Dnešní díl seriálu Přírodou Znojemska se věnuje unikátním podyjským vřesovištím. Ta neustále lákají řadu vzácných rostlin i živočichů

Podyjí – Podyjská vřesoviště patří k velkým unikátům české přírody. Nikde jinde u nás nenajdete větší porosty vřesu v mozaice se stepními trávníky než v prostoru mezi Znojmem a Hnanicemi na celkové ploše kolem stovky hektarů. Díky kombinaci řady faktorů je toto osobité společenstvo patrně nejbohatším biotopem Národního parku Podyjí.

Jako vřesoviště označujeme společenstvo drobných keříků, mezi nimiž udává hlavní tón vřes obecný. Světlomilná, velmi nenáročná rostlina, jíž nevadí ani nízký obsah živin v půdě, ani velké sucho nebo naopak zamokření. Cestou po vřesovišti si všimnete také rozptýleně rostoucích stromů – nejtypičtější jsou borovice nebo břízy.

Vřesoviště vznikala před stovkami let. Souvisí s pastevní činností člověka, který v minulosti odlesnil část údolí Dyje a přilehlé plošiny na pravém břehu a pastvou dobytka dlouhodobě potlačoval návrat dubového lesa.

Ještě před druhou světovou válkou byla celá plošina mezi Sealsfieldovým kamenem a Papírenskými skalami pokrytá pestrou mozaikou pastvin s vřesem, menších i větších hájů, pařezin a neúrodných suchopárů.

Místy sahaly pastviny až k řece Dyji, neboť jen u ní bylo spolehlivě zajištěno napájení dobytka. Ke zmenšení plochy do dnešního rozsahu došlo po válce zalesňováním pastvin akátem, borovicí, ale i spontánní regenerací lesa, a souviselo zejména se zánikem pastvy u nás. Dobytek se z volných pastvin přemístil do „kravínů”.

Během staleté pastevní činnosti se na vřesovišti vytvořilo svérázné společenstvo druhů, považovaných dnes za vzácné, mizející nebo jiným způsobem ohrožené. Kromě významu pro ochranu biodiverzity, přírodní rozmanitosti, je třeba vyzdvihnout i kulturněhistorickou hodnotu vřesoviště jako památníku dávné činnosti člověka.

Kromě pastvy lze na vřesovišti vystopovat i další známky lidských aktivit – ať již jsou to staréúvozovécesty,jámypo těžbě písku, hlíny či kamene, drobné sakrální stavby nebo zbytky ovocných sadů.

Z cizích zemí jsou svědectví o ještě dalších formách využívání vřesovišť. Keříčky vřesu i silná humusová vrstva byly sklízeny jako podestýlka dobytka, s níž se potom hnojila pole, a dodnes se (například v Holandsku) vřes používá k výrobě pelet na topení v kamnech. Kultivaci vřesoviště usnadňovalo vypalování. I na podyjských vřesovištích se ještě do poloviny 20. století nacházelo množství políček a vinic, které po válce zanikly a splynuly s okolím v podobě postagrárních lad. Známé vřesoviště na Kraví hoře sloužilo za první republiky vojákům jako cvičiště.

Kromě zmíněné dlouhé historie vývoje vřesovišť je pro druhovou pestrost rozhodující i poloha v teplé, suché oblasti nejzápadnějšího výběžku Panonské provincie. Z této stepní zóny k nám postupně doputovala celá plejáda teplomilných druhů rostlin a živočichů. Z typických bylin můžeme zmínit například pavinec horský, trávničku obecnou, lnici kručinkolistou, kručinku chlupatou, zahořanku žlutou nebo diviznu brunátnou.

Asi nejznámějším druhem je koniklec velkokvětý, kvetoucí v okolí Havraníků v tisících jedinců. K ohroženým, mizejícím druhům patří vstavač kukačka nebo prstnatec bezový. V porostech travin můžeme obdivovat vousy Svatého Ivana neboli kavyl Ivanův. Porosty vyšších křovin tvoří například skalník obecný, ptačí zob nebo višeň křovitá. Zvláštním keříkem je plazivá kručinečka křídlatá, známá na Moravě pouze z lokality u Popické kaple.

K nápadným ptačím druhům pastvin a vřesovišť patří dudek chocholatý. Při troše štěstí jej můžete pozorovat, jak pobíhá v trávě a sbírá, nezřídka v trusu zvířat, brouky, kobylky nebo jiný hmyz.

Z řídkých porostů náletových borovic možná zaslechnete melancholický trylek skřivana lesního.

Vřesoviště je příkladem prostředí, které se neobejde bez lidských aktivit. Každý rok tak probíhá pastva vybraných částí vřesoviště ovcemi nebo kozami. Pastvu v Podyjí zajišťuje Správa parku prostřednictvím soukromých farmářů.