Výzvou doby je omezit dopad lesních požárů na veřejnost (AGRObase zpravodaj)

Lesní požáry byly, jsou a budou, a není samozřejmě v lidských silách jim bezezbytku zabránit. Co ale v lidských silách je, a především pak v silách vedení národních parků, je maximálně omezit riziko šíření požárů do lidských aglomerací, bezprostředně sousedících s územím, kde lze výskyt požárů očekávat nejčastěji.

I když se zejména v souvislosti s rozsáhlým požárem v Národním parku České Švýcarsko (NP) vášnivě diskutovalo a jistě ještě diskutovat bude, o kolik jsou vysušené lesní porosty v bezzásadových územích národních parků z hlediska vzniku požárů – a to nejen těch zaviněných člověkem rizikovější, je zcela zřejmé, že náchylnější z podstaty věci prostě jsou. Požár jako takový, a to právě v národních parcích, ale není žádnou tragédií, neboť jde o součást běžných přírodních procesů, do nichž požáry po celou dobu existence vegetace na planetě Zemi patří. Důsledky přirozených, ale i uměle zakládaných požárů jsou přitom spíše pozitivní – lesní prostředí je sušinou z původní vegetace obohaceno a „pohnojeno“, uvolněný prostor mohou navíc zaujmout nové druhy rostlin a keřů, které se nemohly v konkurenci s původní vegetací prosadit. Lesní požáry jsou tak nedílnou součástí bezzásahovosti, a obměna vegetace navíc lidem ukazuje postupující evoluční vývoj, což je důležitý zdroj poznání i pro komerční lesnictví, třeba při plánované druhové skladbě umělého zalesňování. Pozitivní význam požárů pro regeneraci lesních porostů se navíc stále udržuje a podporuje především v anglosaském světě, kde se požáry zakládají cíleně a kontrolovaně.

Právě slovo kontrolovaně ale je zásadní. Požár v NP České Švýcarsko vznikl samozřejmě nekontrolovaně a s poměrně fatálními důsledky, i tak je ale možné tuto událost považovat za pozitivní – samozřejmě až na obyvatele tamních obcí, kterým zcela nebo významně zničil jejich majetek. Událost totiž otevřela v ČR už několik let potřebnou diskusi o podmínkách soužití lidí v okolí národních parků s hospodařením v národních parcích a také o parametrech komunikace vedení parků s veřejností. Ta je přitom u všech zbývajících parků podle všeho na vyšší úrovni než v NP České Švýcarsko.

Důkazem je přitom nejen přezíravý postoj k návrhům představitelů obcí v předmětné lokalitě, kteří podle svých slov opakovaně vyzývali vedení parku k opatřením na ochranu svých extravilánů i intravilánů, ale i forma komunikace NP v jiných kauzách.

Například v kauze plavebního stupně Děčín, jehož realizaci léta blokoval právě NP České Švýcarsko s odkazem na jedinečnost a přirozenost chráněného evropského stanoviště 3 270, na kterém se mimo jiné vyskytuje v ČR kriticky ohrožený druh rostliny Drobnokvět pobřežní (Corrigiola litoralis). K tomu lze ale uvést, že podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) se tato rostlina vyskytuje na poměrně velkém území a z pohledu celkového ohrožení jej IUCN hodnotí jako „málo dotčený". Pokud se pak týká stanoviště 3 270, pak celková rozloha těchto stanovišť v ČR činí 80 ha, v Evropě se pak podle statistik nachází dalších 825 evropsky významných lokalit s typem stanoviště 3 270. Jinými slovy, nejde o žádnou nejvyšší ochrany hodnou vzácnost. Tak či tak tvrdošíjnost, s jakou NP České Švýcarsko hájil a hájí „své pravdy“, není úkazem neznámým.

Za zásadní problém při likvidaci požáru v NP České Švýcarsko označují všichni aktéři nedostupnost terénu, ale i nedostupnost zdrojů vody potřebné k hašení, na což logicky poukazovali zejména v akci zapojení hasiči. Lze tak konstatovat, že vedení parku i tuto prevenci v minulosti opomenulo, což je paradoxní zejména při vědomí, že jednou z atrakcí parku je vodopád, který je návštěvníkům jedoucím na lodičkách v Edmundově soutěsce pro zvýšení atraktivity cíleně pouštěn. Což znamená, že nějaké zásoby vody, a to zrovna v blízkosti požárem postiženého území, v areálu parku jsou, avšak pro potřeby hasičů zpřístupněné nejsou. I když je samozřejmě při rozsahu požáru otázkou, jak dlouho by po předchozím období sucha vystačily.

Na rostoucí riziko vysokých teplot na území ČR (a to je na tom naše země ještě dobře, oproti teplotám letošního léta na jihu Evropy) je tak či tak třeba reagovat, a to nejen změnou způsobu zemědělského hospodaření nebo výsadbou zeleně v obcích a městech, ale i z pozice těch, kteří obvykle strukturu zemědělství nebo nedostatečnou adaptabilitu měst sami kritizují – tedy i z pozice ochránců přírody a samotných národních parků. Jak již přitom bylo řečeno, jde zejména o „novelizaci" v systémech oddělení rizikových zón parku od obydlených zón a obecně oddělení zón lesů jako takových.

Možnou inspirací pro změny, a to nejen v hospodářských lesích, by se mohl stát nedávno vytvořený manuál z dílny Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně (MENDELU), jehož cílem je vzájemné sdílení informací a zkušeností ČR a Rakouska (blíže také str. 14 přílohy). Vlastníci lesů by měli podle MENDELU ještě letos v uvedeném manuálu najít přehled aktuálních a potenciálních rizik v dotčených regionech i doporučení preventivních opatření. Další součástí manuálu by pak měly být údaje o tom, co dělat po kalamitě, jakým způsobem se chopit obnovy lesa s ohledem na konkrétní přírodní a klimatické podmínky dané lokality, to vše s cílem přechodu od tradičního lesa věkových tříd k lesu trvale tvořivému. Manuál kromě toho nabídne i srovnání systémů finančních podpor do lesnictví a lesního hospodářství v ČR a Rakousku, například rakouské řešení náhrad za zničený lesní majetek kalamitou či podpor při zakládání pestrých a odolných porostů včetně managementu smrku. A také řešení prevence a kontroly lesních požárů. Výměna informací právě s Rakouskem by tak měla být skutečným přínosem – v Evropě je totiž Rakousko jedním ze symbolů horských území pokrytých lesy, ale i cílené ochrany krajiny a přírody.

Řadu pozitivních změn by také mohla přinést připravovaná novela lesního zákona, jejímž předkladatelem by mělo být po vypořádání vnitřního připomínkového řízení v blízké budoucnosti Ministerstvo zemědělství. Ta se ale hospodaření v národních parcích týkat nebude, neboť tato území a příslušnou legislativu má v gesci Ministerstvo životního prostředí.

AGRObase zpravodaj