V okolí Hradiště, na Čížovsku nebo na Vranovsku nyní lesníci těží černé borovice, modříny a nepůvodní jehličnaté i listnaté stromy. Nahradí je buky a duby z podyjských školek a další dřeviny. Lesy se tak připravují na okamžik, kdy budou ponechány svému přirozenému vývoji. Získávají také bytelnější základ, aby mohly lépe čelit přírodním katastrofám. „Z lesů Podyjí nyní těžíme hlavně borovici černou a modříny, ale na některých místech i smrky a borovice lesní. Člověk je pro ekonomickou výhodnost rozšiřoval na místa, kam s ohledem na jejich životní nároky nepatří. Smrk a borovice se navíc vysazovaly v monokulturách, kde chybí mezidruhový konkurenční boj o „místo na slunci. Stejnověké a stejnorodé porosty vysazené mimo své přirozené lokality mají horší stabilitu a odolnost. Jsou citlivé na působení nepříznivých vlivů, jako jsou sucho, silný vítr, mokrý sníh, dřevokazné houby, hniloby nebo hmyz,” popsal vedoucí odboru péče o les Správy Národního parku Podyjí Petr Vančura. Zimní hospodářské zásahy v lesích dávají práci místním lidem. Na práci v lesích a nelesních plochách najímá Správa parku zhruba padesátku živnostníků z obcí ochranného pásma. Nyní možná oku příliš nelahodící holiny se za par let promění v různorodý, druhově pestrý les. Lépe se tak vyrovná s nástrahami, které na něj příroda nachystá. „Na řadě vytěžených míst zůstává kostra budoucího listnatého lesa, jejíž okolí se přirozeně zmladí ze semen domácích dřevin. Jinde vysazujeme duby, buky, lípy, javory nebo jilmy. Za existenci národního parku jsme takto vysadili už téměř pět milionů stromů,” řekl Vančura. Smrky a borovice ale z lesa v národním parku nezmizejí úplně. Borovice lesní zůstane například v okolí na vláhu i živiny chudých míst v blízkosti vyhlídek Králův stolec a Sealsfieldův kámen. Smrkům zase vyhovují vlhčí, chladnější a stinnější údolí přítoků Dyje nebo okolí Ledových slují. Správa plánuje na 3/4 území parku ponechat přírodním procesům s minimem lesnických zásahů. Nyní je to zhruba polovina. Lidé do těchto míst budou mít přístup jako doposud. Návštěvníci Podyjí tak budou mít možnost na malém kousku území uprostřed civilizované krajiny pozorovat, jak „hospodaří” sama příroda, a všemi svými smysly vnímat „téměř úplnou divočinu”.