Strážník Martin Roušal z Frýdlantu je mistrem republiky v dřevorubeckém sportu
FRÝDLANT Od pohledu budí respekt. Chlap jako hora, který si skvěle rozumí s pilou a sekerou. Kus silného špalku uřízne v mžiknutí oka. Však je také mistrem republiky v timbersportu (dřevorubeckém sportu).
Martin Roušal z Frýdlantu má takovou sílu, že by z protivníka dokázal udělat na místě mastný flek. Teoreticky mu to může pomoci v civilním zaměstnání. Je totiž strážníkem městské policie. Aktuálně má na starosti problematickou Fügnerovu ulici v centru Liberce. Ale jak sám říká: „Problémy rád řeším v klidu, domluvou." Když nerube do dřeva nebo nemá službu, rád včelaří. Ostatně na rozhovor přijel rovnou od stáčení medu.
* Jak to, že neděláte někde v lese, ale u městské policie, když vám to jde tak dobře se sekerou a pilou?
V lese jsem dělal, ale pak přišla krize. Firmy, pro které jsem pracoval, neplatily. Standardně měly splatnost 60 dní faktury a ještě si to o dalších 30 dní protahovaly. To nešlo. Tak jsem místo práce v lese šel cestou nejmenšího odporu. Myslel jsem zprvu na nějaké překlenovací období. Nakonec jsem u městské policie sedmým rokem.
* Hodí se vám dřevorubecký sport ve službě? Musíte budit respekt, už jen když jdete po ulici v uniformě.
Nejsem typ, který musí řešit věci hrubou silou. Raději to zkouším dotyčným rozmluvit. Ale někdy domluva nestačí. Problém je, že u spousty lidí by pomohlo dát jim pár facek než jednu pokutu. Bylo by to výchovnější, prospěšnější, ale to nejde. Spousta lidí dnes uniformu vůbec nerespektuje. Také mají pocit, že strážníci jsou něco méně než státní policie. Odmítají se s námi bavit, jsou velmi konfliktní. Jenže v tom se mýlí. Městská policie je pro tu státní velikou oporou a máme své pravomoce.
* Takže sekání a řezání špalků máte jen jako koníček, i když jste v tom mistrem republiky?
Je to koníček, i když hodně nákladný. Ale jsou závodníci, kteří se tím živí. Hlavně z Austrálie a Nového Zélandu. Tam je přesekávání dřeva národním sportem. Jako jsou u nás stadiony na fotbal, tak u nich mají stadiony na tohle. Mají tam sportovní kluby pro přesekávání dřeva. To je úplně jiný svět. Zámořští závodníci začínají s tímhle sportem od mala. Od čtyř let sekají a v devíti už závodí.
* I holky?
Ano, jsou i ženské závody, docela se mi líbí. Jen to mají těžší v tom, že musí nadřít tu sílu, kterou má chlap přirozeně. Nejbližší ženské závody jsou v Německu. Jinak až Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Amerika. Tam jsou závodnice, které se tomu věnují na profesionální úrovni, živí se tím. V Čechách zatím žádná žena nezávodí.
* Co to vlastně ten dřevorubecký sport přesně je?
Dřevorubeckých sportů je víc. To, čemu se věnuji já, se nazývá timbersport. Jde o šestiboj s jasně stanovenými pravidly. Tři sekací a tři řezací disciplíny. Čili sekera a řezání ruční pilou, která měří dva metry. Pak řezání klasickou motorovou pilou, která není nijak upravena. A pak to je speciální řezací stroj, buď s motorem z krossmotorky o výkonu až 70 koní nebo tam je wankelův motor, který má i 87 koní. Váží to třicet kilo a řetěz se tam pohybuje rychlostí 270 metrů za sekundu.
Celý článek najdete v MF Dnes.
