Roku 1820 začal v Dačicích se soustavnou výchovou šesti praktikantů dačický lesmistr Vincenc Hlava. V následujícím roce otevřel v Dačicích za pomoci majitele panství Karla svobodného pána z Dalbergu první českou lesnickou školu. Byla vybavena učebnami, kabinety, knihovnou, měřickými stroji a vyučovacími pomůckami. Hlava vydržoval školu sám, částečně byla hrazena i školným, placeným zámožnějšími žáky (40 zl. ročně). Za celou dobu existence nenašel pochopení a podporu u státních úřadů.
Roku 1822 měla jeho škola 20 žáků. Roku 1825 byla přebudována na školu dvouletou. V roce 1829 měla již 40 žáků. V prvním ročníku byly přednášeny předměty související s matematikou a fyzikou, v druhém roce převládalo praktické vzdělání. Do roku 1830 zde dokončilo studium 251 lesníků, na svou dobu výborně vyškolených. Mnozí později získali v lesnickém světě významné postavení i jméno. Hlavovi pomáhala s výukou řada vynikajících spolupracovníků. V letech 1822–1826 to byl např. F. X. Smoler - pozdější c. k. lesní rada, redaktor a jednatel spolkového časopisu České lesnické jednoty; v letech 1826–1829 Jan Bochmayer - přísežný zemský taxátor, odborný spisovatel a spoluzakladatel lesnické školy v Sovinci aj. Roku 1829 již nemohl V. Hlava přijmout další studenty, protože vydržování školy bez veřejné podpory nebylo možné a roku 1830 ji uzavřel. Když po čtyřech letech zničil zhoubný požár velkou část města Dačic a také budovu školy se všemi cennými sbírkami a pomůckami spolu s Hlavovým bytem, nebylo již na obnovu školy pomyšlení. Ve své odborné činnosti, týkající se zřízení lesů, taxace a lesnických map, neustal přes všechny rodinné tragédie a obtíže. Snažil se i o povznesení ovocnářství celého kraje zřízením rozsáhlých školek. Zemřel zcela vyčerpán 21. března 1849 ve věku 67 let. Jeho syn Ludvík navázal na rodinnou tradici a působil jako ředitel lesů a statků a inspektor hraběte Kinského. Teprve 1. srpna 1937 odhalil Krajský odbor Ústřední jednoty československého lesnictva v Dačicích lesmistru Vincenci Hlavovi pomník. Při této příležitosti zhodnotil ve slavnostním proslovu význam tohoto velkého lesníka, průkopníka a obětavého člověka profesor Vysoké školy zemědělské v Brně, sám vynikající lesník, Ing. Dr. Rudolf Haša. Další Lesnická škola na Moravě byla otevřena zemským úřadem až 1. října 1907 v Jemnici. Jejím prvním ředitelem byl Ing. Antonín Michálek. Jednoletá škola s vyučovacím jazykem českým byla v r. 1909 přeměněna na dvouletou revírnickou školu a v r. 1918 na tříletou lesnickou školu středního typu. Při založení lesnické školy byl téhož roku zřízen botanický park – arboretum – o rozloze 4,34 ha, založený ředitelem. Bylo osázeno domácími i cizokrajnými dřevinami (převládá buk lesní, domácí javory a dub červený), část školní zahrady sloužila jako lesní školky. V údolí byl založen rybníček. Arboretum sloužilo samozřejmě i výuce. Jeho naučná funkce byla dobře skloubena i s estetickou parkovou úpravou. (Od 15. října 1993 je památkově chráněno.) Městský les byl používán jako cvičné školní polesí. Zemská lesnická škola byla v Jemnici do roku 1920. V tomto roce byla zestátněna a přeložena jako státní čtyřletá střední škola s vyučovacím jazykem českým do Hranic na Moravě. Tentýž rok sem byla přemístěna Státní škola pro lesní hajné z Berouna. V roce 1926 byla v Jemnici zřízena pokusná lesnická stanice. Za druhé světové války byla při škole postavena budova internátu ve slohu německých hrázděných staveb. Ke zrušení školy došlo roku 1951, poté zde bylo odborné lesnické učiliště. Po jeho likvidaci bylo roku 1972 do školního areálu umístěno Psychiatrické oddělení třebíčské nemocnice, které využívalo i arboretum. Dnes je zde psychiatrická léčebna, provozovaná firmou Pateb s.r.o. K absolventům bývalé lesnické školy patřili např. spisovatelé Jan Vrba, který zde v letech 1916-1919 i učil a Jakub Flor a samozřejmě řada velmi dobrých lesníků, působících v Čechách i na Moravě.
