V květnu roku 2013, kdy Krkonošský národní park (KRNAP) slavil padesát let od založení, jsem se sešel s Miroslavem Klapkou. Ve svém nevelkém trutnovském bytě mi první ředitel národního parku popisoval, jak v 60. letech oblast vznikala.
Velmi rychle jsme se dostali i k jeho „hříchům". Tak Klapka mluvil o betonovém monstru jménem Labská bouda a vysokém hotelu Horizont v Peci pod Sněžkou. Obě stavby se v nejcennějších lokalitách Krkonoš začaly rodit během Klakpovy éry. Přestože on i další ochranáři prý protestovali a s obřími projekty nesouhlasili, jejich slova nebrali komunističtí plánovači vážně.
Dnes už takhle masivní zásahy národnímu parku nehrozí. Ovšem ani právě odcházející Jan Hřebačka neopouští ředitelskou kancelář s čistým štítem. Jde především o divokou apartmánovou výstavbu na Horních Mísečkách. „Když mně někdo bude vyčítat, že se na Horních Mísečkách pokračuje s výstavbou, tak je třeba podívat se na celý právní stav věci a jít na začátek – když začala první etapa výstavby, neměl jsem na správě sprábrání žádný vliv," brání se padesátiletý manažer pár dnů před svým odchodem.
První domy se 109 apartmány se na Mísečkách začaly stavět v roce 2005. O tři léta později usedl Hřebačka do křesla ředitele Správy Krkonošského národního parku a jednou z jeho priorit bylo rozběhlou výstavbu ovlivnit. Rychle ale pochopil, že moc nezmůže.
Právní stanoviska už byla v běhu. „Ale nyní své předchůdce chápu, že nedokázali dohlédnout konce toho problému, který tam dneska je," nechce Hřebačka nikoho kritizovat.
Ochranářům se pouze podařilo snížit zamýšlený počet domů – v rámci druhé a třetí vlny výstavby jich na Horních Mísečkách místo čtrnácti postaví šest. A kromě Míseček dnes probíhá rozsáhlé budování i v Peci pod Sněžkou.
Apartmánová výstavba má mnoho kritiků.
Třeba krajinný ekolog a znalec krkonošské architektury Pavel Klimeš tvrdí, že takové domy horám vůbec neprospívají. „Na zastupitelstva je tu obrovský tlak developerů. Stavějí se nové byty, ale nejsou pro místní. Jsou příliš drahé," řekl Klimeš v rozhovoru pro týdeník Euro už dřív.
Zkrátka krkonošské pozemky se svou jedinečnou přírodou budou vždycky velkým lákadlem. Své o tom ví i Jan Hřebačka. V roce 2005, už jako zaměstnanec Správy KRNAP, si zaspekuloval s půdou. Od pozemkového fondu ve zvláštním režimu výhodně získal lukrativní pozemky o celkové velikosti 4,5 hektaru ve Špindlerově Mlýně a na Černé hoře. Stát potom podivné převody zažaloval a půdu získal zpátky. Padesátiletý Jan Hřebačka dnes o třináct let starém příběhu mluví jako o „mladické nerozvážnosti".
Jeden z největších problémů
Velkým tématem v národním parku je i rozšiřování a modernizace lyžařských areálů. Impulz přišel na podzim roku 2012, kdy se Český svaz tělesné výchovy rozhoupal k odvážnému kroku – střediska ve chovy Špindlerově Mlýně a Peci pod Sněžkou na dvacet let pronajal soukromníkům. „Když jsme zpracovávali plán péče, bylo nám jasné, že sjezdové areály budou jeden z největších problémů," přitakává takává
Jan Hřebačka.
Delší dobu se diskutuje o propojení středisek v Peci pod Sněžkou a Janských Lázních na Černé hoře, ve Špindlerově Mlýně se zase chystají provázat Medvědín se Svatým Petrem přes Labskou přehradu. Tam se mluví o stavbě dvou nových lanovek a čtyř sjezdovek. Takové rozšiřování zimních středisek neznamená jen zvýšenou dopravu a neustálé betonování, ale také kácení rozsáhlých ploch pro nové sjezdovky a lanovky.
S tím, jak jsou zimy stále teplejší a sušší, je dnes navíc nutností použití sněžných děl.
A řada areálů při výrobě technického sněhu odsává nedostatkovou vodu z poloprázdných koryt potoků a řek. Aktuálně je proto velkým tématem hledání míst, kde by mohly vzniknout akumulační nádrže. Jedna už získala povolení v Harrachově.
I lyžování navyšuje návštěvnost Krkonoš. Do oblasti každoročně zavítá šest milionů turistů. Aby všichni nemířili na stejná místa a neucpávali páteřní trasy na Sněžku či k pramenům Labe, hledá teď Správa Krkonošského národního parku možnosti, jak návštěvníky zavést i do jiných a méně známých lokalit a turistický ruch rozmělnit.
„Nemáme zákon, kterým bychom mohli omezit vstup lidí do přírody. Máme jiné nástroje – třeba propagaci méně známých míst," popisuje Hřebačka.
V Krkonoších plánují rozjet službu, která je v zahraničních národních parcích vcelku normální. Aby lidé neničili nejcennější partie, mohou do nich jen po skupinách s průvodci. A přestože KRNAP je zdaleka nejnavštěvovanějším českým národním parkem, sami ochranáři zatím o krizovém stavu nemluví.
Labskou už nikdo bourat nechce
Kvůli jaké nabídce Hřebačka v lednu po necelých deseti letech končí v čele Krkonošského národního parku, nechce říct. A ministerstvo životního prostředí tají detaily z výběru jeho nástupce. „Přišlo devět přihlášek, do druhého kola postoupilo osm uchazečů. O novém řediteli by mělo být rozhodnuto do konce roku," říká jen Dominika Pospíšilová, mluvčí ministerstva.
Ministr Richard Brabec (ANO) se už nechal slyšet, že velké změny ve fungování národního parku nečeká. Byl by prý rád, kdyby oblast pokračovala v nastaveném směru a projektech, jako je například výsadba listnáčů do smrkových monokultur. Velkou šanci mají Hřebačkovi kolegové ze Správy KRNAP, kteří se do tendru také přihlásili.
A jaká budoucnost čeká Labskou boudu? S demolicí už se dávno nepočítá. Po letech diskusí a chátrání přišli v roce 2012 noví provozovatelé a betonovému hotelu dali nový smysl. Za oživení nevzhledného místa je chválí i samotní ochranáři.
