Jak si stojíme na frontě proti kůrovci? Takto po vojensku se teď mluví o problémech i budoucnosti lesů. Mluví se tak po kalamitě posledních let a s vyhlídkou, že letošek bude ještě horší. A hovoří tak i šéf Lesů ČR Josef Vojáček.
Má to jistou logiku.
Když téma kůrovce před lety ovládlo média, bylo to na Šumavě, v národním parku i jeho bezzásahových zónách. Tam vznikla „válečná" rétorika boje proti kůrovci, ale i boje aktivistů proti bojovníkům proti kůrovci.
Bezzásahové zóny parku tvoří řádově jen promile rozlohy státu, ale teď je kůrovec daleko za nimi. Už nejde o boj s aktivisty za divočinu, jde o osud lesa jako takového, tedy lesa v kulturní krajině. A upřímně, jiná u nás mimo národní parky není.
Už není ohrožena jen Šumava, ale širší a nechráněné areály. Není ohrožen jen smrk, ale i borovice, jilmy či jasany.
A hrozbou není jen kůrovec.
Citlivost systému lesa se zvyšuje tak, že ho rozhodí kdejaký nepříznivý vliv, který by dříve fatální škody nepůsobil. I proto se člověk chtě nechtě táže: je dlouhodobě zásadnější přímý boj proti kůrovci, nebo snaha o nápravu přirozené imunity lesa?
ZBYNĚK PETRÁČEK
