Aneb jak se stát „ekoteroristou” na jeden den.
Odjezd: Prachatice, 5:30
Cíl: Ptačí potok na Modravě, NP Šumava
Základní výbava: Kvalitní obuv do mokra (nejlépe holeny), oblečení do zimy, větru a deště, něco k jídlu, termoska s čajem, tužka, zápisník, fotoaparát, otevřené oči, otevřená mysl a především chuť překročit médii nastavené obzory...
Jako kdyby všechno hrálo pro nás. Déšť ustává, přijíždíme k obci Filipova Huť a na parkovišti náhodou potkáváme skupinu lidí, která, jak po pár slovech zjišťujeme, právě míří do lokality Na Ztraceném - místa, kde se již několik dní odehrává pokojná blokáda nelegálního kácení kůrovcem napadených stromů.
Nevíme přesně, co nás dnes čeká, a ve skrytu duše doufáme, že případný kontakt s policisty nebo dřevorubci zvládneme. Po chvíli váhání se připojujeme k přátelsky vyhlížejícím „blokařům” a začínáme se věnovat realizaci nápadu, který vznikl velmi spontánně teprve při jízdě autem. Stáváme se pro tento den novináři-amatéry.
Ze sedmikilometrové trasy Filipova Huť-Na Ztraceném zbývají jen dva a my se dostáváme k cedulím, které vymezují první pásmo NP. Okamžitě mne napadají klasická slova průvodce: „Nyní se podívejte nalevo nad cestu – les ponechaný přírodě. „Nyní se podívejte napravo pod cestu – zde vzniká hospodářský les”. Zdržím se komentářů, protože každý má jiné oči a nejlépe se přesvědčí sám. Jediné, co mohu říct je, že při pohledu vlevo se ve mně probudilo dítě a fantazie začala pracovat... To stejné potkalo i fotografa, až jsem ho musela upozornit, že bychom měli jít dál. Rozhodně nemohu psát o „mrtvém lese...”
Střih!
Skupinka „blokařů” na nás čeká na rozcestí u bývalé Černohorské nádrže a my se s částí z nich vydáváme do „základního tábora”.
Vede nás Žaneta. Cestou se dozvídáme, že přijela z Brna, kde pracuje v oblasti právního poradenství, a takto zde tráví svou „dovolenou”.
Jsme tady. Postupně se seznamujeme s dalšími „blokaři”, studentkou Evou z Brna, Peťkou ze Slovenska a Petrem z Prahy. Poté se nás ujímá Michal – náš milý průvodce dnešním dnem. Michal pracuje jako manažer v nevládní neziskové organizaci zaměřené na podporu ekologicky šetrného obhospodařování lesů a záhy zjišťujeme, že je opravdu člověkem na svém místě. Dostává se nám odborného výkladu o přirozené obnově lesa, o jejích možnostech a úskalích v lokalitě, kde se právě pohybujeme. Vede nás do míst takzvaných „kůrovcových ok”, seznamuje nás s problémy spojenými s odkorňováním stojících i pokácených kmenů a také s lehce narušitelnou rovnováhou ekosystému, jako je tento les s mokřady. Nakonec nás zavede do míst, kudy protéká Ptačí potok. Do lokality, jejíž existenci a další přirozený vývoj se snaží tito lidé blokádou chránit. Tady už jdeme beze slov, protože jsme plně zaměstnáni nádherou panenské přírody. Jsme sice pár desítek metrů od turistické cesty, ale připadá nám, že jsme se ocitli v úplně jiném světě. Obcházíme malé mokřady a opatrně našlapujeme mezi borůvčím a mechovými polštáři. Přelézáme staré trouchnivějící kmeny a obdivujeme mechem porostlé vývraty.
Našemu fotoaparátu neuniknou ani malé semenáčky rostoucí v řadách na tělech starých padlých stromů a klobouky dřevokazných hub, které svůj domov našly ve vykotlaných pahýlech kmenů ještě stojících. Nikdo skoro ani nedýchá... Dostáváme se přímo k Ptačímu potoku a nevíme, kam se máme dívat dřív. Kdyby nebyla zima a před námi ještě dalších pár rozhovorů a kilometrů, asi bychom tu zůstali navždy. S díky se s Michalem loučíme a odnášíme si velmi cenné informace, se kterými prostě musíme souhlasit.
Dál už pokračujeme po turistické trase a setkáváme se s jinou skupinkou „aktivistů”. Na kmeni jednoho ze stromů sedí a přátelsky nás vítá „Vendelín”. Tenhle bodrý chlapík „zasahoval” ráno u dnešního jediného případu pokusu o těžbu. Prozrazuje nám taktiku nenásilného bránění těžbě a ukazuje i ony mediálně známé trubky. Martin sice pracuje jako právní poradce v oblasti energetiky, ale klidně by mohl soutěžit o titul „sympaťáka roku”. Právě když si povídáme o jeho zkušenostech s policií a o chování lesních pracovníků, všimneme si, že nás někdo fotí. Zamáváme trubkami do objektivu zvídavého cyklisty a já dostávám nápad – budu se ptát i turistů...
Vybíhám tedy z lesa za cyklistou-fotografem a vysvětluji mu v rychlosti svou dnešní úlohu. I přes velmi chladné počasí svolí k rozhovoru. Nakonec není jediným cyklistou, kterého se mi dnes podaří vyzpovídat. Výsledek? Zjišťuji, že ani turisté nemají zcela jasno v tom, na kterou stranu se mají přiklonit. Největší roli v tom hraje nedostatečná a nebo jednostranná informovanost. Mám ale radost z toho, že i turisté, kteří mají zcela jiný názor než my, jsou otevřeni a nakloněni diskusi.
Za největší úspěch dnešního dne však považuji moment, kdy mohu turistům poskytnout právě nabyté poznatky o tom, kdo je vlastně „aktivista” a vyvrátit tak zažitý názor o „umolousaném budižkničemovi”...
Jen pro zajímavost malá statistika:
Počet oslovených aktivistů: 24. VŠ studenti: 10 (obor politologie, sociologie, environmentální studia, pedagogika). Pracující: 12 (učitelka přírodopisu, učitelka španělštiny, právní poradci v oblasti ekologie nebo energetiky, manažer, fotograf, geograf a další jsem si bohužel nestačila zapsat...). Nezaměstnaní: 2 (oba pracující v sociální oblasti).
Zajímavá statistika pro obyvatele Šumavy – většina oslovených „blokařů” je z Brna, Prahy, Zlína, Moravy (blíže nespecifikováno). Jediní „místní” jsme my dva. Nevím, jak ve vás milí čtenáři, ale v nás tato informace vyvolává pocit studu...
Zanechme statistik. Začíná pršet a naše „mise” se ubírá ke konci. Trochu promrzlí se vydáváme na cestu zpět do Filipovy Huti a snažíme se utřídit a vstřebat zážitky z dnešního dne.
Střih!
(První naší myšlenkou je tiché poděkování, že dnes nebyli přítomni ani policisté ani lesní pracovníci a my jsme mohli celý den prožít v přátelské atmosféře a bez případných zbytečných konfliktů).
Další myšlenky patří přírodě a národnímu parku.
1. Národní park nebo park?
Jednoduchá otázka. Chceme národní park s divokou přírodou a nebo budeme pokračovat v přetváření národního parku na hospodářský les?
2. Vláda člověka nad přírodou nebo naopak?
Člověk nevládne přírodě, ale příroda moudře vládne člověku... Jen člověk si myslí, že přírodě může a musí pomoci, většinou je to ale tak, že jí svými zásahy spíše škodí...
3. Jak dlouhý je život?
Ten lidský není dost dlouhý, aby mohl spatřit celý koloběh života lesa. Snad je dost dlouhý na to, aby člověk dokázal uznat své omyly a svou neopodstatněnou ješitnost vůči přírodě. Zanechejme našim vnoučatům kus divočiny...
4. Vykročení z kruhu bolí vždy
A nejvíc bolí ty, kteří myslí jen sami na sebe...
Začalo to velkou vichřicí v 19. století. Člověk „pomohl” přírodě a založil nové monokulturní a stejnověké lesy. S následky se potýkáme dosud. Vykročení ze začarovaného kruhu nám nabízí národní park. Nejen, že si zde můžeme dovolit nechat to opět na přírodě, je to dokonce jeho smyslem!
5. Řešení?
Na stole leží již řadu let... Sjednotit rozdrobené kousky prvních zón NP a zavést nárazníkové pásmo. Národní park bude národním parkem, hospodářské lesy budou hospodářskými lesy a vzájemně se nebudou „ohrožovat”. Komu může toto řešení vadit? Developerům, dřevařským firmám, všem, co mají z lesa nejraději papír – ten bankovkový...
6. A co s hospodářskými lesy?
Jsou jako zahrádka a ta by se měla ošetřovat, když už si ji někdo založí. Šetrně, s rozumem i citem...
7. Od holosečí po odkornění nastojato.
Odkorněním se dřevo zakonzervuje a jeho rozklad trvá mnohem déle. Prodlouží se tak doba koloběhu přirozené obnovy lesa. Holoseč v NP a vyvezení dřeva - za pět, ponechání odkorněných kmenů v místě těžby - za čtyři, odkornění kmenů nastojato - za tři...
Malá otázka na zamyšlení: Proč je dřevo, které má být údajně ponecháno v lese, kráceno na délky přesně odpovídající délkám pro převoz na kamionu?
8. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti...
Semínka ze stromu, který dokázal odolat kůrovci, mladé semenáčky uchycené mezi vývraty živené těly svých předchůdců, dlouhá cesta za světlem = dobrá genetická výbava, odolnost, síla a houževnatost = nejlepší předpoklad pro zdravý přirozený horský les.
9. Ptačí potok – vzácný a křehký ekosystém.
Kácením v místech lesních mokřadů dojde k narušení křehké hydrologické rovnováhy a jejich pomalému vysychání. Dopady na vzácnou faunu i flóru si můžete domyslet sami. Změny jsou nevratné! O dalším vlivu na snížení schopnosti lesa zadržovat vodu nemusíme vůbec hovořit. Také nemáte rádi povodně?
10. Kdo je tedy skutečný "aktivista"?
Námi zjištěná fakta: „aktivista” je člověk, kterému vývoj NP Šumava není lhostejný, který problematiku sleduje dlouhodobě a který už odmítá své názory říkat pouze mezi přáteli a nebo si je jen myslet. „Aktivista” je od slova aktivní. Aktivně tedy dává najevo svůj nesouhlas se současným vývojem situace v národním parku. Myslíte, že je jiná cesta, aby byl vyslyšen? Kolik času asi věnuje politik čtením dopisů a nebo e-mailů na podobné téma? Hrdě se tedy hlásíme k této skupině!
Milí čtenáři, v této záležitosti již dávno nejde o kůrovce, stal se jen loutkou na politickém jevišti, kde se hraje o moc a o peníze. Můžeme tady hodiny spekulovat nad tím, proč nejen média, ale následně i my sami většinou dáváme přednost názorům politiků a ne odborníků, to však není naším cílem. Také jsme nechtěli v tomto článku věnovat prostor tomu, co jsme se postupně dozvídali o zákulisí celé problematiky. Do takové „špíny” by nám totiž nestačily ani ty naše holínky.
My jsme se rozhodli nebrodit se v bahně a hledat pravdu sami za sebe. Řídit se především vlastním úsudkem, vyhledat informace dle svého nejlepšího uvážení a dát prostor také svému srdci a intuici.
Nechť je tento článek pro čtenáře výzvou k aktivitě a zodpovědnosti za vlastní budoucnost. Nikdo za nás nebude žít náš život, ani politici a ani ti, kteří svou mocí peněz tahají za pomyslné provázky. Každý z nás má právo na pravdu a svůj názor. My bychom sobě i vám přáli, aby váš názor byl opravdu váš a nebyl pasivně přijatý. Hledejte, přemýšlejte, ptejte se a choďte světem s očima a srdcem dokořán...
Kdo ví, kam povedou naše-vaše kroky dál, tím prvním to ale začíná... A proč by nemohl být krokem v pohorkách a právě na Šumavu? Hodně štěstí nám všem...
Datum: 30.7.2011
Lenka Lukášková a Míra Slabý
