ROZHOVOR S JEDNATELEM LESŮ MĚSTA PÍSKU VÁCLAVEM ZÁMEČNÍKEM O NÁSLEDCÍCH LOŇSKÉHO SUCHA V PÍSECKÝCH HORÁCH
Písek – Návštěvníci Píseckých hor se často pozastavují nad tím, že se tam těží hodně dřeva. O tom, proč je v Píseckých horách tak velký pracovní ruch, si Písecký deník povídal s jednatelem Lesů města Písku, které hospodaří i v Píseckých horách, Václavem Zámečníkem.
* Na adresu pracovníků Lesů města Písku míří stížnosti návštěvníků Píseckých hor, co je ruší nejvíce?
Návštěvníci a především cyklisté si opravdu stěžují na velký provoz v Píseckých horách a na to, že jsou otevřené závory, takže tam někteří řidiči nerespektují zákaz vjezdu a jezdí třeba až ke Studánce. Důvodem je velký pracovní ruch, který tam od loňského podzimu panuje.
* Znamená to, že se tam těží více dřeva než obvykle?
Ano, naši pracovníci čelí i osočování, že drancujeme zdejší lesy a že jsme horší než kůrovec. Skutečnost je ale taková, že stále likvidujeme škody z loňského roku. Ten se podepsal jak na píseckých lesích, tak na lesích v nadmořských výškách, jako jsou Písecké hory, dvojím způsobem. Zaprvé nedostatkem srážek, který byl už i v předešlých dvou letech. A zadruhé, což je možná ještě horší, tropickými dny. Středopahorkatiny nejsou na takové horko zvyklé. Došlo k situaci, kdy byl především u smrků přerušený transpirační proud živin do jejich korun. Dostal se tam vzduch a vršky nenávratně uschly. Je to nenávratný proces, kdy stromy umírají odshora dolů.
* Těžíte stromy tedy jen proto, že postupně usychají?
Samozřejmě, protože takto oslabené stromy jsou lákadlem pro podkorní hmyz řádu kůrovců, kteří toho využívají. První nálet lýkožroutů je na nejvíc oslabené části stromu, v tomto případě na vršky, a potom jejich další přemnožování pokračuje na témže stromu o patro níž, nebo přeletí jinam. Od loňského léta neděláme nic jiného, než zdoláváme napadené smrky, kterými to začalo. Těch je na zpracovávání 90 až 95 procent. Ale pokračuje to dál i v letošním roce.
* Projevilo se sucho i na dalších stromech?
Důsledky se projevují i na jedlových porostech. Během měsíce v píseckých horách odešly asi stovky kusů v převážně starých jedlových porostech. Sucho se už projevuje i na dubu, o kterém jsme říkali, že je nejodolnější dřevina na jižních stráních. Ale právě na jižních stráních dubům loni v srpnu úplně zežloutlo, až zbělelo listí. Dá se předpokládat, že až dvacet procent poškozených dubů už vůbec nenaraší. Zůstává na nich loňské spálené listí. Ale nejsou to kalamitní dřeviny, proto jejich zpracování necháváme na konec. Teď jsou aktuální poškozené smrky, které mohou být zdrojem kůrovcové kalamity.
* Je naděje, že by se mohly duby ještě zazelenat?
Spíš není, většinou jsou to mladší porosty kolem padesáti až šedesáti let, které mají většinou celou korunu uschlou a zespoda se zazelená jen nějaká větev. Znamená to, že strom není úplně mrtvý, ale jedna větev není schopná oživit celý strom, takže během roku uschne úplně.
* Kolik stromů těžíte obvykle ročně a kolik musíte zpracovat poškozených suchem?
Když je normální rok, tak na majetcích městských lesů těžíme 35 tisíc kubíků od mladších porostů až po dospělé. To je plán, který dodržujeme za normální situace. Loni jsme ale úmyslnou těžbu úplně zastavili. Pořád pokračujeme v nahodilé těžbě po celém regionu podle toho, kde je to třeba. Snažíme se poškozené porosty zpracovat co nejrychleji, a přesto se většinou vracíme na jedno místo dvakrát až třikrát. Je to finančně i časově mnohem náročnější než klasická těžba. Pro letošní rok jsme měli také naplánovanou těžbu 35 tisíc kubíků a do letošního května jsme už měli zpracovaných 25 tisíc kubíků, a to máme více než polovinu června před sebou.
* Pomohl napadeným stromům nějak letošní déšť?
Jarní počasí nám přeje, proto očekáváme, že se kalamita trochu zbrzdí, ale u lesů je doběh dlouhodobější. Pořád se objevují další suché stromy, ale není to tak strašné jako loni na podzim nebo o letošní zimě. To jsme zpracovávali tisíce kubíků, ale teď spíše po stovkách.
* Přesto provoz v lesích vnímají lidé jako rušný...
V lese je veliký provoz, protože někdo musí dřevo vytěžit, přiblížit po cestě, musí rychle odvézt, protože dřevo podléhá zkáze a jakmile zůstane ležet dva až tři týdny na cestě, tak především v deštivém počasí ztmavne, zapaří se a ztratí na kvalitě. Dřeva je na trhu přebytek a odběratelé je okamžitě zařazují do nižší kvality a snižují cenu. Je velký rozdíl, když dostaneme za kubík dva tisíce nebo jen 1300 korun. Proto se snažíme dřevo odvézt co nejrychleji a auta jezdí na dvě směny, aby nebyly ztráty tak velké.
* Vytěžená místa musíte zalesňovat. Budete na ně vracet původní dřeviny?
Máme vlastní školky, což je ideální, oproti tomu, kdybychom stromky dováželi odjinud. Ujímavost sazenic, které jsou zvyklé na zdejší podmínky, je téměř stoprocentní. Na to navazují další práce, jako je vyžínání trávy kolem stromečků, oplocování proti zvěři, ochrana před kůrovcem, jako jsou lapače a lapáky. Otevřeně se hovoří o klimatických změnách. Je možné, že smrk v těchto nadmořských výškách opravdu ubyde. Proto při zalesňování a obnovách volíme i jiné dřeviny, a to většinou směsi, abychom se nespoléhali jen na jednu. Když těžíme plochu dvacet až třicet arů, tak na ni pak sázíme dva až tři druhy dřevin. Už nedáváme na celou plochu smrk nebo buk. Naši předci, kteří hospodařili v Píseckých horách, už měli velké zkušenosti. Proto jsou lesy pestré. Pro Písecké hory je typická směs – buk, jedle, smrk, dub, modřín a douglaska. Díky tomu tu nejsou holiny jako třeba na Šumavě.
* Těžbou ale většinou trpí i cesty...
Při nahodilých těžbách se pohybujeme po místech, kam bychom za jiných okolností nešli. Jsou daleko, těžba je tam pracná a je tam náročná údržba přibližovacích a lesních cest, které se v období deště rozmáčejí. Teď tam musíme i za cenu, že cestu poničíme a pak ji budeme muset zase opravit. Což znamená další provoz nákladních aut s materiálem. To vše se nakumulovalo v zimním a jarním období. Je to skutečně mimořádná situace. Doufám, že se nám podaří zvládnout, aby byly Písecké hory zase zelené.
