Oblast Bílých Karpat, která tvoří přirozenou hranici mezi Českou a Slovenskou republikou, nabízí kromě unikátní přírody i množství památek a dochovaných lidových obyčejů a také řadu možností pro turistiku a rekreaci. Bílé Karpaty, jež byly před 40 lety, 3. listopadu 1980, vyhlášeny chráněnou krajinnou oblastí (CHKO), jsou také územím s nejvyšší druhovou rozmanitostí orchidejí ve střední Evropě. V roce 1996 je UNESCO zařadilo na seznam biosférických rezervací. Symbolem CHKO je květ nádherné orchideje střevíčníku pantoflíčku, který poukazuje na zdejší druhové bohatství vstavačovitých rostlin.
CHKO Bílé Karpaty byla zřízena výnosem ministerstva kultury ze dne 3. listopadu 1980. Celková rozloha CHKO byla původně 715 kilometrů čtverečných, skutečná výměra je v současnosti 746,6 kilometrů čtverečných. Rozkládá se na území Hodonínska, Uherskohradišťska a Zlínska.
Pohoří Bílé Karpaty (slovensky Biele Karpaty) leží na česko-slovenské hranici. Česká část CHKO má délku 70 kilometrů, orientaci severovýchod-jihozápad a leží v nadmořské výšce 175 až 970 metrů. Nejvyšším bodem je Velká Javořina, dalšími vrcholy jsou například Velký Lopeník (911 m) či Průklesy (836 m). Území CHKO náleží k úmoří Černého moře a jeho největší část patří do povodí řeky Moravy. Menší severovýchodní část přísluší do povodí Váhu.
Pro karpatské území je typické časté prolínání obdělávaných políček, zahrad a luk. To vše ohraničené hustými lesy. Na loukách se dodnes objevují četné orchideje, na jaře sněženky a v létě lilie. Zdejší květnaté louky představují důležité útočiště pro několik desítek vzácných a ohrožených druhů hmyzu. V pohoří se někdy objevují i velké šelmy, například rys ostrovid nebo medvěd hnědý, který sem občas zabloudí ze Slovenska. V oblasti Bílých Karpat se vyskytuje nejméně 20.000 druhů živočichů, z toho alespoň 16.000 druhů hmyzu.
V CHKO je pět národních přírodních rezervací, například pralesovitý porost na severním svahu Velké Javořiny nebo čertoryjský komplex květnatých bělokarpatských luk s řadou chráněných a ohrožených rostlin a živočichů. Dále je zde jedna národní přírodní památka (Búrová v okrese Hodonín), 16 přírodních rezervací a 30 přírodních památek.
Specifické podmínky života v Bílých Karpatech a odlehlost řady sídel vedly k udržení bohatých folklórních tradic. Do CHKO zasahuje více živých etnografických oblastí. Okraj západní části náleží Dolňácku, několik vesnic v okolí Velké nad Veličkou tvoří Horňácko. Samostatnou národopisnou oblastí jsou Moravské Kopanice. Do okolí Valašských Klobouk zasahuje Valašsko, k němu přiléhá Luhačovické Zálesí. Dodnes je v Bílých Karpatech při oslavách různých svátků živá tradice lidových krojů, písní a tanců.
Mezi nejznámější památky a turistické cíle patří větrný mlýn v Kuželově, novogotický zámek Nový Světlov v Bojkovicích, památky lidové architektury na Horňácku a Uherskobrodsku či zřícenina románského hradu v Brumově. Asi nejznámější muzejní expozicí podhůří Bílých Karpat je skanzen ve Strážnici. Ve Strážnici se také koná tradiční folklórní festival.
První osídlení na okrajích území dnešní CHKO je doloženo z počátku neolitu, z období 6000-3500 př. n. l. Na počátku druhého tisíciletí př. n. l. sem pronikly kmeny z karpatských kotlin, jak dokazují nálezy kanelované keramiky a opevněná hradiska (například v Bánově). Na konci druhého tisíciletí př. n. l. se objevil lid popelnicových polí, jehož přítomnost dokázaly průzkumy pozůstatků rozsáhlého hradiště u Javorníku a řady pohřebišť mezi Luhačovicemi a Valašskými Klobouky. I Keltové vybudovali v území opevněná sídliště (například u Brumova). Nálezy římských mincí u Bojkovic a ve Vlárském průsmyku svědčí o existenci důležité komunikace a první slovanské osídlení dokumentují nálezy pohřebišť z doby Velké Moravy na Slavičínsku a Bojkovicku.
ČTK
