Ad: Suchý les není mrtvý les

Pavel Bečka, biolog, publikoval u vás článek o suchém lese, že je pořád lesním ekosystémem. Možná si to tak vykládají někteří vědci z dílčích přírodovědných oborů. Leč skutečnost je jiná – jde o jiný ekosystém, jiný biotop na dlouhý čas. Proto experimenty s lesem v meřítku krajinném jsou velice riskantní záležitostí, jestliže se předem ve smyslu principu předběžné opatrnosti nevyšetří, k čemu může dojít. Proč? Inu takové „disturbance” lesů zejména horských v měřítku, jak postihly NP Šumavu, jsou destrukcí na dlouhá léta toho, co ekosystém lesním ekosystémem činí – korunového patra lesů. Tím se zásadně mění základní bilance (záření, tepla, vody), zásadní změna aktivního povrchu se týká i proudění vzduchu a dalších klimatotvorných činitelů a prvků,tedy změn bioklimatu v meřítkách nejen mikroklimatu, ale i mesoklimatu. Mění se půdní procesy a další řada činitelů, které formovaly funkce lesa jako složky životního prostředí i faktoru krajinotvorného jako význačného stabilizačního krajinného prvku. Tohle vše je jmenováno v zákonech jako efekty významné ba i nenahraditelné. Nutno podotknout, že lesníci se ve školách učí o velkoplošných disturbancích (mniška, imise), po kterých se les obnovoval sám ba i uměle po desetiletí marně. Mohou vznikat efekty, které se mohou uplatnit daleko za okrajem lesů či mimo hranicí národního parku. Domnívám se, že ani nadšenec pro divočinu v tuzemské krajině nemůže argumentovat s tím, že ochrana před nimi se má týkat jen lesů hospodářských – pokud ovšem není natolik zaujat ideologií divočiny v srdci Evropy, že prohlásí: „Kulturní krajina, to je přece to, co nás vůbec nezajímá!”; popřípadě ještě dodá: „Kdo a proč vlastně potřebuje les na horách?” Snad proto se pár vědců pohoršuje, že v Radě parku zasedají starostové obcí a zástupci krajů... Oni také na školách možná neslyšeli o funkcích lesů, ale vědí, co jsou volné přírodní živly.

Vladimír Krečmer, předseda České bioklimatologické společnosti (1992-1998), čestný člen ČAZV a dalších odborných institucí.