Poničené karoserie, rozbitá okna, pěna ve výfuku, zákeřně vypuštěná brzdová kapalina: Šumava je takřka na pokraji občanské války. Loajální občané dávají koláče policistům za to, že z lesů, jež jim nepatří, vyhánějí ty, kdo trvají na standardním statutu národních parků (to druhé, viz LN 28. 7., je dle senátora Pitharta kýč, ty koláče nikoli). Hysterie vypuká nad prostým faktem, že národní parky mají z definice jiný režim než hospodářské lesy (nepodléhají lesnímu zákonu, nýbrž zákonu o ochraně přírody, tudíž ničit předmět ochrany, horskou smrčinu, aby se zachránila bezcenná monokultura, je protizákonné). Senátoři Jirsa a Rippelová (LN 26. 7.) se po jakešovsku sníží k denunciaci přírodovědců, kteří v regulérní soutěži získali granty: jen zamění Hanku Zagorovou za Hanku Šantrůčkovou (Milá holka, ale když ona bere ročně...). Přesně totéž použije v LN 28. 7. starosta Schubert vůči Duze. Jde o metody minulého režimu. Stejně jako policejní hon na lidi, rozpoutaný aktivistou jedné strany proti aktivistům strany druhé. Jan Stráský – ať to vidíme z kterékoli strany – jako krizový manažer, mající zažehnat, a ne rozpoutat válku, objektivně selhal.

Jenže i „vůdce šumavského lidu”, starosta Schubert, je všechno jiné než muž míru. Pan starosta byl před lety přistižen kamerou ČT, jak kácí v 1. zóně strom jen proto, aby líp viděl z posedu: i když šlo o prkotinu, není divu, že se stal nepřítelem ekologů. Pak ale na Šumavu přijde mezinárodní mise IUCN a doporučí zvětšit zóny, kde bude těžba vyloučena. Pan starosta otočí o 180 stupňů a horlí pro „regulérní národní park podle 2. kategorie IUCN se souvislou bezzásahovou zónou”. Ještě v létě 2006 se s ním a budoucím ředitelem Krejčím vypravím přes Modrý sloup na Luzný a celou cestu pan starosta velebí bavorskou bezzásahovost, nadšeně fotí pod uschlým horním patrem nový les (ještě mám ty fotky schované). Pak se to ale začíná se zelenými ministry houpat, pan starosta vycítí vítr, udělá opět dvojitého odpíchnutého rittbergera a tepe „polovědecký experiment s bezzásahovostí”. Proti strůjcům experimentu – který před pěti lety sám prosazoval – pořádá trestné výpravy, vyhrožuje v televizi domobranou a žaluje na české vědce evropským vládám. Kdyby to všechno neodnášela příroda, byla by ta naše zastupitelská demokracie Kocourkov k popukání.