Dříve se stromky pálily na hromadách. Dnes se mohou proměnit třeba v mulčovací kůru

Prachatice – V pondělí ráno začaly technické služby města svážet vánoční stromky, které se už hromadily ve všech ulicích města. Začínalo se v Budovatelské ulici a postupně se pokračovalo směrem k centru. Já jsem do vozu technických služeb nastoupil v ulici Národní a stal jsem se na hodinu členem posádky, které za volantem velel Ivo Kareš, vedle něho na místě spolujezdce seděl Petr Červený. Protože v době, kdy jsem do vozu nastupoval, byla již korba vozu plná, začínala má hodina jízdou na úložiště stromků, které se nachází v blízkosti boxů pro zatoulané psy pod Leptačem. Tam jsme náš jehličnatý náklad vysypali, otočili se a jeli zpět na sídliště, tentokrát odlesnit ulici Mírovou.

Tady už na nás čekal další kolega, protože po městě nejezdila jen naše „parta” ale hlavně traktor se zapřaženým valníkem, na který se samozřejmě vejde mnohem více stromků než na malou korbu oranžového vozu technických služeb.

Úklid ulice byl dílem několika minut. Sbíraly se různé stromky, smrčky, borovice i jedle. Některé nesahaly ani po pás, jiné ale měřily i přes dva metry a musely v lese růst možná i deset let. Někde byly stromky ponechány tak, jak je jejich majitelé odstrojili, z jiných byly ale ulámané větve, takže z nich zůstal jen kmínek a zbytky byly rozházené mezi kontejnery. Rčení „méně někdy znamená více” tady platilo naprosto, protože pro sběrače stromků tohle rozhodně nebyla pomoc a posbírat chvojí zabralo mnohem déle času, než jednoduše sebrat celý stromeček. Na druhou stranu se ale kolem kontejnerů linula libá vůně pryskyřice, což prý je specifikum pouze měsíce ledna.

Když jsme měli naší korbu plnou, jeli jsme pomoci kolegům z traktoru, kteří právě válčili se zelenou záplavou v Italské ulici. Atam nás čekala opravdová Itálie. Při pohledu na tu spoušť jsem si vzpomněl na reportáže z televizního zpravodajství, které často informují o tom, jaké problémy mají například v Neapoli s vyvážením odpadu. Kontejnerové boxy v Italské ulici si s italským nepořádkem rozhodně nezadaly. Dalo by se to napsat i mnohem hůře, v tom případě bych ale musel zdejší obyvatele přirovnat k nejméně čistotným obyvatelům maštalí.

„Tady je to opravdu úplně nejhorší místo z celého města. A je to tak každé pondělí. Tyhle lidi zkrátka vůbec nezajímá, kam odpad vyhodí. Skoro to vypadá, jako by tady nebydleli lidé,” upozorňoval Petr Červený. Mě fascinovalo, co všechno se v boxu na kontejnery povalovalo, a také fakt, že nádoby na tříděný odpad zely téměř prázdnotou. Naštěstí jsme ale nepřijeli kvůli tomuto odpadu. Zajímavé bylo, že když nás jedna paní zahlédla, vyhodila svůj stromek z okna rovnou pod panelový dům. „To jste si měl vyfotit, to je normální. Já tam pro něj dojdu,” konstatoval se smíchem Kareš a po chvíli se vrátil se vzrostlou borovicí. Stromky byly v tuto dobu vrchovatě naloženy už i valník, museli jsme tedy znovu jet náš náklad vyložit. Cestou pod Leptač jsem se zajímal o další osud stromků.

„Dříve se ty stromky obyčejně nandaly na hromadu a zapálily. To bylo ale v době, kdy se nevědělo, co s nimi. Dnes se to všechno použije na výrobu štěpky. A tou se dá topit v kamnech. Někdo si tu drť také bere na záhonky místo mulčovací kůry. Na vesnici je to jednodušší, tam si s tím lidé zatopí rovnou. Ve městě je to ale odpad,” vysvětloval mi Petr Červený. Paradoxně nejhorší osud čeká živé stromky v květináčích, pokud tedy skončí u kontejnerů. Jeden z nich jsme v Italské ulici také našli. Protože byl zasazen v plastovém květináči, musel počkat na svoz komunálního směsného odpadu a pravděpodobně tak skončí na skládce. Nechápal jsem, proč si někdo takový stromek kupuje, když ho potom stejně vyhodí tak, jako by byl už mrtvý. Svoz stromků byl zkrátka plný překvapení.

Zajímalo mě, jaký stromeček si o Vánocích ozdobili moji kolegové. „Já jsem měl normální živý stromek. Ještě jsme ho ani nestačili odzdobit, možná se to povede dnes večer,” uvažoval Ivo Kareš. Petr Červený prý už má léta stromek umělý. „Děti už vyrostly, takže šetříme naše lesy. On také smrk málo vydrží a boroviček a jedlí je zase kvůli těm několika dnům škoda,” vysvětloval svojí volbu Červený. Na úložišti stromků jsme složili další fůru a mířili zase zpět na sídliště. Tam jsem se chystal vystoupit. Zaměstnanci technických služeb ale budou prý stromky svážet celý leden.

„V každé ulici se ten valník posbírá. Dnes budeme jezdit určitě celý den a nevím zda to všechno stihneme, možná vyjedeme i zítra, a potom každý týden až do konce ledna. Lidé ty stromečky odstrojují postupně a i když jich je teď určitě nejvíce, ještě se nějaké objeví,” ujišťoval mě Ivo Kareš. Projížděli jsme Českou ulicí, kterou stromky ještě lemovaly a potom náměstím Přátelství. „Tady budeme muset nadvakrát,” hodnotil situaci Petr Červený. A já jsem byl rád, že jsme náš umělý strom odstrojili už minulý týden.