Ve střední Evropě se za hlavní příčinu ohrožení biodiverzity považuje náhrada lesních porostů přirozené dřevinné skladby intenzivně pěstovanými stejnověkými monokulturami komerčních dřevin, zejména smrku ztepilého a borovice lesní, těžených holosečným způsobem.
Dalšími podstatnými a hospodařením způsobenými faktory jsou nedostatek nejrůznějších forem odumřelé dřevní biomasy (mrtvého dřeva), starých a biotopových stromů, eliminace prostředí světlého lesa a odstraňování tzv. biologického dědictví přirozených disturbancí nahodilými těžbami.
Vědci z České zemědělské univerzity v Praze na základě studia rozsáhlého souboru literárních prací definovali faktory důležité pro ochranu lesní biodiverzity. Své výsledku publikovali v článku Klíčové faktory pro ochranu lesní biodiverzity ve střední Evropě, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 2/2023.
Studované publikace vědci na základě jejich zaměření a výstupů rozdělili do těchto základních okruhů: klimatické změny; dřevinná skladba; intenzita hospodaření; fenomén starého lesa a jeho struktur včetně mrtvého dřeva; sukcese; fenomén světlého lesa a tradiční management; segregace a integrace.
Autoři v provedené analýze vyzdvihují, že lesnická praxe by měla usilovat o ukončení pěstování holosečně těžených monokultur, coby nejvýraznější formy stovky let uplatňovaného intenzivního hospodaření.
V praxi je nutné se věnovat obnově pestré dřevinné skladby, ochraně starých lesů a jejich struktur, jakož i obnově prostředí světlého lesa a renesanci historických forem hospodaření. O smíšení porostů by měli lesníci usilovat na porostní i krajinné úrovni.
Ilustrační foto: mrtvé stromy v krajině vytvářejí důležité mikrobiotopy pro život celé řady organismů. Foto: pixabay.com
Pro ochranu biodiverzity má prokazatelně smysl zvyšovat zastoupení nedostatkových dřevin jak jejich rozptýleným vnosem do hospodářských monokultur, tak úsilím o zachování a vznik celých porostů s přirozenou dřevinnou skladbou. Při těchto snahách by měla být primárním nástrojem přirozená obnova a sukcese namísto umělé výsadby.
Využití introdukovaných dřevin pro posílení biodiverzity vědci spíše nedoporučují z důvodu rizik, která takový krok představuje pro lesní společenstva. V kontextu klimatických změn však lze v některých případech o užití introdukovaných dřevin diskutovat jako o adaptačním opatření, například u jižněji žijících druhů, jejichž spontánní domigrování je s globálním oteplováním pravděpodobné.
Pro celkovou lesní biodiverzitu není podstatná pouze dřevinná skladba, ale též strukturní komplexnost lesního prostředí. S tím souvisí nutná ochrana starého lesa, a to jak ochrana dochovaných starých lesů a pralesů, tak zachování a podpora jejich typických strukturních prvků v lesích hospodářských.
Pro biodiverzitu je zásadní existence starých a mohutných stromů, na nichž s narůstajícím stářím a rozměry přibývá mikrobiotopů. Dále jsou zásadní rozličné formy mrtvého dřeva, z nichž je obzvláště důležité rozměrné a osluněné mrtvé dřevo. Podstatná je přitom kontinuita v čase a prostoru.
Strukturní diverzita prostředí významně souvisí s efekty přirozených disturbancí (abiotických i biotických) a s jejich tzv. biologickým dědictvím. Přirozené disturbance lesních porostů, včetně disturbancí velkoplošných, jsou na severní polokouli běžné a zásadním způsobem ovlivňují biodiverzitu lesa. Přírodní narušení vzniklá působením větru, bouří, námrazy, sněhu, požárů, podkorního hmyzu apod. vytvářejí důležité mikrobiotopy a zajišťují strukturní diverzitu prostředí.
Ilustrační foto: roháč obecný – významný saproxylický druh, žijící v dutinách starých stromů a v mrtvých pařezech, jejichž odstraňováním mizí i jeho přirozené prostředí a zdroj obživy; snižuje se tak nejen jeho populace, ale i ostatních druhů brouků žijících ve stejném prostředí. Roháč obecný se tak dostal na světový seznam ohrožených druhů. Foto: pixabay.com
Ve středoevropských lesích středních a vyšších poloh, zjednodušeně v bučinách a smrčinách, byl z hlediska závažnosti disturbancí zjištěn primárně smíšený režim, vyznačující se četnějšími maloplošnými narušeními, doplněnými ve větších časových intervalech událostmi závažnějšího rozsahu.
Lesnické hospodaření zohledňující ochranu biodiverzity by mělo tento režim přirozených disturbancí imitovat při těžbě, například kombinací jednotlivého a skupinového výběru či nepravidelnou probírkou, a to v různých délkách obmýtí, včetně velmi dlouhých intervalů na části lesního celku.
Zároveň je nutné v ekosystému ponechávat důležité strukturní prvky (stromy k dožití, mrtvé dřevo apod.) a respektovat všechna sukcesní stadia, zejména pozdní a raná, na jejichž prolínání je vázána velká část biodiverzity.
V nižších polohách, v doubravách a lužních lesích, by mělo dojít k renesanci tradičních (historických) forem managementu, zejména pařezení (les nízký – výmladkový – a střední) nebo lesní pastvy, které lze z důvodu dlouhodobého lidského osídlení uvažovat jako součást dynamiky nížinných lesů.
Tradiční management je hojně doporučovaný nástroj k obnově prostředí světlého lesa, které je nezbytné pro velkou část lesní bioty. Ke zvýšení efektivity pro teplomilné a světlomilné druhy se doporučuje jeho aplikace na svazích jižní expozice. Při pařezení je nutné pamatovat na zachování mrtvého dřeva pro saproxylické druhy. Doplňkovými nástroji na podporu světlého lesa je tvorba světlin a vhodně nastavená údržba koridorů nadzemních elektrovodů, například pařezením či pastvou namísto plošným frézováním.
Rezervace jsou podstatné pro nejohroženější druhy organismů, ovšem jejich role musí být podpořena a doplněna správným managementem v hospodářských lesích. Zvláště horské lesy jsou vhodné pro bezzásahový režim, neboť vykazují vysokou míru odolnosti a směřování k diverzifikovanému prostředí jak po skončení hospodaření, tak po disturbancích.
Význam efektů přirozených distrubancí a škály sukcesních stadií pro biodiverzitu je základním východiskem při rozsáhlých narušeních hospodářských lesů střední Evropy. Lesnické hospodaření, má-li zohledňovat lesní biologickou rozmanitost, musí ponechávat vzniklé souše na vhodných místech a umožnit sekundární sukcesi na významné části disturbovaných ploch.
Článek Klíčové faktory pro ochranu lesní biodiverzity ve střední Evropě je ke stažení zde.
TZ VÚLHM
