...
Z tohoto pohledu máme v České republice docela štěstí. Naše příroda se velkým ohňům brání a podmínky v ní nepřejí obrovským požárům srovnatelným s těmi středomořskými, a už vůbec ne s těmi australskými. Lesy u nás rostou často na jílové půdě, jíž voda tak rychle neproteče, takže si udržují více vlhkosti. Pod stromy bývá borůvčí, v němž se voda také drží. To jsou podmínky, které znesnadňují rychlé šíření ohně. Výhodou českého prostředí je také poměrně vysoká hustota obyvatel, přes lesy navíc vede řada silnic a cest. Oheň je tedy obvykle objeven dříve, než se stačí rozrůst do až příliš nebezpečného rozsahu. Také hasičské útvary jsou rozmístěny tak, že se k požáru dostanou poměrně rychle. Přesto databáze EFFIS zaznamenává, že předloni u nás shořelo 492 hektarů lesa, téměř dvojnásobek desetiletého průměru.
Také v Česku bude větší sucho a horko nahrávat vzniku lesních požárů. Asi se hodí myslet na ně včas. Zrovna teď se u nás vedou debaty o tom, čím nahradit smrky, které je nutné vykácet v důsledku kůrovcové kalamity. Zalesňování je úkol na dlouhá léta. Neuškodí zvážit, které stromy sázet i z pohledu hasičů. Ti vědí, že ideální potravou pro oheň je borovice obsahující hořlavou pryskyřici. Z listnatých stromů pak nejlíp hoří měkké dřevo, třeba březové, mnohem obtížněji se ohni poddává tvrdé dřevo dubů a buků.
...
JOSEF TUČEK
Celý článek najdete v LN.
