Vojenské lesy a statky (VLS) v lesích nad Kyselkou na Karlovarsku vybudovaly repliku Jindřichova sedátka. Po lesní kapli a rozhledně Bučina je to další obnovená památka, kterou lesníci z Doupovských hor u Kyselky vrátili do krajiny jako vzpomínku na éru největšího rozkvětu této lázeňské destinace za slavného podnikatele Heinricha Mattoniho.
Existenci otevřeného dřevěného altánku v romantickém švýcarském architektonickém stylu nad lázeňským areálem u řeky Ohře dlouhá desetiletí připomínala jen polorozpadlá kamenná podezdívka. Upravené odpočívadlo nazvané Jindřichovo sedátko (Heinrich-sitz) zde vyrostlo kolem roku 1880 a bylo pojmenováno podle slavného vlastníka a budovatele lázní Heinricha Mattoniho. Z dřevostavby se otevíral výhled na druhý břeh Ohře s lázeňským parkem a také na sídlo majitelovy rodiny – Mattoniho vilu.
Altán měl podle dobové dokumentace dva vchody ve směru cesty vinoucí se svahem a byl otevřený a průchozí. Dřevěná konstrukce byla obohacena, tak jako v případě ostatních altánků a pavilonků, o dekorativní tesařské prvky štítů jednotlivých rizalitů s ozdobně vyřezávanými lištami i zábradlím.
„Stavba se nacházela v lokalitě, kterou VLS často využívají pro exkurze školních kolektivů v rámci programů lesní pedagogiky. Tedy pro edukativní výuku dětí o lese, lesnictví a přírodě. Potřebovali jsme zde nějaké zázemí pro tyto aktivity, proto jsme pojali nápad postavit na místě Jindřichova sedátka repliku původní stavby," popisuje Milan Suk, ředitel karlovarské divize VLS, která spravuje Doupovské hory včetně lesů v okolí Kyselky.
Největší komplikací při realizaci stavby však byla skutečnost, že se do současnosti zachovala pouze kamenná podezdívka bez jediné části dřevostavby. Kamenné základy však plánovačům VLS daly základní představu o půdorysu altánku a díky vpadlinám pro osazení sloupků i o jeho tvaru a konstrukci. V archívech se nepodařilo nalézt žádnou stavební dokumentaci, vydaly však několik dobových fotografií, podle kterých byla stavba nakonec obnovena. VLS investovaly přes 600 tisíc korun.
