Zdroj: Euro
Datum: 25.06.2007
Podtitulek: LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ: Ministerstvo zemědělství by mělo zvážit svou novou strategii pro Lesy ČR
Autor: PAVEL INDRA
Rubrika: HYDE PARK
Krizi obchodních vztahů státního podniku Lesy České republiky (LČR), trvající od roku 2003, chce jeho vedení jmenované ministrem zemědělství Petrem Gandalovičem řešit novou strategií.
Její nástin se vedení nedávno pokusilo prezentovat svým obchodním partnerům, kteří ji však odmítli. Podnikatelé tvrdí, že je záměr existenčně ohrožuje, a na odmítavém stanovisku se okamžitě shodly všechny jejich významné oborové svazy, přestože jinak vedou spory. Podstata situace. Klid by přinesla vize založená na zefektivnění LČR v mezích dělby činností mezi privátem a státem, nastavených na počátku devadesátých let transformací lesního hospodářství. Předkládaný záměr se však zásadně liší. LČR spatřují prosperitu v expanzi činností zacílené do podnikatelského prostoru, který dnes pokrývají soukromí investoři a v němž panuje tvrdá konkurence. Po procitnutí ze snu o efektivitě podnikatelských aktivit státu budou škody na soukromých investicích velké. Jak to, že se situace stále vyvíjí krizově a s výhledem kolapsu lesnicko- dřevařského sektoru? Jak je možné, že během téměř čtyř let tři ministři a tři ředitelé LČR, kteří přišli po ministersko- ředitelském tandemu Jaroslav Palas a Kamil Vyslyšel, jenž v roce 2003 poprvé razantně a neúspěšně do obchodního modelu LČR zasáhl, nedokázali sektor stabilizovat? Opomineme- - li úvahy o destruktivním vlivu politiků na chování LČR, jsou příčiny dnes už velmi vyhrocené situace následující. Procedurální problém. LČR sice hovoří o "své" obchodní strategii, ale protože produkují většinu dříví, s nímž se v Česku obchoduje, svým záměrem potenciálně mění ekonomickou organizaci odvětví. A protože v případě LČR jde o strategii expanze, je zjevné, že v odvětví bude méně prostoru pro soukromé aktivity a některé investice budou zmařeny. Je to zvláštní strategie českého státu. Už s ohledem na to, že lesnicko-dřevařský komplex byl donedávna oborem, který si nevynutil ani bombastické investiční pobídky, ani nároky na státní rozpočet k řešení předtransformační přezaměstnanosti. Dopady aktivit LČR prostě přesahují podnik i resort ministerstva zemědělství (MZe). Dosavadní způsob vzniku a realizace záměrů LČR tomu však neodpovídá. Otázka kvality záměru. Velkou chybou záměru LČR je buď malá argumentační poctivost, nebo možná - a o to hůře - nedostatečné pochopení základních souvislostí. Nová strategie má nahradit obchodní model, který LČR provozovaly do roku 2003. LČR nepochopily, že hlavním nedostatkem tehdejšího systému byl malý vliv trhu na tvorbu cen. Většina cenových rozhraní mezi LČR a okolím totiž vznikala dohodou. Tento nedostatek byl však částečně vykoupen relativní stabilitou obchodních vztahů, velmi potřebnou v období transformace, kdy se systém potýkal s přezaměstnaností a s nevhodnou strukturou aktiv. Nyní navrhovaný model překvapuje tím, že dlouhodobou (a také statickou) stabilitu sice ruší, ale skutečnou tržní tvorbu cen nenastoluje. Důvodem patrně bude, že při odhalování problémů dosavadního systému se Lesy ČR nevydávají správnou cestou. Klíčová dezinterpretace. Jednou z klíčových dezinterpretací minulého stavu je totiž tvrzení, že " stát prodává dříví nastojato a je to pro něj nevýhodné". Místo aby bylo řečeno, že " stát prodává dříví netržním způsobem, a ničí tak největší svátost tržního prostředí - ceny". Nepovšimnuto zůstalo, že LČR nikdy dříví nastojato neprodávaly, a z výroků, které k prodeji dříví nastojato prezentovaly, je zřejmé, že se s touto problematikou zatím nevyrovnaly. Pranýřuje se tedy " prodej dříví nastojato", ale skutečný problém - netržní cenotvorba - zůstává neřešen, a v případě realizace záměrů LČR se dokonce prohloubí. Chybný výklad. LČR argumentují, že se vydají podobným směrem jako úspěšní Rakušané a Bavoři. Bez povšimnutí však zůstává, že přes podobnost odborného fundamentu je v postavení státního lesního majetku mezi těmito zeměmi a ČR několik podstatných rozdílů. Prvním problémem je výnosový potenciál státního lesního majetku, který se odvíjí i od místních cen za dříví. Ty však v ČR zatím nedokáže místní spotřeba vytáhnout dostatečně vysoko. Proto budou hodnotu dřevní suroviny v ČR podstatně ovlivňovat ceny výrobků ze dřeva na evropském trhu. Na rakouské koncové ceny dříví se tedy v ČR zatím těšit nemůžeme. Druhým problémem je nákladovost lesní výroby zajišťované státní organizací. Přestože je v Rakousku objem prostředků investovaný do pěstební činnosti podstatně nižší než v ČR, náklady na čistě lesní výrobu převyšují její výnosy - a to rostoucím tempem (v roce 2002 činil rozdíl třináct, v roce 2003 dvacet čtyři a v roce 2004 dokonce 30 eur na hektar). Rakouské spolkové lesy ho sanují z tržeb za nelesní činnosti. Spojení tří věcí. Bavorské státní lesy, další vzor, po létech prodělečného hospodaření přikročily v roce 2005 k transformaci. Vzdaly se obvyklých 40 milionů eur státních dotací za rok, představujících patnáct procent ročních příjmů, a přesunuly do rozpočtové sféry státu dva tisíce zaměstnanců ze svých dosavadních pěti tisíc (40 procent), čímž se staly efektivními. Přesto však nedosáhly ani desetiprocentní rentability tržeb. LČR však ve svém záměru doufají v rentabilitu více než dvojnásobnou. Je to reálné? Zahraniční organizace spravující státní lesy, o jejichž zkušenosti se LČR chtějí opřít, ve skutečnosti spojují tři jednoduché věci: za prvé touha jejich manažerů po realizaci podnikatelských ambicí s pohodlným zázemím státního kapitálu; za druhé pozice státního lesního majetku, jež je tak minoritní, že (na rozdíl od LČR) není reálná deformace trhu v důsledku jakéhokoli chování při jeho správě; a za třetí nevalné ekonomické parametry lesní výroby. Diletantská argumentace. Ministr Gandalovič hájí záměry LČR, a zřejmě ani netuší, jak chatrná, a někdy až diletantská je argumentace, kterou ho vedení podniku zásobuje. Skutečně fundovaná, tolik potřebná debata neprobíhá a místo ní zaznívají mediální hesla - například teze o namazaném chlebu podnikatelů a tom suchém pro stát byla inovována do hesla o zlatých vejcích, které je třeba jim odejmout. Možná by bylo lepší přemýšlet nad tím, zda by zlatých vajec nemohlo být více a jestli by většina z nich nemohla zůstat státu. O to by se ministr mohl zasadit prosazováním cenové konkurence mezi podnikateli. Jak se posunout vpřed? Ministerstvo zemědělství by jako zřizovatel LČR mělo za prvé buď v zadání pro vedení podniku trvat na východisku, že platí základní princip transformace, na kterém současná struktura odvětví vznikla. Tedy že se LČR soustředí na zajištění řádné správy a na výkon nositele koncepce rozvoje státního lesního majetku, opustí představu, že převezmou odpovědnost za kvalitu a nákladovost výkonu technologických postupů v lese a budou důsledně dbát na kvalitu prodeje dříví oslovením konkurence. Anebo se za druhé LČR s podporou MZe budou dále pokoušet o realizaci nynějšího či obdobného záměru. Pak je však nutné přejít od diskuse o podnikové strategii LČR k té o druhé transformaci lesního hospodářství. Podněty pro MZe. V tom případě je nezbytné, aby MZe přezkoumalo legitimitu změny dříve uskutečněné transformace ve vztahu k aktům vlády a Parlamentu, jež ji vymezily, a k právním jistotám investorů, kteří se zúčastnili privatizace oboru nebo v něm investovali do vybudování nových kapacit. Popsalo, jakým formálním postupem lze v minulosti realizovanou transformaci změnit, zapojilo s vážností odpovídající míře zainteresovanosti (v tomto případě existenční) do přípravy nové koncepce investory v odvětví a postavilo ji na příslibu další investiční ochoty. Je skutečně absurdní, aby v České republice byli na jedné straně za peníze daňových poplatníků stimulováni investoři k budování kapacit a na straně druhé kvůli podnikatelské ambici státní organizace likvidováni jiní. Další kroky. Dále by mělo trvat u každé koncepce na vyčíslení jejího celkového dopadu na státní rozpočet. LČR slibují do roku 2010 nárůst hrubého zisku i daňového výnosu. Nikdo ale nespočítal, o jakou sumu bude státní rozpočet ochuzen sníženým daňovým příjmem v důsledku poklesu soukromých aktivit v odvětví a nutné restrukturalizace. Nemělo by také rozhodovat bez analýzy, jaká restrukturalizace aktiv v odvětví je nutná, jaké náklady a ztráty přinese, kdo ji zaplatí a z čeho? Mělo by i stanovit reálný časový rámec postupných změn (nepochybně víceletý) a umožnit LČR provádět jen trhem absorbovatelné kroky. A za třetí je také možné se pokusit o formulaci úplně nové strategie státu ve zhodnocování státního lesního majetku. Měla by být založena na prioritách, které schválí vláda a jež do odpovídající strategie zpracuje tým odpovědný přímo vládě a neovlivněný touhou realizovat skrze státní podnik LČR své partikulární zájmy.
Ministr Gandalovič hájí záměry LČR, a zřejmě ani netuší, jak chatrná, a někdy až diletantská je argumentace, kterou ho vedení podniku zásobuje
PAVEL INDRA, prezident České asociace podnikatelů v lesním hospodářství
Foto - PAVEL INDRA
Foto - Tomáš Novák, Jan Rasch
