STOUPAJÍCÍ HLADINA VODY A NEZÁKONNÉ KÁCENÍ LIKVIDUJE STROMY, KTERÉ CHRÁNÍ INDICKO- BANGLADÉŠSKÉ POBŘEŽÍ .
Když poblíž hlavních dveří příbytku Bulu Háldárové voda připlavila ostatky jednoho dávno mrtvého přítele, poznala, že její dům je již vlastně ztracený.
Pobřežní hráz chránící Východní Dhángmárí v okrese Khulna v jihozápadním Bangladéši již celé týdny hrozila zřícením do řeky Pašur. Nejprve divoká bouře způsobila trhlinu ve vnější vrstvě betonu. Později, na sklonku roku 2017, se řeka začala zakusovat do porézní hliněné hráze samé. Místní lidé přispěchali s pytli písku, to však zajistilo jen několikadenní oddech. Řeka nakonec vtrhla do hřbitova ležícího naproti zahradě Bulu Háldárové, vyplavila z hrobů kostry, zamořila vesnické nádrže s pitnou vodou a zatopila i Buluinu chýši o jedné místnosti bahnitou hnědou vodou až po pás.
„Pro ochranu svého domu jsem nemohla nic udělat," řekla. „Byli jsme bezmocní jako děti."
Bulu Háldárová, pečlivě oblečená asi padesátiletá vdova, přinejmenším aspoň trochu tušila, co přijde. Pozorovala, jak nedaleký rozlehlý mangrovový les Sundarban, který ze stran obklopuje vesnici, ustupuje a jeho stromy vyhlížejí stále neduživěji. Všimla si, že voda jako by čerpala sílu ze slabosti lesa. Jediné překvapení je v tom, zdůraznila Bulu Háldárová, že vesnické náspy vydržely tak dlouho. „Stromy nás chránily, my jsme však s nimi zacházeli hodně špatně," řekla. „A tak teď všichni neseme důsledky."
V BANGLADÉŠI a v sousedním indickém státě Západní Bengálsko jsou tisíce vesnic podobných Východnímu Dhángmárí – míst pozbývajících své přirozené obrany proti změně klimatu právě v době, kdy je změna stále intenzivnější. Krajina je tu plochá jako list papíru, křižovaná řekami, jež se vzdouvají vodou z tajícího himálajského sněhu a ledu. Kolem Bengálského zálivu často řádí cyklony, které někdy zabijí tisíce lidí. Záplavy jsou všudypřítomné.
Celý článek najdete v National Geographic Česko.
