VĚDECKÁ LEKCE
Jedním z důsledků překotně se vyvíjející politické scény světa je i naše česká kampaň Sázíme stromy. Běží sice už od roku 2014, ale větší publicity se jí dostalo až letos, kdy se aktivně zapojila řada politiků a známých osobností. Nepochybně jde o kampaň záslužnou, ale neměli bychom zapomínat na širší zákonitosti naší stále ještě mimořádně pestré přírody a neměli bychom váhat v zájmu věci také stromy porážet.
V 18. století bylo v české krajině mnohem méně lesů než dnes. Mluvíme o parkové barokní krajině, která nabyla zejména v období romantismu, spojeném s cestováním, jisté celoevropské proslulosti. Mnoho se nezměnilo ještě ani po roce 1918, takže staré fotografie či kolorované pohlednice nám poskytují překvapivé výjevy: kokořínské skály svítící nad loukami s pasoucím se dobytkem nebo nad terasovými políčky. Roky po druhé světové válce a vylidnění obcí s převahou německého živlu znamenaly první vlnu spontánního či častěji systematického zalesňování orné půdy. Obce se nedosídlily a mnohé z těch, ve kterých žilo před sto lety několik set obyvatel, skončily na počtu obyvatel spočitatelných na prstech. Skály zarostly lesem a vidíme je dnes jen při plošné těžbě dřeva nebo po vichřici.
Celý článek najdete v Lidových novinách.
