Bude nutné přemýšlet nad jinou formou našeho financování, říká ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený Šumava – Správa Národního parku Šumava už třetím rokem provádí ve větší míře zásahy v mladých porostech, kdy se plánovaně těží pouze v porostech do osmdesáti let. V roce 2015 tvořily zásahy v mladých porostech 49 procent z celkového objemu těžeb, konkrétně 70 000 metrů krychlových. V letošním roce jejich podíl pravděpodobně přesáhne 50 procent, dohromady opět okolo 70 tisíc metrů krychlových. „To má za následek neblahý dopad na ekonomiku Správy Národního parku Šumava. Oproti předchozím letům produkujeme převážně tenké dříví nebo dříví poškozené větrem či kůrovcem. Protože je chod správy z většiny finančně závislý na výdělku z těžby dříví, není ekonomická situace tak veselá jako třeba před deseti nebo i pěti lety, kdy při kalamitách bylo těženo hlavně tlusté a staré dříví," upozornil ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený. To ale podle něj neznamená, že by šumavský národní park chtěl tento trend měnit. „Naopak. V právě projednávaném plánu péče máme stanovený prostor, který chceme připravit na ponechání přírodním zákonům za cca 15 let. Takže v mladých porostech tohoto prostoru – tam, kde bylo hojně sázeno – připravíme původně hospodářsky vysázený les na budoucí převod do ryze přírodního managementu. Naše zisky z lesa tak budou pravděpodobně rok od roku klesat, a tak bude nutné přemýšlet nad jinou formou financování naší správy," uvedl Hubený.
ČASOVANÁ BOMBA
Nové postupy při zásazích v mladých lesních porostech začal šumavský park používat, protože mu podle něj nic jiného nezbylo. Na Šumavě jsou totiž po rozličných kalamitách relativně mladé lesy, které zhruba z poloviny tvoří potomci původních lesů a z poloviny umělá výsadba. „Lidé na velkých plochách vysázeli smrky i tam, kde by mohly růst i jiné dřeviny. Bez péče by byly v budoucnu velmi nestabilní a mohly by snadno podlehnout větrným nebo kůrovcovým kalamitám. Převážně jde o lesy vysázené před dvaceti až šedesáti lety," uvedl mluvčí parku Jan Dvořák.
„Je to taková časovaná bomba. Jsou to totiž velmi husté porosty s počtem až 3000 stromů po hektaru. Ty tady spolu soupeří o místo na slunci, velmi rychle rostou do výšky a zároveň se jim zkracuje koruna a mají malé kořeny, což u dospělých smrků, případně jedlí, znamená vysoké riziko vyvrácení i při slabších poryvech větru. Je tedy vhodné snížit konkurenci mezi stromy, vytvořit jim více místa a zvýšit jejich odolnost," vysvětlil náměstek ředitele Správy Národního parku Jan Kozel, který má na starosti lesní ekosystémy.
„Podpora jednotlivých stromů ale není hlavním cílem zásahů. Tím je změna struktury porostů a zvýšení druhové rozmanitosti," dodal Kozel.
