Přírodní rezervace Žebračka je na internetu uváděna jako lužní les. Už to ale dlouho není pravda. Regulace řeky Bečvy znamenala konec pravidelným záplavám. Byl ale vybudován Strhanec a z něho rozvod vody po Žebračce, aby byla podmínka lužního lesa zachována. Z něj se totiž rozváděla voda po lese, a tak se kamuflovaly více méně úspěšně jeho záplavy. To už je dávno minulostí. Bylo to v době, kdy nebylo na ONV ŽP a Přerov neovládal zelený Tálibán. Akvaristé chodili do Žebračky jen na žábronožky.
Dnes nám zelený Tálibán změnil lužní les na prales. Nevím jak vy, ale já se z procházky Žebračkou – pralesem netěším. Je ironií, že parlament jedná o rozšíření návštěvnosti CHKO a v Žebračce se pro padající stromybojíte o svůj život. Takéjsem nezaznamenal reakci na nemoc hlavní atrakce rezervace – medvědího česneku. Na levém břehu pod Kozlovicemi se brzy po svém vyrašení pokryjí listy česneku na spodní straně žlutými skvrnami a vloni jsem to bohužel pozoroval už i v Žebračce.
Ještě k tomu pralesu – strom, než zetlí, spotřebuje tolik kyslíku, jako by se spálil – ale tlení trvá dlouho a potomci si s tím poradí. Nechává se ale tlít dřevo vhodné k topení.
Že mění lužní les na prales, je snad především vada na kráse a bezpečnosti a přesouvání problémů na potomky, že však dělají prales i z obou břehů Bečvy, je jistě trestný čin. Už si asi málo pamatují na povodeň v roce 1997. Tehdy zachránila přerovské mosty lávka U Tenisu, která zadržela obrovský smrk (průměr 65 cm a větve po zem) a mnoho dalších stromů. I tak to odnesla lávka do Michalova. Vinu má jistě i Povodí Moravy, které se v údržbě zeleně na březích neřídí letitými zkušenostmi. Však co, nakonec to stejně zaplatí daňoví poplatníci, protože úředníci asi odpovědnost necítí nebo nemají.
Mám matku Zemi rád a mrzí mě,jak se s ní zachází. Nevím,že by se někdo ke mně přidal k námitkám proti podpoře těch, co topí tak, že mohou v zimě chodit doma v tričku. Asi se domníváme, že všechno zařídí státy po konferenci oŽPvPaříži, ale je to i v našich rukou. Tak si dovolím přidat návod na efektivní a úsporné mytí nádobí pro ty, co nemají myčku a nepodílí se velkou měrou i na „čistotě" naší Bečvy. Patří to k mému šetření vodou jejím opakovaným využitím. Všechnu vodu z praní zeleniny a ovoce chytám a v létě s ní zalévám květiny v bytě i před domem, v zimě splachuji záchod. Jímám i vodu, kterou odpouštím, než začne téci teplá.
Myju nádobí, abych se nemusel dívat na to, když je umývají jiní. Říkám tomu „ekologická katastrofa" a proudu vody „niagára". Ještě horší je varianta oplachovat nádobí v druhém dřezu – po chvíli je voda v něm plná saponátu. Postup je z lovecké chaty, kde bylo 400 kroků pro vodu.
