Tuzemští experti zkoušejí zužitkovat staré listí nebo odpad z pšenice. Z nově vyvinutých kompozitních materiálů by se dal vyrábět nábytek nebo třeba panely podobné známým dřevotřískovým deskám. Výrobky by mohly pomoci snížit spotřebu dřeva, a tak chránit ubývající lesy. Podle některých prognóz by totiž Evropě už kolem roku 2030 mohlo začít dřevo chybět.
„Nejprve si nasbíráte listí a uskladníte ho v dobře větraném prostoru, aby vyschlo. Ideálně v síťovaných vacích," popisuje designér Šimon Kern postup výroby svých originálních židlí. První vyrobil před dvěma lety jako svůj diplomový projekt. Suché listí smíchal s pryskyřicí, nalil do formy a výslednou židli pak našrouboval na konstrukci z chromovaných trubek.
Celá židle se dá podle jeho slov vyrobit bez problémů v domácích podmínkách a na tom také mladý návrhář chce postavit svůj obchodní plán. Zájemcům by dodával potřebné výrobní know-how, formu a trubkovou kostru. Židli by si lidé vyráběli z nasbíraného listí sami.
Zelené posezení
Součástí konceptu je samozřejmě co nejmenší zatížení životního prostředí. Problém je, že přírodní pryskyřice je na rozdíl od listí jen velmi obtížně dostupná. A tak nadějný designér zatím čeká, jestli se neobjeví někdo s nápadem, jak zajistit, aby byla výsledná židle stoprocentně „zelená".
Nápad Šimona Kerna zaujal kurátory po celé Evropě a prototyp jeho židle Believe byl k vidění na mnoha výstavách. Nacestoval s ním už více než 50 tisíc kilometrů a pomalu se začíná rozpadat. „Když se vám stolička rozpadne, můžete si kdykoli vyrobit novou," vyvrací návrhář případné obavy z omezené životnosti svého výrobku.
Kromě židlí by kompozitní materiál ze suchých listů mohl mít výrobní potenciál například také pro akustické obklady nebo podlahy.
Ekologická, pružná, ale nevydrží
Experti z České zemědělské univerzity, kteří se věnují výzkumu těchto typů materiálů, upozorňují, že velkou výzvou je u nich životnost a pevnost. Pokud bude pryskyřice stoprocentně pocházet z přírodních zdrojů, bude výrobek navíc také velmi drahý. Použití výhradně přírodních materiálů by podle odborníků znamenalo i velmi nízkou odolnost vůči povětrnostním podmínkám.
Nicméně myšlenka pracovat na nových kompozitních materiálech s přírodním základem je podle specialisty Fakulty lesnické a dřevařské Štěpána Hýska velmi perspektivní. „Židle je dobrý nápad, protože vystihuje pozitivní vlastnost těchto materiálů – a to je vysoká pružnost," oceňuje prototyp mladého designéra.
Budoucnost v odpadu
Odborníci v současnosti zkoumají možnost využití posklizňových zbytků, jako jsou stonky řepky nebo pšenice, případně i její plevy. Do pěti let by Česká zemědělská univerzita mohla představit vlastní know-how potřebné pro průmyslovou výrobu desek z těchto zemědělských zbytků.
„V Americe už se prodávají tzv. OSSB desky složené ze stébel slámy. Počítáme i s tím, že Evropská unie chce snižovat rozpočtové výdaje pro oblast zemědělství. Příjmy z prodeje posklizňových zbytků by mohly představovat zajímavou položku v cash-flow zemědělců," myslí si Štěpán Hýsek.
Podle některých prognóz by navíc kolem roku 2030 mohlo dřevo na našem trhu chybět. Poptávka po něm je totiž vyšší než roční přírůstky v evropských lesích.
Na ceně záleží
Nově vyvinuté materiály ze zemědělského odpadu by mohly být zajímavé i cenově. Klíčové je použité pojidlo neboli adhesivum.
„Nejlevnější jsou močovino-formaldehydová lepidla, ale používají se i polyuretanové nebo epoxidové pryskyřice," upřesňuje Štěpán Hýsek. V závislosti na pojidle se dají desky využívat v nábytkářském nebo stavebním průmyslu.
O výsledky dosavadního dvouletého výzkumu lesnické a dřevařské fakulty už podle Štěpána Hýska projevili zájem dva tuzemští výrobci. V následujících letech by pro ně fakulta mohla vyvinout i technologii pro finální průmyslovou výrobu.
