ROZHOVOR
Od českých zákonodárců dostala požehnání dlouho připravovaná novela zákona o ochraně přírody a krajiny. V platnost vejde již v tomto týdnu 1. června. Na její podobě pracovali odborníci a zákonodárci téměř tři roky a má podle nich zlepšit podmínky ochrany přírody národních parků v duchu světových trendů.
Co však tato novela přinese návštěvníkům? Povídali jsme si o tom s ředitelem Správy Národního parku Podyjí Tomášem Rothröcklem.
* Pozná vůbec běžný návštěvník nějaké změny?
Norma předznamenává jiné pojetí zónace, jasnější vymezení podmínek návštěvnosti, ale změnu mnohých činností správ národních parků či výraznější postavení místních obcí. Pokud jde o úroveň péče o přírodu, nezmění se v zásadě nic. Údolí Dyje i nadále zůstane chráněným územím, kde se v podstatě nesmí hospodářsky zasahovat a kde funguje specifi cký režim. Užitečným nástrojem ochrany přírody zůstane nadále rozdělení parku do zón podle typu péče o přírodní prostředí. Nový je ale pojem takzvaného klidového území, které pokrývá dnešní první a částečně i druhou zónu. Zde budou pro návštěvníka platit trochu jiná pravidla.
* Například?
Dosud se v první a druhé zóně nesmělo nikam volně vstupovat kromě vyznačených cest. Teď už to bude trochu jiné. Návštěvník bude moci volně vstupovat i na další vybraná místa, kam dosud nemohl. Anebo tam bude moci třeba jen v určitou roční dobu nebo s průvodcem. Všechny možnosti budou předem jasně deklarovány a popsány. Určitá omezení v podobě základních ochranných podmínek budou platit již od poloviny tohoto roku obecně všude, tedy na Šumavě, v Podyjí v Krkonoších i v Českém Švýcarsku. Počítá se například se zákazy létání bezpilotních vzdušných prostředků – takzvaných dronů, se zákazem rozdělávání ohňů, s užíváním pyrotechniky a podobně. A dále pak začnou platit i specifi cké ochranné podmínky šité na míru pro každý park zvlášť.
* Můžete být ještě konkrétnější? Která území se tedy pro návštěvníky víc uvolní?
Nad novými pravidly pro návštěvníky přemýšlíme už dlouho. Všechno je zatím jen předběžné, protože pravidla pro klidová území budou navrhována a projednávána v dalších měsících. Pokusím se ale uvést několik příkladů. Dosud platí, že v lesních porostech havranického katastru směrem k Sealsfieldovu kameni se může návštěvník pohybovat jen po turistické cestě. Když tam ale půjde – po vyhlášení klidového území – třeba na houby, tak půjde na houby. Tedy zjednodušeně lesem mimo cestu. Nebo další příklad. Nebudeme mít nic proti tomu, aby se volně vstupovalo na louky pod Šobesem nebo na některá vřesoviště. Ale opakuji, vše se teprve projednává a veřejnost bude včas o detailech informována.
* Dá se tedy říci, že se atraktivita národního parku pro návštěvníky zvýší?
Pokud jde o možnosti volnějšího vstupu, tak ano. Z tohoto pohledu to určitě nebude horší.
* A co nové pojetí zónace?
Na její přípravu a projednání nám novela dává dostatek času v podobě až dvou let. Nově do hry vstupuje takzvaná čtvrtá ochranná zóna. Dosud byly jen tři. Ta by měla sloužit ochraně kulturní krajiny. Půjde o části území, která obklopují obce. Určitě půjde třeba o pozemky na Lukovsku nebo Čížovsku.
* To znamená, že se současná rozloha parku zvětší?
Rozhodně ne. Principem novely je nedotknutelnost hranic národních parků a jejich ochranných pásem. Plocha se nezvětší, ani nezmenší.
* Zákonodárný proces byl extrémně složitý, dlouhý, ale i nebývale sledovaný veřejností.
Zástupci některých obcí na Šumavě a tamní regionální politici prosazovali jinou verzi úpravy zákona. Jejich zájmy hájil Senát a nakonec i prezident Zeman, který se ho snažil také prosadit. Naštěstí byl Senát přehlasován a podobně ani veto prezidenta poslaneckou sněmovnou neprošlo. Ten dlouhotrvající maraton schvalování nakonec skončil s přijatelným výsledkem. To říkám s plnou zodpovědností z pohledu odborníka. Sympatický a potřebný byl zájem veřejnosti. Moc mě překvapilo, kolika lidem není další osud naší nejvzácnější přírody lhostejný.
* Proč byl z vašeho pohledu, pane řediteli, senátní zákon nepřijatelný? Někteří kritici dokonce tvrdili, že by znamenal pro parky likvidaci.
Náš odpor a vůbec jádro polemiky bylo prostě v tom, že senátní verze definovala národní parky odlišně. Hlavním a jediným cílem je přece ochrana přírody. A tomu naštěstí schválená verze odpovídá. Refl ektuje, co znamenají parky v mezinárodním měřítku, jako to mají například Rakušané. Deklaruje, že jejich území slouží především ochraně přírody a ochraně procesů v té přírodě probíhajících. Druhá strana ale tento dlouhodobý cíl popřela, vygumovala a naopak do textu novely přidala, že cílem je regionální rozvoj. Tečka. Ale regionální rozvoj je přece věc, která není nikde defi novaná, a tak hrozilo riziko zneužití. Nemuselo se tak stát teď, ale třeba za pět, deset let. Kdokoliv mohl přijít například říct, že tady ta sjezdovka je v rámci regionálního rozvoje potřebná a nezbytná, tak vykácejte les.
* Když to převedu do Podyjí. Ke Královu stolci by mohla na základě zamítnuté senátní verze zákona vést asfaltka a mohl by tam být třeba postaven hotel?
S velkou nadsázkou ano. Když by to někdo uměl prosadit, měl by silný důvod a popřel by veřejný zájem ochrany přírody zájmem jiným. Dobré je, že novela garantuje pravidlo nezcizitelnosti státního majetku, v němž správy parků vykonávají právo hospodaření. A tím ho chrání před zneužitím. Nesmí se teď ani prodat, ani směnit. Ty tendence, aby se některé pozemky staly majetkem obcí či soukromých osob, které by pak s nimi mohly libovolně nakládat, tu jsou.
* Ale obojí je přece důležité – jak regionální rozvoj, tak ochrana přírody. Řada obcí má pocit, že je existence parku omezuje.
V jistém smyslu to chápu. Správa národního parku má skutečně z důvodu ochrany přírody a krajiny mnoho nástrojů, jak regulovat, ovlivňovat různé aktivity, někdy i formou zákazů. Mnozí politici si ale z tohoto tématu udělali populistickou volební polévku. Tohle tam klidně napište. Je to ostatně taktika líbivá a osvědčená. Najít si nepřítele, toho označit a pak s ním začít bojovat. Funguje to ve všech regionech nejen u nás v Podyjí. Jenže už třeba nikdo neříká, kolik ona značka Národního parku Podyjí místním lidem a obcím přinesla a přináší. Za posledních dvacet let dostaly obce jen ze zdrojů státního fondu životního prostředí jednu miliardu a dvě stě jedenáct milionů korun! Jen díky tomu, že jsou součástí parku nebo se nacházejí v jeho ochranném pásmu. Tolik sem stát napumpoval dotací do životního prostředí. Na vojně jsme vždycky říkali, když se stříhal metr, číslo hovoří.
* Mohl byste být opět víc konkrétnější?
Příklad z Vranova nad Dyjí. Loni dostal městys z programu podpory obcí v regionech národních parků na obměnu veřejného osvětlení téměř dva miliony korun, aby se snížila úroveň světelného smogu. Nebo když si otevřete lístek každého věhlasnějšího gastronomického podniku v okolí, uvidíte tam větu: Vítáme vás v obci u Národního parku Podyjí. S tou značkou se normálně obchoduje. Ta značka znamená čistotu prostředí, nádherná panoramata, spoustu turistických příležitostí, poučení a poznání. A za tuto nálepku kvality se neplatí. A je to správné. Ve všech regionech našich národních parků je prokazatelné, že právě tato chráněná území jsou atraktivitou, která generuje onen regionální rozvoj. Součinnost obcí a Správy Národního parku Podyjí je jedinou perspektivní cestou pro náš region. Ostatně, jaký je jeden z pilířů rozvojových strategií města Znojma? Uhádli jste - atraktivní příroda Národního parku Podyjí.
