Když v roce 2016 kolumbijská vláda uzavřela smírčí dohodu s ozbrojeným hnutím FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie), vypadalo to na velký krok kupředu. V průběhu konfliktu, který trval dvaapadesát let, bylo zabito více než 220 000 lidí a miliony jich přišlo o své domovy. Klid zbraním, který by měl být více než příměřím skutečným ukončením občanské války, však pro zdejší pralesy a přírodu není dobrou zprávou.
Tuto obavu sdílí nejen Pablo Negret Torres, biolog univerzity v australském Brisbane, ale i řada jeho kolegů. Jeho argumenty přitom vychází z podrobného mapování stavu životního prostředí v lokalitách dotčených válečnými konflikty. Nesrší sice rozhodnou jistotou, ale varuje: „Dopad různých regionálních válečných konfliktů na životní prostředí se může lišit a nikdy se nedá odhadnout dopředu."
Například desetiletý konflikt v Demokratické republice Kongo je příkladem totální devastace životního prostředí. Národní park Virunga se stal „územím" vzbouřenců, a ti z jeho přírodních zdrojů financovali svůj boj. Ve stejné době probíhala i občanská válka v Sierra Leone. Její dopad na životní prostředí byl přitom přesně opačný. Ustala těžba dřeva a lov zvířat. Džungle se stala nedotknutelnou a neprostupnou hranicí.
„A v Kolumbii, na stejném principu, válka paradoxně životnímu prostředí prospívala," říká Torres. „Tam, kudy vedly válečné zóny a sváděly se tuhé boje, byl podíl celkového odlesnění nejmenší." Mezi lety 2001 až 2015 padlo sekerám a pilám za oběť kolem tří milionů hektarů pralesa. Kácelo se pochopitelně tam, kde byl ze socio-geografického hlediska klid.
Teď, když boje v džunglích ustaly, získá vláda pod svou kontrolu dalších 26 milionů hektarů pralesů. Dojít by k tomu mělo nejpozději v roce 2018. Dobrá zpráva to ale není. Už nyní totiž spravuje 24 milionů hektarů a má s tím nemalé problémy. Zabránit nelegální těžbě nedokázala ani na své „menší" polovině a na pokrytí nového území nemá personální ani technické kapacity.
„Přítomnost ozbrojenců měla překvapivě kladný vliv na přírodu v místech, která kontrolovali," říká Torres. „Bránili odlesňování a kácení a poskytovali tím přírodě jakousi ochranu. Teď, když FARC končí, nezůstává tu nikdo, kdo by prosadil zájmy regionu. Vzniká nekontrolované území, zranitelné nelegální těžbou. Není tu nikdo, kdo by na uvolněná místa dohlížel. Vláda sem ještě nedorazila, ale všichni ostatní už ano. A každý tu má své hospodářské zájmy."
Kolumbijský ministr pro životní prostředí a udržitelný rozvoj Luis Gilberto Murillo přednesl už loni plán, jak situaci řešit. „Spolupracujeme s některými bývalými členy FARC na implementaci ochranných opatření. Rádi bychom některé jejich muže a ženy začlenili do environmentální sekce. Je to současně cesta, jak lidi z FARC vrátit zpět k běžnému životu."
Představa bývalých (ozbrojených) revolucionářů, jak znovu prochází pěšinkami v džungli a vyhání ilegální dřevorubce, měla rozhodně něco do sebe. Jenže kolumbijská vláda nyní ohlásila pro rok 2018 60 % škrtů v rozpočtu ministerstva pro životní prostředí a tak na tento nejspíš plán nezbudou peníze. Ochranu těžbou dosud nezasažených pralesů přitom považují odborníci za prioritu.
Matthew Betts z Oregonské státní univerzity upozorňuje, že „stačí jen zahájení maloplošné těžby v nedotčených pralesích a následky pro životní prostředí budou horší, než na mnohem rozsáhlejší ploše již těžených míst." Obavy jsou prý na místě. „Pokud se díky ukončení války s FARC vrátí domů zpět miliony lidí, budou potřebovat zdroje na přežití. A je celkem logické, že se obrátí k pralesům. Myslím, že se i lov masa z pralesa rychle vymkne kontrole."
