Lesnický ekolog světového formátu, který se podílel na záchraně Krkonoš po roce 1989, varuje: snaha podřídit přírodu ekonomice nás přijde draho.
Pochází ze starého lesnického rodu a už jako dítě sledoval, jak jeho děda hajný řeší následky mniškové kalamity, jedné z největších v historii českých lesů. Na začátku šedesátých let se podílel na vzniku Krkonošského národního parku, kde se stal náměstkem ředitele. Po roce 1968 emigroval do Nizozemska, kde se brzo stal profesorem, přednášel, publikoval, vychovával novou generaci lesních a krajinných ekologů, pořádal vědecká symposia, řídil mezinárodní výzkumné projekty. Do Československa se přijel podívat hned po listopadové revoluci.
* Když jste se po revoluci vrátil a viděl jste Krkonoše zničené kyselými dešti, jak vám bylo?
Do Československa jsem se vrátil asi čtrnáct dní po 17. listopadu a pak opakovaně skoro každý měsíc, abych navázal kontakt s rodinou mého syna. O tom, co se dělo v Krkonoších, jsem věděl. Jeden můj bývalý spolupracovník mi z Krkonoš posílal zprávy a občas i nějakou fotku, také se o tom psalo v holandských novinách. Když jsem ale v Krkonoších uviděl tu zkázu, došla mi slova. Kyselou depozicí vzalo za své nějakých osm tisíc hektarů lesa. Hory jsem viděl naposledy pokryté lesem, a teď tam byly stohektarové holiny pokryté třtinou, tu a tam kus paseky osázené smrkem. Věděl jsem, co mě tam čeká, ale vidět to na vlastní oči byl děs a hrůza. Během té exkurze jsem udělal asi dvě stě fotografií, které jsem pak promítal při přednáškách v Nizozemsku. Něco takového jsem ještě nezažil. Kolegové o situaci sice věděli, ale když jsem jim promítal snímky, bylo v sálech takové ticho, že byste slyšeli spadnout špendlík.
* Dá se nějak srovnat kalamita způsobená kyselými dešti s dnešní kůrovcovou kalamitou?
Bylo to něco podobného. Tehdejší situace byla ale mnohem horší, protože půdy v horách byly otrávené chemickými látkami. Na některých místech v Krkonoších, Jizerských a Krušných horách byly kyselé jako ocet. V současné době to není tak zlé. Srovnatelný s dneškem je rozsah škod, rozlehlé holé plochy, na kterých se les musí obnovit.
* Zhuntované Jizerky si pamatuji z dětství, ale nečekala bych, že jsme s kůrovcovou kalamitou v lepším stavu než tehdy s kyselými dešti.
Obojí je podnětem k tomu, že se na holých plochách musí obnovit les. Ovšem ne pouze výsadbou smrku jako dříve, ale přirozenou i umělou obnovou dřevin, které na jednotlivá stanoviště patří. Dnes je situace horší v tom, že je mnohem víc zvěře, než bylo tehdy. Už tenkrát v Krkonoších jsme si byli vědomi toho, že nemůžeme zakládat nový les a sazenicemi krmit srnce a jeleny. S ministerstvy zemědělství a životního prostředí jsme proto dohodli, že se stavy zvěře musí podstatně snížit. Dnes také víme, že únosné stavy zvěře se nesmí posuzovat podle nedůvěryhodného běžného sčítání. Musí se posuzovat podle rozsahu škod, které zvěř okusem nebo loupáním v lese působí.
...
Josef Fanta (88)
Vystudoval lesnickou ekologii na Lesnické fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. V emigraci přednášel ekologii lesa a krajiny na univerzitách v Amsterdamu a ve Wageningenu. Organizoval mezinárodní vědecká sympozia a konference, vedl pracovní skupinu pro výzkum lesních ekosystémů IUFRO. Je spoluzakladatelem Platformy pro krajinu. Než se zařídí výběrové řízení na pokácení těch deseti stromů, kůrovec vylétne a napadne dalších sto stromů. Těžebním firmám to nevadí, naopak. Ty chtějí hodně těžit, ne chránit a pěstovat les.
Celý článek najdete v Deníku N.
