Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném znění nezná mimo jiné invazní druhy rostlin a živočichů a tzv. bezzásahový režim. První absence snižuje aktivitu orgánů ochrany přírody při potírání invazních druhů rostlin a živočichů, druhou absenci si někteří vysvětlují jako důvod ke svévoli.

Invazní druhy

Mám za to, že zákon č. 114/1992 Sb. by měl v prvé řadě invazní druhy rostlin a živočichů vymezit. Při jejich vymezení by nemělo chybět, že jsou exotického původu, že se rychle šíří a potlačují domácí druhy rostlin a živočichů a jejich ekosystémy, takže jsou pro naši přírodu, její druhy a ekosystémy vážnou hrozbou. Výčet invazních druhů rostlin a živočichů by měla uvádět příloha zákona. Zdaleka ne každý nepůvodní druh je invazní (například modřín a kaštany jsou nepůvodní, ale ne invazní). Také nebezpečnost jednotlivých invazních druhů bývá různá. Ve zvláště chráněných území by měly být označeny za nežádoucí i ty exotické druhy rostlin a živočichů, které se sice rychle nešíří, ale také potlačují původní druhy rostlin a živočichů (například borovice černá).

Zákon č. 114/1992 Sb. by měl stanovit, že invazní druhy rostlin jsou nežádoucí, že rozvrací přírodní (ekologickou) rovnováhu a že orgány ochrany přírody je hubí, zejména ve zvláště chráněných územích. Snadno hubitelné invazní druhy rostlin a živočichů (například borovice vejmutovka), jakož i druhy, které »jen« potlačují původní druhy rostlin a živočichů a jejich ekosystémy (například borovice černá) likvidují prakticky hned, obtížně hubitelné invazní druhy (například křídlatky, netýkavky) hubí postupem přiměřeným okolnostem. Přednostně by měly hubit ty invazní druhy, které představují zdravotní riziko (například bolševník velkolepý) a to i mimo zvlášť chráněná území.

Je tu i ekonomický aspekt. Odhaduje se, že ekonomické škody způsobené invazními druhy rostlin a živočichů činí jen v členských státech Evropské unie (EU) až 12 miliard eur. Škody jimi způsobené se na světovém hrubém domácím produktu podílejíí až pěti procenty. Agáve v řadě zemí způsobuje rozsáhlé pylové alergie, vodním hyacintem zarůstají vodní toky a jezera atd. Jihoamerická nutrie říční způsobuje hlavně podhrabáváním břehů vodních toků škody v EU 2,8 mil. euro ročně. Hubení křídlatky v areálu základní školy rondapem s náklady 20 000 Kč znamená vážný zásah do beztak hubeného rozpočtu školy.

Problém bezzásahového režimu

Zákon č. 114/1992 Sb. by měl vymezit mimo jiné přírodní rovnováhu a bezzásahový režim. Měl by konstatovat, že tyto dva jevy mohou být a také bývají v rozporu, takže uplatňování bezzásahového režimu nejednou rozvrací přírodní rovnováhu a je tudíž možné jen při splnění určitých podmínek a omezení, a to i na území národních parků včetně jejich prvních zón.

Území, kde má být uplatňován bezzásahový režim, musí: 1. být dostatečně velké, aby v něm nebyla neustále rozvracena ekologická rovnováha vlivy z jeho okolí, 2. nesmí se v něm, ani v jeho okolí vyskytovat invazní druhy rostlin a živočichů, ani neinvazní druhy, které potlačují původní druhy a ekosystémy, 3. musí mít ekosystémy přirozené, tj. například lesy různověké a přirozené druhové skladby.

Ve zvlášť chráněných územích včetně národních parků, které nesplňují alespoň jednu z výše uvedených podmínek, nemůže být uplatňován bezzásahový režim.

Bezzásahový režim může být dále omezen vzhledem k těmto faktorům: 1. narůstajícím klimatickým změnám, 2. absenci vrcholových predátorů, která sama o sobě představuje významné narušení přírodní rovnováhy, např. absence medvěda hnědého a vlka obecného vede k přemnožení vysoké a černé zvěře, jež pak vážně narušuje přírodní rovnováhu, 3. pokud by hrozilo vážné narušení přírodní rovnováhy na větším území, například větší odlesnění, vážné ohrožení půdy erozí či narušení malého koloběhu vody.

Bezzásahový režim může být aktuální zejména pro území národních parků. Může připadat v úvahu i pro dostatečně velké první zóny chráněných krajinných oblastí a dostatečně velká maloplošná zvlášť chráněná území (národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky).

Základní zásadou lidských zásahů ve zvlášť chráněných územích všech kategorií je jejich minimalizace. Mnohé možné zásahy do nich zakazuje buď přímo zákon č. 114/1992 Sb. nebo právní předpis, který příslušné zvlášť chráněné území vyhlašuje. S výjimkou druhých, třetích a čtvrtých zón chráněných krajinných oblastí v nich člověk zasahuje jen tehdy, když hrozí větší ekologická újma jejich zvlášť chráněným druhům a ekosystémům nebo přírodní rovnováze. Podrobnosti by měl uvést prováděcí předpis, určující management příslušného zvlášť chráněného území.

Ve zvlášť chráněných územích se obecně z titulu tohoto zákona bezzásahový režim neuplatňuje. Ne ve všech zvlášť chráněných územích je možný, např. velká část maloplošných zvlášť chráněných území je příliš malá, aby se v ní mohl uplatňovat bezzásahový režim, a ne ve všech je nutný, například u přírodních památek geologického charakteru či je-li předmětem ochrany jeden velmi vzácný druh.

Ozavedení bezzásahového režimu může rozhodnout příslušný státní orgán ochrany přírody, pokud příslušné území splňuje požadavky tohoto zákona. Pokud se příslušný orgán státní ochrany přírody rozhodne na určitém zvlášť chráněném území vyhlásit bezzásahový režim, uvede rozsah území, kde se zavádí bezzásahový režim, případné výjimky z uplatňování bezzásahovosti, od kdy se bezzásahový režim uplatňuje a příslušné území příslušným způsobem označí. Zákon by měl stanovit postup vyhlašování bezzásahového režimu a případného uplatňování výjimek z něj.