Před deseti lety zemřel lesní inženýr Jiří Neumann, jedna z význačných osobností jihočeského lesnictví.
Jiří Neumann se narodil roku 1919. Po studiích se stal lesním inženýrem a od šedesátých let zastával různé funkce až po dlouholetého náměstka ředitele LZ Český Krumlov.
Jiří Neumann se čtyři desítky let aktivně věnoval publikační činnosti. Byl dopisovatelem i dlouholetým redaktorem podnikových novin „Jihočeské lesy". Jeho historické, odborné a populární články najdeme v téměř každém čísle, která vycházela v letech 1964 až 1992. Neumanovy články jsou obsaženy v dalších lesnických periodikách: Lesnická práce, Myslivec, Zpravodaj absolventů lesnických škol píseckých; hojně publikoval v regionálním tisku. Publikoval mnohé studie z lesnické historie, jako např. Dějiny lovu a myslivosti v regionu Českého Krumlova, Poslední vory na Vltavě, Zámecké fanfáry s původními notami a další. Je autorem rozsáhlé a historicky přesné knihy „30 let podniku Jihočeské státní lesy", 1985 (spoluautor Jiří Záloha); dále napsal knihu životních příběhů „Vstávej, jde se na pytláky", 2007.
Jiří Neumann se stal významnou osobou v tématu NP Šumava. Jako redaktor novin a publicista sledoval a zdokumentoval historii, která vedla ke vzniku NP Šumava a jeho vyhlášení.
Aktivně se zapojil do odborných iniciativ Jihočeského kraje a hnutí „Za zelenou Šumavu". Výstižný je jeho citát z r. 2006: „My lesníci známe dobře, co lesy potřebují a jak se pomaličku musí měnit skladba dřevin. V NP Šumava to dělají právě naopak, rychle a s vizí nějaké divočiny na 75 %".
Na sklonku Neumannova stále literárně aktivního života přišel 18. leden 2007 s orkánem Kyrill a tisíciletou větrnou kalamitou. Přírodní katastrofu prožíval těžce, neboť za 40 let lesnické kariéry viděl a řešil následky mnohých kalamit, ale takovou ještě nezažil. Viděl všechnu tu zkázu, která zmařila práci několika generací jihočeských lesníků na níž se významně podílel. Věděl, že bude následovat kalamita ještě větší – kůrovcová. Z celoživotní praxe znal, že lesníci tuto kalamitu za dva až tři roky zastaví.
V případě lesů NP Šumava si uvědomoval, že někdejší vedení správy s ředitelem Pavlíčkem jsou anti-lesničtí ochranáři a ve své naivitě budou věřit, že si příroda s kůrovcem poradí sama. To věděl i o novém řediteli Františku Krejčím (od 30. 3. 2007) a o tehdejším ministrovi životního prostředí Bursíkovi. Neuman předpovídal, že oni v kalamitě budou vidět cestu k naplnění vize divočiny.
Lesnické cítění 88letého Jiřího Neumanna bylo lesní zkázou a skličující ochranářskou situací v národním parku silně zasaženo. V nitru se vracel do lesnické historie, kterou dobře znal a mnohokrát o ní publikoval. Prožíval a srovnával současnou lesní tragédii s obdobnou r. 1868–1870 a následného desetiletí lesnického snažení za zastavení kůrovcové kalamity a obnovu lesů na Šumavě (tehdy bylo vytěženo sedm miliónů m3 dřeva).
Tehdy při vichřici v 26. října 1870 padla celá Šumava s Boubínským pralesem. Krumlovský a vimperský lesmistr Josef John, zkázou k smrti dotčený, umírá a přesně za tři měsíce po vichřici dne 26. ledna 1871 je ukládán do hrobu ve Vimperku. Krumlovský lesní inženýr Jiří Neumann zemřel v dojemné synchronicitě se skonem lesmistra Johna. Orkán Kyrill dne 18. ledna 2007 a následná zkáza také jemu pomohla do hrobu. Jiří Neumann zemřel přesně za tři měsíce po vichřici 18. dubna 2007.
