Chladnokrevní koně na Šumavě pomáhají dřevorubcům při práci. Když ale někteří z nich nepřibližují dřevo, vozí i kočáry s turisty. Zážitek nabízejí takzvaní partnerští kočí Národního parku Šumava. Potkat je můžete na atraktivních trasách od Železné Rudy po Modravu.
Poslechněte si reportáž J. Englové
Hlavní činností je pro koně přibližování dřeva na místa, kde ho dál odváží vyvážečka nebo traktor. Tahání kočáru je pro ně spíš relax. Nejenže můžou chodit po cestách, kde si nerozřežou nohy, ale navíc tahají, oproti dřevu, mnohem menší váhu. Práce v lese je totiž velká dřina.Kontakty na partnerské kočí najdou zájemci na webu Národního parku Šumava Tras, které je možné projet, je několik a záleží vždy na daném partnerském kočím. Jedním z nich je i Petr Procházka, který třeba často jezdí z Hůrky na jezero Laka, z Modravy na Březník, z Kvildy na prameny Vltavy nebo ze Stojanovic do Velhartic, okolo velhartického hradu a chaty Jana Wericha. Návštěvníci si také mohou objednat trasu dle vlastního výběru. Jedinou podmínkou je souhlas správy Národního parku Šumava.Je ovšem i trasa, kterou by pan Procházka nikdy nejel. A to na Poledník. Nejenže by strmý kopec byl pro koně hodně náročný, ale dokonce i nebezpečný. Kdyby se při cestě dolů, porouchaly brzdy, koně by to samy neubrzdily a mohlo by dojít k úrazu.Koně musí mít perfektní výcvik. Například když se tahá dřevo v bažinách nebo v nerovných kamenitých terénech, je potřeba, aby přesně věděli, co který povel znamená a tím pádem mohli práci dobře zvládnout.
Pan Procházka vozí turisty se dvěma chladnokrevníky. Jeden je z plemene Norik a druhý z plemene Slezský Norik. Oba koně jsou v barvě „tygr", což znamená, že jsou bílí a mají na sobě tmavé skvrny. Tenhle druh zbarvení je neobvyklý. V celé České republice je jen pár kusů a na západě Čech je chová pouze pan Procházka.
Komentáře