Koně doprovází člověka již mnoho staletí a až do minulého století byli významnou tažnou silou pro práci v zemědělství i v lesnictví. S počátkem specializace zemědělské a lesní výroby začalo nejprve klesat využití koní v zemědělství, kde byli nahrazeni traktory. S vývojem mechanizačních prostředků pro lesnictví následoval úbytek koní i v lesním hospodářství.

Ing. et Ing. Jiří Kadlec, Ph. D., je odborným asistentem Ústavu lesnické a dřevařské techniky na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně.

Využití koní v lesním hospodářství pro soustřeďování dříví má dlouhou historii.

Ačkoliv se v současné době věnuje velká pozornost novým strojům, které se používají pro dopravu dříví z lesního porostu na odvozní místo, přesto koně v lesích stále jsou a podílí se na vyklizování a přibližování dříví.

Tradice práce v lese

Obvyklým zdrojem tažné síly byly na našem území volské a koňské potahy.

Tradice práce koní v lesním hospodářství je velice stará.

Koně byli v lesích využíváni již před staletími, ať už k přibližování a odvozu dříví, k rozvozu sazenic, v přidružené lesní výrobě, dříve i pod sedlem ke službě technických pracovníků nebo při výkonu práva myslivosti. Práce koní byla také vždy úzce spjatá se zemědělstvím. V lesnictví se uplatňovaly především zemědělské potahy, které byly pro práce v lese uvolňovány především v zimě, v období relativního pracovního klidu.

V přibližování dříví však stoupal podíl mechanizace pomaleji. V roce 1961 činil 31,3 %, v roce 1970 51,9 % a maxima dosáhl v roce 1981, a to 86,5 %.

V tomto období se přibližovalo potahy z porostu na odvozní místa asi 1,7 mil. m3 a na vývozní místa asi 2,7 mil. m3 převážně tenkého, rozptýleného dříví z terénů nedostupných pro mechanizační prostředky.

Původní prognózy, podle kterých měl být kůň zcela nahrazen mechanizací již v 70. letech, se nenaplnily.

V roce 1963 pracovalo u lesních závodů přes 7000 kočích a závozníků.

V lesnictví začíná od konce 50. let koňskému potahu konkurovat mechanizace v podobě univerzálního traktoru upraveného pro lesnické účely. Později s rozvojem výroby těchto traktorů a nástupem výroby speciálních lesních traktorů je koňský potah zatlačován stále více do okrajové pozice.

Svou roli tu i mezi jiným sehrály rostoucí požadavky lidí na volný čas - traktor vyžaduje před směnou a po ní pouze minimální údržbu, zatímco kůň potřebuje denně několik hodin ošetřování a krmení.

V roce 1955, kdy koně v našich lesích přibližovali 95 % a odváželi 50 % dříví, u nás pracovali hlavně koně belgičtí a noričtí, ale také huculští i koně jiných plemen. Je tedy zřejmý obrovský význam koní v lesním průmyslu.

O necelých deset let později soustřeďování dříví koňmi činí 60 % celkového soustřeďování a bude ještě dlouhou dobu nepostradatelným doplňkem stále vzrůstající mechanizace lesního hospodářství. Ve zmíněnou dobu tedy koňské potahy stále tvořily významný prvek v technologii soustřeďování dříví, i když je již zřejmý jistý pokles v podílu celkového množství vytěžené hmoty.

Mezi lety 1975-1990 byl stav užití tažných koní pro soustřeďování relativně setrvalý.

Koně se celkově různou formou podíleli na soustřeďování asi 30 % vytěžené dřevní hmoty, ať už vyklizováním pro následný mechanizační prostředek (15-25 %) nebo i přibližováním (téměř 10 %).

Současný stav

Nynější podíl soustřeďování dříví koňmi není nijak statisticky evidován, a proto jej můžeme pouze odhadovat.

Lze předpokládat, že snižující se tendence podílu práce koňských potahů neustále pokračovala i po roce 1990, protože po restitucích a prodejích koní klesl celkový počet všech chovaných koní na území ČR asi o 1/3 a hlavní pokles nastal právě u koní tažných, kteří jsou v lesním hospodářství využíváni.

Tento pokles se tedy musel projevit i na množství dřevní hmoty soustřeďovaném koňmi. Snížení početních stavů tažných koní souvisí samozřejmě také s rozvojem mechanizace zemědělství. Odklon koňských potahů z mýtních těžeb pramení především ze změny nejčastěji využívané těžební metody sortimentní na metodu kmenovou, při které vzniká dřevní hmota o poměrně velké hmotnatosti jednoho kusu. Tažná síla koně pak bývá často nedostatečná.

Jsou taktéž preferovány technologicky jednodušší holosečné těžby, ve kterých jsou k soustřeďování použity energeticky a ekonomicky dobře využité mechanizační prostředky.

Plemena koní využívaná v lesnictví

Pro práci v lese se u nás využívá téměř výhradně koní chladnokrevných - plemen českomoravský belgický kůň, norický a slezský norický kůň.

Jejich plemenné knihy vede Asociace svazů chovatelů koní ČR (ASCHK) se sídlem v Písku.

Použití jiných registrovaných plemen (huculský kůň, český teplokrevník) pro práci v lesním hospodářství ČR je v současnosti naprosto minimální.

Nelze jednoznačně říci, které plemeno koně je pro práci v lese u nás nejvhodnější, vhodnost koně je třeba posuzovat individuálně a v konkrétních podmínkách.

Například vysloveně těžký kůň (o živé hmotnosti nad 900 kg) není již pro práce v lese v našem lesnictví tolik vhodný, protože ztrácí obratnost a svoji vyšší tažnou sílu obvykle nevyužije.

Těžší kůň je vhodný pro využití v rovinatém terénu pro soustřeďování v mýtních těžbách, zde však je ekonomicky výhodnější nasazovat traktor nebo vyvážecí soupravu, proto koně u nás pracují zejména v terénech na těžce dostupných místech. Rovněž se koně používají v probírkových porostech, kde se ovšem využití těžšího koně také míjí účinkem.

Nejčastěji používání koně v lesnictví mají živou hmotnost kolem 700 kg.

Kůň musí mít také silnou kostru, mohutně vyvinuté svalstvo, zejména záď. Zároveň však musí být značně pohyblivý a obratný, odolný proti nepříznivému počasí, následkům nepřiměřeného využívání. Musí mít tedy tvrdou konstituci, temperament odpovídající sice pomalé, ale usilovné práci a bezvadný charakter, umožňující vysoký výkon a neohrožující bezpečnost kočího a lidí vůbec.

Současně s ochotou podřídit se vůli člověka se od koně očekává i určitá samostatnost, učenlivost a schopnost předvídat pohyb nákladu. Stáří koně i pohlaví rovněž ovlivňují pracovní využitelnost.

Obecně platí, že belgik je určen spíše pro práci v rovinách a vrchovinách, norik a slezský norik pak spíše v horských oblastech. Belgik není tolik odolný proti nepřízni počasí a pracovnímu vypětí jako norik, je náročnější na krmení a ošetřování. Na mnoha terénních a svahových typech se však působnost obou plemen prolíná.

Norik a slezský norik jsou pro práci v lese vhodnými plemeny, protože svými vlastnostmi - optimálním poměrem tažné síly a pohyblivosti v lesních terénech, skromností, tvrdou konstitucí a dobrými kopyty - předčí svého konkurenta chovaného na podkladě belgické krve. Nevýhodou norika je pozdější dospívání.

Technika a pomůcky při soustřeďování dříví

K soustřeďování dříví bývá používán běžný chomoutový tažný postroj převzatý ze selské vozové zápřeže. Regionálně se mohou tyto postroje v detailech lišit.

Důležitou součástí postroje je rozporka. Rozporka k soustřeďování dříví bývá zhotovena z tlustostěnné trubky; dřevěné jsou ze zadní strany, která je namáhána na tah, zpevněny po celé délce ocelovým pásem.

Středové kování je opatřeno okem nebo hákem k zaklesnutí úvazku. Plochý hák je vhodnější, neboť umožňuje zaklesnutí řetězu kterýmkoliv článkem a úvazek může být podle uvážení kočího zkracován. Je-li navíc středové kování opatřeno obrtlíkem, nedochází k překrucování řetězu při odvalování klád po svahu. Ukončení rozporky je různé podle používaných postraňků. Mohou to být háčky, roubíky, případně karabinky.

Řetězové úvazky jsou oblíbené, protože mají nízké opotřebení a nesmekají se. Jejich nevýhodou je vyšší hmotnost, což lze řešit koupí úvazků s garantovanou pevností z ušlechtilých materiálů, a proto tenčích a o 40 % lehčích - ale dražších.

Lanové úvazky oblíbené nejsou, přestože jsou lehčí než řetězové a jsou prakticky zdarma, protože se na jejich výrobu používají vyřazená lana. Při povolení tahu mají tendenci se uvolňovat a sklouzávat. Pro omezení klouzání úvazků se na konci výřezu ponechává pahýl větve, o který se úvazek zachytí.

Řetězové úvazky s háky zatloukanými do kmene se používají v horách, kde se při uvedení nákladu do samovolného pohybu hák vytrhne ze dřeva, nebo může být kočím úderem sekery na konec háku uvolněn a náklad nestrhne koně s sebou. Jejich nevýhodou je poškození dříví. Způsobů jištění řetězových úvazků je velké množství a jejich výběr je asi nejvíce ovlivněn lokálními zvyklostmi.

Pro snížení odporu při soustřeďování dříví lze použít tzv. gumotextilní šupku, která je vhodná pro přibližování silnějšího kmene oddenkem vpřed. Výhodou této pomůcky je, že je usnadněno míjení pařezů a nedochází k zarývání čela výřezu do půdy, čímž je i zachována čistota čela výřezu.

Kromě nejčastěji využívaných řetězových úvazků se lze v našich lesích setkat i s kolesnou a vyvážecí soupravou za koně.

Vyvážecí soupravy za koně se liší svou výbavou podle vyváženého dříví.

Při vyvážení dříví malých dimenzí se jednotlivé výřezy nakládají ručně a souprava není vybavena hydraulickým jeřábem.

V případě kulatinových výřezů jsou vyvážecí soupravy vybaveny hydraulickým jeřábem a motorovou jednotkou. Ačkoliv se jedná o velice časté vybavení v dopravě dříví v zahraničí, převážně na západ a sever od našich hranic, u nás jsou tyto prostředky využívány v minimálním počtu.

Větší rozšíření v našich lesích nelze předpokládat vzhledem ke stagnujícím cenám za soustředěné dříví a tím i nedostatečným finančním zdrojům kočích, které by mohli použít pro nákup vybavení - a to ve vhodných terénních podmínkách usnadní práci kočích a zachová čistotu dopravovaného dříví.

Budoucnost koní v lesním hospodářství

Využití koní závisí také na ochotě kočích s nimi pracovat.

Jedná se o práci fyzicky náročnou a její existenci ovlivní především ekonomické faktory. Důležitým faktorem, který u nás udržuje soustřeďování dříví koňmi dlouhodobě asi na 10 % (přibližování od pařezu k odvoznímu místu), je nízká pořizovací cena koně ve srovnání s cenami traktorů, lanových systémů a harvestorových technologií. Například v Německu, kde jsou lesní podmínky velmi podobné našim, se díky masivnímu rozvoji užití harvestorových technologií snížil počet pracujících koní zhruba o 1/3.

I to byl jeden z důvodů, proč se začaly vyvíjet nové přibližovací prostředky pro koně, které výrazně zvyšují produktivitu práce.

Jak lze odhadnout budoucí podíl koní na soustřeďování dříví?

Především je nutné konstatovat, že z hlediska technologického nepředstavuje kůň nenahraditelný prostředek pro soustřeďování dříví, ale je pouze prostředkem alternativně použitelným. O rozsahu jeho budoucího používání v tržním prostředí proto rozhodne především ryze pragmatické, ekonomické hledisko.

Relativně vysoká pracnost soustřeďování dříví koňmi (nízká výkonnost) přitom nepředstavuje zatím při současné ceně pracovní síly (při nynějších mzdových relacích) limitující faktor při variantní volbě technologií.

Rozsah používání koní proto bude výsledkem přirozeného vývoje, odvíjejícího se od současného stavu.

Lze předpokládat, že současná výše těžeb v České republice i nynější podíl koní na celkové výši soustřeďování dříví zůstanou dlouhodoběji zachovány. V souvislosti s renezancí myšlenek pěstování lesa blízkého přírodě, a s tím souvisejícím zvýšením podílu selektivních obnovných těžeb, lze dokonce očekávat i zvýšení podílu soustřeďování dříví koňmi.

***

Klíčové informace

Potřeba práce tažných koní v současném zemědělství již prakticky neexistuje. Proto již není ani teoreticky možná historická podoba současného využití koní v zemědělské a lesní výrobě. Jistou možností do budoucna je však uplatnění tažných koní v agroturistice, kdy mimo rekreační sezónu by tito koně byli využiti v lesním hospodářství.

V současnosti se soustřeďování (především vyklizování) dříví koňmi realizuje hlavně v předmýtních těžbách s nižšími hmotnostmi těžených stromů.

Koně jsou dále využíváni v některých lanovkových terénech, kde přibližují dříví k lanovce k další manipulaci, nebo v jiných nepřístupných lokalitách.