Amazonie, Borneo, Kongo, australské Daintree. Známe názvy míst, kde se rozkládají mnohé z největších nebo nejznámějších deštných pralesů na světě. A mnozí z nás vědí také o největší lesní ploše v podobě tajgy táhnoucí se od Ruska až po Kanadu. Ale kolik z nás by dokázalo jmenovat podmořský les? napsal zpravodajský server The Conversation.
Pod vodou se skrývají obrovské lesy z chaluh a mořských řas, které se rozprostírají na mnohem větší ploše, než jsme si dosud uvědomovali. Jen málo z nich vůbec dostalo nějaké jméno. Ale jejich bujné koruny jsou domovem obrovského množství mořských druhů.
U pobřeží jižní Afriky se rozkládá Velký africký mořský prales, zatímco Austrálie se může pochlubit Velkým jižním útesem. Po celém světě existuje mnoho dalších rozsáhlých, ale nepojmenovaných podmořských lesů.
Nový výzkum zjistil, jak rozsáhlé a produktivní tyto podmořské porosty jsou. Světové oceánské lesy pokrývají plochu dvakrát větší, než je Indie. V současnosti čelí hrozbám v podobě oteplujícího se moře a klimatických změn. Mohou však být také částečným řešením, protože jsou schopny rychle růst a zachycovat uhlík.
Podvodní lesy jsou tvořeny mořskými řasami. Stejně jako ostatní rostliny rostou mořské řasy tak, že zachycují sluneční energii a oxid uhličitý prostřednictvím fotosyntézy. Největší druhy dorůstají výšky desítek metrů a vytvářejí lesní koruny, které se při pohybu vln kývají v nekonečném tanci.
Stejně jako stromy na souši poskytují tyto mořské řasy životní prostředí, potravu a úkryt široké škále mořských organismů. Velké druhy, jako je takzvaný mořský bambus - hnědá řada druhu Ecklonia maxima - či obří chaluhy, mají plynem plněné struktury, které fungují jako malé balónky a pomáhají jim vytvářet rozsáhlé plovoucí baldachýny.
Jiné druhy se spoléhají na silné stonky, které je udržují ve vzpřímené poloze a podporují jejich fotosyntetické listy. Jiné zase, jako Ecklonia radiata na australském Velkém jižním útesu, se rozprostírají po mořském dně.
O mořských řasách je již dlouho známo, že patří mezi nejrychleji rostoucí rostliny na planetě. Doposud však bylo velmi náročné odhadnout, jak velkou plochu jejich lesy pokrývají.
Na souši lze nyní lesy snadno změřit pomocí satelitů. Pod vodou je to mnohem složitější. Většina satelitů nemůže provádět měření v hloubkách, kde se podmořské lesy nacházejí.
Aby tým australských vědců tento problém překonal, spolehl se na miliony podvodních záznamů z vědecké literatury, on-line archivů, místních herbářů a občanských vědeckých iniciativ.
Na základě těchto informací vytvořil model globálního rozšíření oceánských lesů a zjistil, že pokrývají šest až 7,2 milionu kilometrů čtverečních. To je větší plocha než Amazonie.
Vědci se poté zaměřili na produktivitu těchto oceánských lesů - tedy na to, jak rychle rostou. Museli projít stovky jednotlivých experimentálních studií z celého světa, kde rychlost růstu mořských řas měřili potápěči - a zjistili, že oceánské lesy jsou dokonce produktivnější než mnohé intenzivně pěstované plodiny, jako je pšenice, rýže a kukuřice.
Produktivita byla nejvyšší v oblastech mírného pásma, které jsou obvykle omývány chladnou vodou bohatou na živiny. Oceánské lesy v těchto oblastech každoročně vyprodukují v průměru dvakrát až jedenáctkrát více biomasy než zmíněné plodiny pěstované na stejné ploše.
Tato zjištění jsou podle vědců povzbudivá. Obrovskou produktivitu řas by lidstvo mohlo využít k zajištění budoucí potravinové bezpečnosti světa. Farmy s mořskými řasami by mohly doplnit produkci potravin na pevnině a podpořit udržitelný rozvoj.
Takto rychlý růst také znamená, že mořské řasy jsou hladové po oxidu uhličitém. Při svém růstu odebírají velké množství uhlíku z mořské vody a atmosféry. Celosvětově mohou oceánské lesy pohlcovat tolik uhlíku jako Amazonie, což naznačuje, že by mohly hrát roli při zmírňování klimatických změn.
ČTK
