Kanada letos zažívá druhou nejhorší požární sezonu za poslední půlstoletí. Do konce srpna shořelo téměř 83.000 kilometrů čtverečních, tedy plocha větší než Česká republika. I když důvodů je více, podle bioklimatologa Miroslava Trnky z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR - CzechGlobe za tím jsou bezpochyby dlouhodobé vysoké teploty a sucho v posledních měsících, tedy vhodné podmínky pro vznik a následné šíření požárů, řekl v rozhovoru s ČTK. Kanada tak může sloužit jako ilustrativní příklad i Evropě.
„I když Kanada nepatřila podle dat dlouho k těm zemím, které by se v případě požárů potýkaly s dopady klimatické změny, tak v posledních čtyřech letech sledujeme změnu,“ řekl Trnka. Do roku 2020 počet požárů 30 let klesal ze zhruba 10.000 významnějších na konci osmdesátých let k dnešním necelým 6000 ročně, vyplývá z dat. I spálená plocha mezi lety 1983 až 2010 stagnovala a nejčastěji se pohybovala mezi 10.000 a 40.000 kilometry čtverečními. „Po roce 2010 se ale trend změnil a při započtení posledních pěti let vidíme statisticky významný nárůst zasažené plochy. A poslední tři roky jsou s ohledem na předchozích 30 let extrémní,“ uvedl Trnka. V rekordním roce 2023 shořelo přes 173.000 kilometrů čtverečních, loni přes 53.000 a letos dosud 83.000. Pro srovnání, Česko má rozlohu 79.000 kilometrů čtverečních.
„Samozřejmě Kanada je obrovská, ale například v provincii Manitoba, která má zhruba 650.000 kilometrů čtverečních, už letos shořelo přes 20.000 kilometrů čtverečních. Při přepočtu na Česko by to znamenalo spálených cca 240.000 hektarů. To je nepředstavitelná plocha, v Česku se pohybujeme v jednotkách stovek hektarů za rok a i nejhorší požár vegetace v dějinách Česka zasál plochu kolem 1100 hektarů,“ porovnal následky požárů Trnka.
Kanada je podle něj dobrou ilustrací toho, co se může dít i v Evropě. Kvůli změně klimatu roste počet dní s příznivými podmínkami pro vznik a šíření požárů a platí, že v extrémně nepříznivém požárním počasí může být schopnost požárům čelit omezená. „Na jedné straně vidíme, že se daří v Kanadě snižovat počet požárů, které přesáhnou spálenou plochu 200 hektarů. Rozloha spálené plochy léta stagnovala, ale po roce 2010 pomalu nastala změna a po roce 2020 přišel raketový nárůst rozlohy spálené plochy. Kanadě se daří díky enormnímu nasazení hasičů eliminovat počty požárů, ale i tak se mnohé dostanou mimo kontrolu a zasáhnou velké území,“ popsal situaci Trnka.
Velkou část požárů se daří udržet bez lidských obětí díky včasné evakuaci a díky tomu, že hoří v odlehlých oblastech. Hasiči se primárně věnují těm ohňům, které ohrožují obyvatelstvo a infrastrukturu. „Nicméně i tak mají požáry nepřímé následky ve zhoršené kvalitě ovzduší, ovlivňují počasí, produkují emise a mají dopad na zdraví nejen v Kanadě, ale i USA,“ poznamenal Trnka.
Vědci budou podle Trnky diskutovat o příčinách, proč se poslední roky tak vymykají dřívějším zvyklostem. „Jasné je, že bez příhodných meteorologických podmínek by nehořelo. V Kanadě bylo několik horkých vln, takže jehličnaté lesy vysychají. K tomu foukal vítr a pak stačí jakýkoli zdroj zapálení. Počet dnů s vysokou teplotou se zvyšuje a přibývá tak dnů, kdy je vegetace dostatečně suchá. Letos naměřili v Manitobě 37 stupňů už v květnu, horko tedy začalo být neobvykle brzy. Nicméně nelze vše přičíst klimatické změně, protože stále v Kanadě panuje přirozená variabilita počasí a jsou roky, kdy jsou požáry četnější. Stejně tak je důležité si uvědomit, že v některých ekosystémech včetně tamějších lesů je nejlepší prevencí požáru předchozí požár včetně řízeného vypalování. A pokud snížíme počet méně intenzivních požárů, tak dříve či později přijde požár intenzivnější. A změna klimatu dramaticky prodlužuje čas, kdy může hořet a zásadně tím mění pravidla hry,“ řekl Trnka.
Brno 3. září (ČTK)
