Veronika KINDLOVÁ, moderátorka
--------------------
Stejně jako kterýkoliv jiný pořad i náš magazín má omezenou kapacitu. Rozhovory s odborníky, které pro vás chystáme, jsou někdy příliš dlouhé a celé se nám do pořadu nevejdou.
Frederik VELINSKÝ, moderátor
--------------------
Protože nás to mrzí, ukládáme si nepoužité kousky do archivu a jsme připraveni vytáhnout je při vhodné příležitosti na světlo, až se jich nashromáždí tolik, aby to vydalo na celý pořad. Ta situace právě nastala.
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes tedy uslyšíte více zajímavostí od dvojnásobného počtu odborníků, než bývá zvykem. Budeme přitom přebíhat z oboru do oboru a pokusíme se vám ukázat, že svět vědy umí být zajímavý i pestrý.
Frederik VELINSKÝ, moderátor
--------------------
Hezký poslech vám i nadále přejí Frederik Velinský.
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka
--------------------
A Veronika Kindlová.
Frederik VELINSKÝ, moderátor
--------------------
Koncem letošního března jsme si v Planetáriu povídali s paleobotanikem Jakubem Sakalou z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze o zkamenělých stromech a dalších pozůstatcích pravěkých rostlin, které se nacházejí v geologickém záznamu.
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka
--------------------
Popsali jsme procesy, které vedou k tomu, že se ze dřeva stane kámen a zmínili jsme se o problémech, před kterými stáli badatelé při určování zkamenělého kmene objeveného před dvěma lety v hnědouhelném lomu Vršany nedaleko Bíliny.
Frederik VELINSKÝ, moderátor
--------------------
Ukázalo se, že jde o třetihorní Tisovec. V té souvislosti jsem se Jakuba Sakaly zeptal, do jak velkých podrobností je při určování a popisu pravěkých rostlin vůbec možné jít.
Veronika KINDLOVÁ, moderátorka
--------------------
Do jaké míry je možné fosilní nálezy rostlin přiřazovat k současným skupinám - taxonům, čeledím nebo dokonce rodům. A co v případě, kdy pravěké rostliny už dnes žádné blízce žijící příbuzné nemají?
Frederik VELINSKÝ, moderátor
--------------------
A je tu i další problém. Málokterou pravěkou kytku nebo strom najdou vědci vcelku. Mají list a nemají k němu kmen. Najdou zrnka pylu a nemusí vědět, k jaké rostlině patří. Co s tím, aby nevznikl chaos?
Jakub SAKALA, paleobotanik
--------------------
V obecným slova smyslu záleží, s jak starými vzorky máme co do činění. V tom karbonu, v těch svrchních prvohorách, tak tam máme na úrovni čeledí, ale samozřejmě z naprostý většiny rodů vymřelí zástupce. To znamená, ty taxony na té rodové úrovni, to jsou v naprostý míře vlastně vymřelé elementy. S nimi se v dnešní přírodě nepotkáte. Nicméně čím jdeme dál v tom záznamu, respektive jak my říkáme výš, to znamená těch mladších a mladších sedimentů, tak samozřejmě se začínáme více a více blížit vlastně těm dnešním poměrům. To znamená už v křídě máme celou řadu zástupců, které jsme schopni identifikovat do určité míry do těch dnešních čeledí a některé výjimečně, vlastně do těch dnešních rodů. A v třetihorách, tam už je naprostá většina čeledí, vlastně dnešních čeledí, řekl bych třeba v tom myocénu nějakém spodním, v těch mladších třetihorách už je to naprostá většina vlastně rodů, které potkáme dneska, ať už je to atlantská Severní Amerika a jihovýchodní Asie, středomořská oblast. To znamená, když my pak ty kytky vlastně popisujeme všechno formální, aby bylo v pořádku, to znamená, aby naše popisy odpovídaly vlastně tomu modernímu botanickém kódu, tak popisujeme většinou ty kytky na úrovni druhů samozřejmě. Nicméně ty druhy jsou fosilní, ty jsou nové, ty není možné srovnat úplně identicky s těmi dnešními žijícími druhy. A v těch třetihorách většinou máme jakoby známé rody. To znamená, že máme acer, javor, ale pak máme nějaký fosilní druh. Ten fosilní druh většinou bývá příbuzný nějakému dnešnímu nejbližšímu žijícímu příbuznému, což je velice důležitá věc, protože díky tomu pak srovnáváme typy klimatů na základě takových velmi složitých a sofistikovaných modelů. Tady ty fosilní druhy vlastně pak vydělujeme. A většinou to bývá v praxi tak, že v těch třetihorách konkrétně máme třeba javor nebo jilm a máme jiný fosilní druh pro olistění, jiný fosilní druh pro reproduktivní orgány. Pak máme specifický taxon pro dřeva, ta dřeva jsou taková trošku výjimečná, protože tam používáme takové specializované typy fosilních taxonů s koncovkou xilon, třeba dřevo jilmu je ulmoxilon a k tomu se dá nějaké druhové jméno. A my pak tady ty jednotky, to jsou třeba tři, čtyři názvy, řekneme, že to byla fakticky, si myslíme, jedna jediná kytka z botanickýho pohledu. Nicméně nese na sobě čtyři různé názvy. Dřív ty formální pravidla, co se týkalo pojmenování té celé kytky, nebyla jednoznačně definována, byly to takzvané morfotaxony, které, jak se říká, fungovaly v rámci botanického kódu vedle sebe. Dneska je přistoupeno k tomu, že všechny tady ty zástupci mají svoje místo vlastně v pravidlech botanické nomenklatury podle takzvaného platného /nesrozumitelné/ kódu, který byl vlastně publikován v roce 2012 a tam se všechny tady ty taxony označují termínem fosilní taxony. Je tam nicméně řečeno, že pokud víme spolehlivě, že všechny tady ty fosilní taxony, to znamená, že třeba taxon, který označuje list, taxon, který označuje druh pylu, který označuje třeba dřevo, který označuje, já nevím, reproduktivní orgány. Víme spolehlivě, že náleží k jednomu typu, tak by se měl pak ten typ pojmenovat podle toho prvního platného názvu zcela ve smyslu vlastně priority, tak jak ho používají botanici nebo zoologové. To je trošku problém, protože vlastně pro praktický použití takovýchhle pravidel my nemáme vždycky možnost, jak se říká ty věci ověřovat. To znamená, my jednoznačně nevíme, jestli tady ty věci byly výlučné nebo jestli některý typ olistění byl podobný nebo příbuzný pro třeba dva typy reproduktivních orgánů. To znamená ve třetihorách běžně a vlastně v praxi používáme takzvané jakoby systémy jednotlivých vlastně souborů tady těch taxonů, kdy jim nedáváme neformální označení. Takže vlastně mluvíme o nějakém typu jilmů třeba z Bíliny a tam pak vlastně dáme ten přehled těch jednotlivých fosilních druhů. To znamená, když se vrátím k tý vaší otázce, tak ty rody většinou jsou dnešní rody a ty druhy jsou fosilní a většinou ještě navíc, aby si lidé nepředstavovali, není to jeden fosilní druh pro celou kytku, ale bejvá velmi často jiný fosilní druh pro olistění, jiný fosilní druh pro květy, pro semena a vyplývá to z toho faktu, že ty kytky nacházíme v naprosté většině vlastně izolované. Velmi málo, stává se to, mně se to stalo, prostě jsem měl to štěstí, že mi to bylo umožněno, že jsem našel takové jako přímé organické spojení dvou věcí a v případě rodu dekodon, kdy byly nalezeny listy vlastně napojené na větvičku se semeny a s plody s takovými tobolkami. Nicméně není to běžná věc. To znamená, my v naprostý většině případů musíme ty taxony nebo ty hierarchický názvy těch fosilních druhů držet odděleně a vlastně nějakým způsobem pak jenom neformálně označit, že ta kytka je vlastně jedna. Ale jsou to fakticky soubor nějakých fosilních druhů v těch třetihorách. Posluchači by už na té rodové úrovni si ty věci uměli představit. Jsou to většinou věci v naprosté většině, co dneska rostou. Ale čím jdeme hloubš, čím jdeme do těch starších sedimentů, do křídy a nedejbože do karbonu, tak tam už se začíná člověk ztrácet a ty rody, dokonce i čeledi nebo některé skupiny jsou vyhynulé, vymřelé, bez jednoznačných vztahů k těm dnešním žijícím zástupcům.
