Aktuální studie kalifornských badatelů názorně poukazuje na globalizaci environmentálních problémů. Jak? Propojuje poptávku USA po kvalitním nábytku z Číny s plundrováním pralesů v povodí Konga. Dokládá, že likvidace tropických deštných lesů se sice děje v Africe, ale původce tohoto je třeba hledat někde jinde.
Je to jako srocení zástupu nevinných. Těžko můžeme upírat obyvatelům Konga nebo Gabonu snahu o slušné živobytí. Nemůžeme ani čínským truhlářům upírat jejich poptávku po kvalitním dřevě a stejně tak je marné zlobit se na Američany, kteří chtějí sedět za kvalitním dřevěným stolem. Jenže právě tenhle řetězec nevinnosti a dobrých úmyslů vedl k tomu, že mezi lety 2001-2015 se objem těžby v povodí afrického Konga zvýšil o 50 %. Dokládá to Trevon Fuller, hlavní autor studie monitorující dopad mezinárodních zákazů a omezení těžby dřeva v Africe.
Hodný, zlý a ošklivý
Na území pěti středoafrických států se dřevo vždy těžilo. Část této těžby byla vždy nelegální, realizovaná s vydatnou pomocí korupce a úplatků. S tím, jak narůstala světová poptávka, se zvyšovalo i procento nelegální těžby. V roce 2013 ale jeden z největších vývozců afrického dřeva, geografický celek známý jako Evropská unie, změnil pravidla hry. Začal vyžadovat, aby těžba probíhala legálně, podle pravidel. Tedy třeba mimo území národních parků, udržitelně, za solidní mzdy dřevorubcům. A také to začal kontrolovat.
Od roku 2013 by se tedy mělo výrazně snížit zastoupení nelegální těžby, protože EU svým tlakem přiměje těžaře k napřímení vztahů v Africe, že? „Bohužel, nestalo se tak," přiznává Fuller. Evropské embargo na dřevo nejasného původu a dočasně snížená poptávka jen vytvořilo ekonomické vakuum, které pohotově obsadila už předtím dost výrazná Čína. A ta se rychle stala hlavním odběratelem a vývozcem. Proč? „Protože Čína se na původ dřeva moc nevyptává," shrnuje to Fuller.
Čína nechce cizí práce, jen surové dřevo
Okamžik, kdy se Čína ve větším měřítku (svůj vývoz zdvojnásobila) zapojila, lze vyčíst i ze satelitních map. Výrazně totiž přibylo těžených ploch, často na území s vyloučenou těžbou. Pokud si ale místní mysleli, že si s Čínou polepší, spletli se. Zatímco co Evropy dodávali již částečně zpracované dřevo ve formě hranolů a fošen, Čína má zájem jen o rovné masivy celistvých kmenů. Středoafrický dřevozpracující průmysl tedy vzal rychle za své, místo zpracování nastoupila nebývalou měrou těžba.
Zbrzdit se to pokusili například v Gabonu, kde i nadále chtěli potírat nelegální těžbu a upřednostňovali domácí zpracování dřevních surovin. Čína tedy začala raději podnikat s nedalekým Kamerunem, který si takové podmínky nekladl. Jediným výsledkem tedy bylo, že se Afrika stala silně těženou oblastí, bez možnosti se nějak výrazněji podílet na zhodnocení suroviny. A proč ten čínský zájem o celé kmeny?
Z pralesa až do obývacího pokoje
„Kromě toho, že jsou levnější, než zpracované dřevo, získává Čína komplexně zhodnotitelný materiál," vysvětluje Fuller. Ať už jako celistvý masiv, nebo dýha či překližka z odpadů, asijský výkonný dřevozpracující průmysl dokáže zhodnotit africké dřevo prakticky bez odpadů. A přitom velmi levně, což se projevuje na sympatických cenách. Kvalita a nízká cena je zase něco, na co Američané slyší. Od Číny tedy ve velkém nakupují hotový nábytek, který papírově na první pohled nemá nic společného s africkými pralesy nebo nelegální těžbou.
Na první pohled je to trochu krkolomné: čím více si Američané pořizují laciný a přitom kvalitní nábytek z Číny, tím více mizí stromy ve středoafrických pralesích. „Našli jsme vazbu mezi celkovým vývozem v Africe těženého dřeva pro Čínu, poklesem vegetačního krytu v povodí Konga a nárůstem poptávky USA po nábytku z Číny," shrnuje Fuller. A dodává, že už není dále možné oddělovat čistě environmentální jevy od globálních ekonomických her.
Radomír Dohnal
