Projev na 47. schůzi Poslanecké sněmovny dne 25. 5. 2016
Děkuji za slovo, pane předsedající. Hezké odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Navážu na své předřečníky. Zaznělo tady spoustu myšlenek, spoustu různých názorů. Pozorně jsem to poslouchal. Co mi na tom trošku vadí, je to, že opět sklouzáváme pouze k jednomu národnímu parku, přestože novela se týká, a to připomínám, říká se "všech národních parků", je to obecná úprava, která stanovuje a sjednocuje rozrůzněná pravidla při vyhlašování národních parků, které byly vyhlašovány v různých časových etapách.
Já sám s tím zákonem pracuji průběžně asi tak dvacet let. Měl jsem tu čest poznat i původní tvůrce zákona, který vznikl v roce 1992. A nechci si tady říkat, že jsem nějaký odborník na tento zákon, ale do určité míry je potřeba ho správně pochopit. Z mého pohledu je tato novela prostě výrazný posun kupředu, ať tady se mnou třeba kolegové, kteří vystupovali přede mnou, nemusí souhlasit, nebo kteří třeba budou souhlasit, ale je to prostě posun kupředu z mého pohledu k lepšímu.
Samozřejmě ta mediální zkratka a vzhledem k tomu, že problémy jsou především v šumavském národním parku, tak ta debata se nám smrskla právě na tu Šumavu, ačkoliv takové praktické věci, takové praktické problémy, které se na Šumavě řeší, tak ono upřímně řečeno v této novele moc jako postiženy nejsou. To je věcí praktické ochrany přírody, praktického uplatňování toho zákona, nikoli té obecné formulace.
Ovšem já jsem v průběhu let, kdy se tady o té Šumavě bavíme, ať už to bylo v minulém volebním období, nebo i dříve, v dřívějším období, tak prostě ty základní problémy řešila jiná sestava lidí, skupin, které měly představu, jak ta věc má vypadat. A v tom asi nikdy stoprocentní shodu nenalezneme, tak to prostě je. Samozřejmě je vhodné nalézt nějaký konsenzus, nějaký průsečík, kde by ta příroda prostě měla mít - a v tom se asi shodneme - trošku navrch.
Samozřejmě Šumava, když už to tedy vztáhneme jenom na tento národní park, je skutečně velká na to, aby tam byla jak divoká příroda, tak rozumná turistika a tak i obyvatelé. A já si myslím, že z tohoto pohledu - promiňte mi můj názor, možná s ním nebudete souhlasit, já tu dávám k dobru své zkušenosti, které každý nemusí brát za bernou minci - , a já se domnívám, že v tom znění, které obsahuje pozměňovací návrh výboru pro životní prostředí, ten všem těm skupinám a zájemcům to poskytuje.
Já jsem tu postřehl takové věci - vím, že ta debata bývá někdy dost vyhrocená, každý se snaží hájit to své, jako že jsou obyvatelé - možná, že jsem tomu špatně rozuměl - vyháněni z té Šumavy, nebo že se jim tam neumožňuje přežití, tak to samozřejmě není. Samozřejmě ten park sebou přináší nějaká omezení, to tak je, to si řekněme. A čím cennější lokality, tak tím větší omezení.
Na druhou stranu ten park přináší obrovské příležitosti, a to si myslím, že každý obyvatel, který tam žije, si uvědomuje. A myslím si, že tam nedochází k nějakému úplně velkému strádání a že vždycky je možné se dohodnout.
Na Šumavě propukla obrovská nedůvěra mezi státní správou přírody, obcemi, obyvateli, a dnes tak trochu sklízíme trpké plody tohoto nedorozumění. A já to vnímám z pohledu toho, co leží před námi.
Co tady nezaznělo je to, že byla snaha, a je to zásluha pana předsedy výboru pro životní prostředí, ty hrany obrousit, a na základě tohoto byly konány ty velké stoly, kam byli přizváni zástupci těch skupin zájmových, obcí - byl tam například známý pan Šubrt - , občanských sdružení, byli tam jak ochránci přírody, tak i různá opačná sdružení nebo opačně zaměřená sdružení, která spíš mají ten jiný přístup, a byla tam skutečně snaha ty hrany obrousit a řešit problémy. A také většina těch problémů nebo těch rozporů byla potom zahrnuta právě v rámci toho pozměňovacího návrhu.
Jak už tady zmiňoval kolega Zahradník, ten termín se projedná, domluví se, nebo také například problematika protipožární ochrany, také to bylo zahrnuto do toho pozměňovacího návrhu. Co tady ještě padlo, a to musím také rozporovat, a to souvisí s panem kolegou Bendlem, on tam trochu zkritizoval to předkupní právo státu na ty pozemky. Asi to vnímám trochu jinak. Na jednu stranu tady bez mrknutí oka chceme vyvlastňovat pozemky například ve vztahu ke stavbě komunikací, dálnic a liniových staveb, to nám tak nějak nevadí, s tím jsme smířeni, a možná také i správně, a na druhé straně nám vadí předkupní právo, kdy si stát zajišťuje to, aby cena pozemku v tom případě, že to majitel chce prodat, aby to neskončilo v nepovolaných rukách. A to si myslím, že je správné, toto předkupní právo. Možná s tím nebudete souhlasit, ale když například vezmeme třeba kulturní památky, tak tam také to tak bereme, a proč to tak nebrat v případě přírodního bohatství. Já si myslím, že to není nic proti ničemu, že by to tak mělo být, ale chápu, že může být jiný názor na tuto věc.
Já osobně vystupuji jako zastánce té novely a většinu těch věcí podpořím, obsažené v tom pozměňovacím návrhu, protože je to znění, které je pro to životní prostředí, takže si myslím, že ten pozměňovací návrh je v tuto chvíli postačující. A jak už jsem řekl, nikdy to asi nebude vyhovovat úplně všem, a praxe to ukáže. Ale osobně vnímám to jako další posun kupředu proti té staré normě a proti těm různým projednáváním, která svého času proběhla, a domnívám se, že je třeba se i na té Šumavě trochu dohodnout a nějak to uzavřít.
(Předsednictví převzal místopředseda Gazdík.)
Podobná dohoda se uskutečnila i v Německu, když se zřizoval národní park Bavorský les, kde byla myslím podobně bohatá a podobně místy i divoká diskuse, a většina těch zájmových skupin a stran, obcí, občanských sdružení myslím je spokojená, a myslím si, že by to mohl být i takový příklad pro nás, že to nemusí skončit špatně.
Děkuji za pozornost.
