Smrtící sucho na Sahaře má zastavit zelená zeď. Stromy vytvoří příznivé mikroklima a vrátí na poušť vláhu. Přes devět miliónů čtverečných kilometrů. Právě tolik zabírá třetí největší poušť světa, africká Sahara. Větší jsou už jen polární pouště Arktidy a Antarktidy.
Rozměry Sahary jsou takové, že by zabrala téměř celou plochu Spojených států. Pro člověka je Sahara téměř neobyvatelná a těch pár stovek druhů živočichů a rostlin, které byste tu našli, se tvrdému klimatu dlouhá tisíciletí přizpůsobovali.
Ze zelené na žlutou
Přibližně 9500 let před naším letopočtem se v některých oblastech Sahary dařilo dubům, ořechům, jilmům a dalším stromům, vzkvétala i zemědělská činnost. Důvodem byly pravidelné srážky. V té době pokrývalo centrální jezero Čad 400 000 km2 a jeho hladina byla 30 metrů nad současným stavem. Kolem roku 3000 př. n. l však srážky ustaly a do saharské zeleně zaťala své desertifikace (proces, v němž se krajina mění v poušť). Výsledkem je Sahara, jakou známe dnes.
Nadějný projekt
Existuje řada projektů, které se snaží vrátit zeleň na poušť. Obvykle jde o izolované zemědělské experimenty v pouštních státech, které využívají odolné rostliny a podzemní rezervoáry vody či zkondenzovaný vzduch. Projekt Great Green Wall (Velká zelená zeď), na němž se kromě skupiny vědců podílí i několik afrických států, však bere zalesnění Sahary v mnohem epičtějším měřítku.
Velká zeď od východu na západ
Autoři Great Green Wall chtějí hustě osadit stromy jižní okraj Sahary. Říká se mu Sahel a jde především o stepi a savany, které se rozkládají od východu na západ afrického kontinentu. Obývají ho především pastevci, které zejména v posledních letech trápí zvýšené sucho. 7600 kilometrů dlouhý zelený pás by znamenal zlepšení jejich životních podmínek, rozvoj zemědělství, ochranu před větrem plným zrnek písku a v neposlední řadě i možnost postupně poušť zalesňovat.
Postupný růst lesů
Jakékoliv ostatní pokusy o to samé končily dosud neúspěchem. Mladé stromy padly za oběť suchu, hospodářským zvířatům žijícím v Sahelu anebo nelegálním dřevorubcům. Great Green Wall však pracuje s několika buňkami, které obhospodařují africké státy. Buňky jsou hlídané a osazované stromy, které se pro dané klima hodí. Může jimi být třeba hybridní radermachera čínská (Radermachera sinica), která vyroste za dobrých podmínek až o tři centimetry denně. Nevýhoda? Potřebuje hodně vody.
Jaká je taktika vysazování stromů a jaké jsou dosavadní úspěchy?
Dočtěte si článek na abicko.cz
