Šumavu mohou zachránit zkušenosti starých lesáků, připomínky jejích starostů i vědomosti českých vědců.
Setkání starostů šumavských obcí s vedením národního parku a se senátory, které se konalo v Klostermannově chatě na Modravě, jsem se zúčastnil, abych se nemusel spoléhat na informace, které nám servírují média. A dobře jsem udělal.
Mluvilo se o problémech Šumavy a o možnostech nalezení kompromisu mezi ochranou šumavské přírody, nutnými lesnickými zásahy v národním parku a potřebami místních obyvatel. Myslím, že takový kompromis možný je. Chybí jen více politické vůle v nejvyšších patrech politiky a můžeme se jen domýšlet, proč za 25 let trvání Národního parku Šumava nikdo nevzal na vědomí zkušenosti šumavských lesníků a starostů…
Bylo velice poučné, poslechnout si názory zastánců všech názorových proudů. O svých zkušenostech hovořili starostové obcí, zástupci současného vedení národního parku, ale také třeba bývalý ředitel Správy národního parku Šumava, Jiří Mánek. Pan profesor Čermák z Mendelovy univerzity hovořil o primárních příčinách nedávných i současných kůrovcových kalamit.
Přítomno bylo i několik senátorů a senátorek, kteří se o problémy Šumavy zajímali především kvůli chystané novele zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ke které se bude Senát vyjadřovat. Zatím se však nedá říci, že by zmíněná novela byla přínosem pro Šumavu a její obyvatele. Pozitivní je samotná snaha senátorů a senátorek, dozvědět o problematice více.
Jiří Švec
