Martin Křivka a Radek Pražák jsou v těchto dnech s trochou nadsázky víc ve vzduchu než nohama na zemi. Po orkánu, který v neděli zasáhl také Pardubický kraj, jim telefon nepřestává zvonit.
Lidé potřebují odstranit zaklíněné smrky, vyvrácenou břízu či rozlomený ořech. Anebo jako včera v pardubických Tyršových sadech také třeba nalomené větve, které hrozí pádem na procházející obyvatele. „Teď vyjíždíme hlavně tam, kde je to nebezpečné pro lidi, ostatní musí počkat. Skoro dvousetkilovou větev musíme zafixovat lanem," říká Křivka a vstupuje do zapáskovaného prostoru se žebříkem.
Možná trochu netradičně stoupá jeho kolega nahoru po špruslích, a ne ve speciálních botách po kmenu. „Tady budeme řešit jen redukci zlomené větve. Stupačkami bychom narušili zdravý kmen tohoto dubu. Začaly by na něm růst houby, což není žádoucí," říká Křivka a sleduje stromolezce v koruně.
Zrovna tato větev není příliš problémová, například u topolu a vrby musí být stromolezec víc než jindy obezřetnější. „Je to kvůli druhu dřeva. Neposlouchá tak, jak my chceme. Tato dřeva jsou křehčí a zvlášť nevyzpytatelná jsou narušená nebo nahnilá," říká Křivka.
Jeho kolega Pražák se mezitím ohání motorovou pilou a dolů letí první poškozené větve. Kromě pily jsou standardní výbavou horolezecký sedák, lana, stupačky, motorové a teleskopické pily. A samozřejmě helma. „Rádi používáme výškovou plošinu, práce je pak bezpečnější a také rychlejší. Jsou však místa, jako například tady, kam plošina nezajede, a musíme vylézt na strom," říká Křivka, který se ke stromolezectví dostal po absolvování vysoké lesnické školy.
„Po těchto službách byla poptávka, tak jsme se do toho s kolegou pustili," říká muž, který nejprve prošel několika kurzy. Jak však podotýká, nejvíc se člověk naučí až v praxi.
„Každý je svým způsobem samouk. Roky trvá, než se člověk naučí potřebné techniky, kurz dá základy, ale pak už je to na člověku. Vždycky se to však musí udělat tak, aby naše řemeslo nebylo nebezpečné," říká Křivka.
