a jeho uskladnění hluboko v podzemí. Připomínají také, že technologie zachycování a skladování emisí oxidů uhlíku jsou ještě komerčně nevyzkoušené, zatímco všichni vědí, že lesy pracují jako skutečné uhlíkové ”houby”.
Stejně jako u ostatních navržených geoinženýrských systémů si výzkumníci uvědomují, že vznik nových lesů může mít i nežádoucí účinky. Zvýšená vlhkost by mohla vést v Africe k invazí kobylek, stejně jako se to děje v letošním obzvláště vlhkém roce. Podle zmíněné studie by tyto lesy také mohly omezit proudy půdního prachu bohatého na železo, které vanou ze Sahary do Atlantského oceánu, kam přinášejí živiny pro mořský život.
