Horší hrozbou než kůrovec může být pro Šumavu hejno modrých ptáků a nálet velkých těžařů. Přátelé tamní přírody, ekologové a někteří vědci je vidí kroužit nad horskými hvozdy, kde cítí kořist v dobře zpeněžitelném dřevu. Překážky, které dosud brání úspěšnému lovu, by měl odstranit krizový ředitel Národního parku Šumava Jan Stráský. Tak vidí jeho poslání silně slyšitelní kritici. Budou mít pravdu?

Když Stráského v polovině února do funkce dosazoval ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS), mluvil o „jasně vymezeném mandátu věcném i časovém”, spočívajícím především v boji proti kůrovci. Chalupa jen navázal na to, co nestihl jeho předchůdce Pavel Drobil (ODS). Místopředsedu občanských demokratů z ministerstva předčasně vyprovodila aféra, jejíž rozbuškou byla údajná manipulace s veřejnými zakázkami. O změně „koncepce v boji proti kůrovci” mluvil už Drobil. Ze svého dřívějšího angažmá ve státních lesích, kdy šéfoval dozorčí radě podniku Lesy České republiky, nejspíš dobře věděl, co se kde dá vytěžit.

CHALUPOVY LIMITY

Nedávno ještě starosta Prahy 6, nyní ministr životního prostředí Chalupa má být tím, kdo ve jménu kůrovce prolomí těžařské limity, neboli spustí kácení stromů v nejpřísněji chráněných místech šumavského parku. Stráský jako krizový manažer má celou operaci řídit. Znamená to i konec průhledných zakázek na práce v lesích? A také kontrol, které se nedají lehce obalamutit, čili nedá se moc podvádět a krást? Na tyto otázky odpovídá ředitel neurčitě. Vše zatím posuzuje, názor si chce utřídit během několika týdnů.

Mezitím se ze Šumavy šíří obavy, že pod záminkou kůrovce vletí do chráněných lesů největší těžařské firmy a nejen napadené stromy padnou na oltář škodlivého brouka. „Představa, že by Šumava potřebovala masivní plošné kácení vhodné pro velkou technologii, je vzdálená skutečné situaci,” uklidňuje Stráský. Tvrdí, že v dnešní bezzásahové zóně půjde o výběrovou těžbu s ručními pilami. „Na Šumavě už ani nejde kácet víc než loni, kdy se vytěžilo 340 tisíc kubíků, tedy třikrát tolik, než naroste. A pokud bude těžba hodně radikální, bude tu práce na tři roky. Až se s kůrovcem vypořádáme, práce v lesích už nebude,” představuje si Stráský.

Největší tuzemská těžařská firma Less podnikatele Jana Mičánka novému řediteli pro jistotu hned připomněla svou připravenost převzít lesnické zakázky. „Pro národní park jsme při ruce. Zaměstnáváme lidi, kteří v něm dříve pracovali, máme tam technologie, pilu,” vysvětluje Mičánek. Aby něco nezanedbal, jak sám říká, navštívil se šéfem sušického lesního závodu firmy Less & Forest Miroslavem Michnou novopečeného ředitele parku. „Firma se zdvořilostně představila, neměla žádné požadavky,” komentoval schůzku Stráský. Mičánek byl sdílnější: „Se Stráským se známe z minulosti, byli jsme se jen připomenout. Nevznášeli jsme žádné konkrétní návrhy. Jenom že máme eminentní zájem v regionu působit a jsme připraveni převzít zakázky.”

POHŘBÍVANÉ MINITENDRY?

Že by pro Šumavu platilo známé „třikrát a dost”? Letos je to třetí rok, co šumavský národní park zadává zakázky na těžbu a pěstební činnost v takzvaných minitendrech (viz Jak funguje zadávání zakázek v NP). V minulém roce přes ně přešly zakázky v hodnotě přes 280 milionů korun. V českých lesích jde o ojedinělý způsob veřejných zakázek, který má své příznivce i odpůrce. Transparentnost oceněná v soutěži, která hodnotí protikorupční přínos, se už tolik neoceňuje v praxi. Je příznačné, že lidé ze správy parku, kteří minitendry hájí, nechtějí za současné atmosféry na pracovišti v médiích vystupovat. Jde jim o práci. Ti, kterým průhledný systém nesedí, se najdou mezi zaměstnanci parku, dodavateli i starosty šumavských obcí. Který tábor zvítězí?

„V letošním roce budou minitendry pokračovat. Jinak to ani nejde,” řekl týdeníku EURO šéf národního parku Stráský. To ještě neznamená, že o současném způsobu zadávání zakázek nepochybuje. Pochybuje a nechal ho přešetřit. Pracovní skupina, kterou si Stráský po příchodu na správu parku ustavil k řešení kůrovcové kalamity, dle informací týdeníku EURO již promýšlela, jak současně s broukem zabít i minitendry. Zatím u nich však musela přibrzdit. Na jak dlouho? „Do května si vyhrazuji čas rozhodnout, jestli se dál pojede touto, či jinou metodou. Znám námitky obcí i jednotlivých firem,” říká Stráský.

Jeho náměstek Tomáš Fait pomáhal za bývalého ředitele parku Františka Krejčího uvádět minitendry v život. „S pouhým držením zásady nebát se a nekrást sice prospějeme věci, ale nikoliv už tlakům, které lesnictví obecně doprovázejí. Záleží na politické reprezentaci, jak dlouho nás v tomto transparentním snažení a nediskriminačním zadávání zakázek bude podporovat,” uzavřel Fait svůj článek o minitendrech v časopise Lesnická práce. Vyšel loni v květnu a autor nemohl tušit, jak budou jeho řádky zanedlouho vysoce aktuální.

DVĚ STOVKY SOUTĚŽÍCÍCH

Přestože Stráský minitendry sledoval od jejich vzniku z rady parku, s jejich fungováním se podle všeho ještě nestačil důkladně seznámit. Žije například v domnění, že rámcovou smlouvou se vyberou pouze velké firmy. Pak se vypisují minitendry pro drobné místní živnostníky, kteří už nesoutěží s cenou velkých firem. Skutečnost je ovšem taková, že správa parku má uzavřené rámcové smlouvy se zhruba dvěma stovkami subjektů rozličné velikosti a nezáleží, odkud jsou. Tyto rámcově nasmlouvané firmy a živnostníci se pak mohou o práce ucházet v minitendrech. Správa národního parku jich vypisuje několik za den. Stráský se ale domnívá, že minitendry nejsou plně v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, když se snaží zvýhodnit místní obyvatele před velkými firmami.

„Nikdo rozhodně není diskriminován. Počet zájemců o zakázku v minitendru je velmi vysoký. Vzniká tedy stálé konkurenční prostředí mezi dodavateli,” namítá Pavel Slípek z plzeňské advokátní kanceláře Michala Bernáška, která systém po právní stránce vymyslela a celý projekt koordinovala. Slípek tvrdí, že právě zavedením minitendrů se správa šumavského parku začala řídit zákonem o veřejných zakázkách.

BABIČKY U POČÍTAČE

Jak to fungovalo dřív? Na práci do lesů hajní povolávali přednostně místní lidi, nejlépe své oblíbence. Současný způsob, který nikoho neprotežuje, se mnohým přirozeně nelíbí. Nevyhovuje ani mnohým starostům, kteří nemohou nic ovlivňovat. Od nich Stráský slyší řadu stížností. Třeba takovou, že člověk se musí naučit několik programovacích jazyků, aby mohl sekat dříví v lese. „Babičky a dědečkové, kteří mají pilu a nejsou v žádné firmě, musí kvůli minitendrům chodit obden k počítači a sledovat, jestli tam není mininabídka,” poukazuje Stráský. Sledování počítačů jim ale jde, jak potvrzuje statistika o penězích vyplacených lidem v šumavských obcích za práci v lese.

Na diskriminaci si rozhodně nemůže stěžovat obří firma Less. „V uplynulých dvou letech při fungování minitendrů jsme byli úspěšnější než dřív, kdy se práce přidělovaly takzvaně z ruky,” porovnává šéf šumavské pobočky Less & Forrest Miroslav Michna. Jinak ale minitendrům nemůže přijít na jméno. „S nimi kůrovcovou kalamitu na Šumavě nikdo nezvládne. Podstatná část hmoty byla kvůli tomuto postupu zpracována pozdě,” tvrdí Michna. Pravomoc okamžitě přidělit práce v lesích v době kalamitního stavu by ponechal na jejich správci. „Nikdo neví, kdy brouk vyletí. Je nutné reagovat ze dne na den,” zdůrazňuje.

Slípek za autory systému oponuje: „Minitendry jsou pružné. Zakázku lze plně v souladu se zákonem zadat tak, že od vzniku provozní potřeby je dodavatel za čtyři dny v lese.” Připomíná, že přestože loni byl nejvyšší objem těžeb za poslední roky, vše se zvládlo přes minitendry a nemuselo se použít žádné mimořádné jednací řízení bez uveřejnění.

CENOVÝ FILTR

Vztah společnosti Less k minitendrům mohla poznamenat událost z předloňského roku. V době kulminace těžby, kdy bývá nedostatek volných kapacit, se do soutěže přihlásili jen velcí dodavatelé. Nastavením neobvykle vysokých cen se pokusili ošálit princip minitendrů. Správa parku je poté z tendru vyřadila. Proti tomu si Mičánkova firma stěžovala na antimonopolním úřadu. Neúspěšně. „Kdybychom se případu intenzivně věnovali, tak bychom ho vyhráli. Ale v rámci dobrých vztahů se zadavatelem zakázek jsme zakopali válečnou sekeru,” vysvětluje za Less Michna.

Dodavatelé přistupují v rámcových smlouvách na maximální cenovou laťku, v minitendrech jsou pak nabízené ceny jediným kritériem. Dříve se faktury za práci stanovovaly dle ceníku schváleného ministerstvem životního prostředí, až soutěžení v minitendrech nastavilo tržní ceny. Ukázalo se, že úhrady za některé činnosti v úředním ceníku byly nafouknuté, jiné podhodnocené. Kupříkladu práce harvestorů až třikrát zlevnila, cena za ruční těžbu naopak stoupla.

NEPRŮSTŘELNÁ KONTROLA

Lidem, kteří si dříve uměli různě přilepšit v šumavských lesích, zlaté časy s příchodem minitendrů a neoblafnutelné kontroly skončily. Dohled umožňuje informační systém Lesis. Díky jeho on-line hledáčku se z hlubokých lesů neztratí pomalu jediný strom. A s dřevem napadeným kůrovcem se nesveze vykácení naprosto zdravých smrků. Systém, který pomohl odhalit podvody a defraudace, logicky není příliš populární. V čem je jeho kouzlo?

Především: nelze těžit, pokud není důvod. Lesník musí nejdřív najít kůrovce. Přímo z terénu nález hned hlásí – díky mobilu G1 a operačnímu systému android je totiž neustále propojený se svým územním pracovištěm i centrálou ve Vimperku. „O kůrovci okamžitě vědí i nadřízení. Mohou pak sledovat, co se s nálezem děje, kolik stromů bylo napadeno, kolik kubíků se zpracovává, která firma na tom pracuje a v jakém stavu je dané místo,” popisuje systém jeho spolutvůrce Pavel Slípek. Od počátku se vše průběžně dokumentuje, včetně fotografií, to znamená od předání pracoviště přes průběžnou kontrolu plnění po závěrečné převzetí díla. Tedy žádná formalita, zpětné vykazování těžeb až poté, co dřevo bylo z lesa pryč, a kontrola, jen „aby se neřeklo”. Dřívější prostor pro manipulace s množstvím dřeva současný kontrolní systém zlikvidoval. To se nelíbí a odpůrci nyní vidí příležitost k návratu starých „pořádků”.

„Mám stížnosti, že kontrolní systém je příliš přísný, kontroly jsou samoúčelné a zdržují. Jestli se někdo brání, že jde o zbytečnou buzeraci, nebo že může krást méně, to musím dobře posoudit,” ujišťuje ředitel Stráský.

Těžko říct, jestli současné organizování práce v šumavských lesích převálcuje obecně prospěšná společnost. S jejím zřízením počítá připravovaný zákon o Národním parku Šumava, po kterém už dvacet let volají zdejší obce. „Otázka by se vyřešila, kdyby park měl odvahu, i ekonomickou, zaměstnat lidi na práci v lese,” míní jeho ředitel. Osobně si myslí, že obecně prospěšná společnost vůbec nevznikne. Možná ví, že bude všechno úplně jinak. Stačí vyhlásit kalamitní stav.

***

CENA ZA TRANSPARENTNOST Za rovný a nediskriminační přístup k veřejným zakázkám prostřednictvím minitendrů získala Správa Národního parku Šumava druhou cenu v loňské soutěži Otevřeno x Zavřeno, vyhlašované při příležitosti Mezinárodního dne boji proti korupci. Organizátoři ocenili také transparentní zveřejňování informací o těchto veřejných zakázkách. Pro zajímavost: Lesy České republiky obsadily první příčku v sekci Zavřeno za to, že odmítly sdělit podrobnosti o kontroverzní výměně státních pozemků v oboře Radějov na území CHKO s Leošem Novotným, bývalým majitelem potravinářské firmy Hamé. „Namísto poskytnutí smlouvy systematickou obstrukční taktikou zdržují a nakonec odkazují na nahlédnutí do katastru nemovitostí. Na vyřízení žádostí o informace vůči jednomu žadateli najaly zahraniční advokátní kancelář,” odůvodnili „ocenění” pro Lesy ČR pořadatelé soutěže. Technologické řešení zakázek a jejich kontrol v terénu mobilními telefony G1 a operačním systémem android zaujalo organizátory soutěže Gug Camp, jejímž partnerem je Google. V loňském kole za něj udělili hlavní cenu Tomáši Zvěřinovi ze společnosti Multimedia Atelier, která pro národní park vyvinula informační systém Lesis. Ten umožňuje účinnou kontrolu dodavatelů přímo v místě plnění zakázky. Na mobilu lze jednoduše označit místo nálezu kůrovce, polomu, poškozeného oplocení a dalších škod.

JAK FUNGUJE ZADÁVÁNÍ ZAKÁZEK V NP Správa národního parku má uzavřené rámcové smlouvy s dvěma stovkami dodavatelů, kteří se mohou hlásit do takzvaných minitendrů. Za jeden den se běžně zveřejňuje několik výzev. Smluvní partneři jsou o vyhlášené zakázce informováni e-mailem, popřípadě při přesměrování také na mobil. Nabídky je nutné doručit zpravidla do sedmi až čtrnácti dnů, někdy i do tří dnů. Zájemci soutěží cenou – otevírání obálek je veřejné. Během prvního roku (od jara 2009 do jara 2010) vyzkoušela správa národního parku systém v pilotním projektu. Za tu dobu bylo vyhlášeno 2828 minitendrů, z toho 364 bylo z různých důvodů zrušeno. Kupříkladu zanikla potřeba vykonat požadovanou činnost nebo se sešly nepřiměřeně vysoké nabízené ceny. Rámcové smlouvy správa podepsala s 276 zájemci, v průběhu roku ji zrušila 46 účastníkům kvůli porušení smluvních podmínek. Celkový objem zakázek činil 232 milionů korun. Od loňského března jsou uzavřené rámcové smlouvy na roky 2010 a 2011 s přibližně 200 dodavateli. Ti mohou k plnění zakázky povolat své subdodavatele, které uvedou v podané nabídce.