V dnešním fotoblogu se zaměříme na mediálně dosud opomíjené téma společenského aktivismu šumavských chalupníků.

Městský člověk má tento typ lidí tak nějak podvědomě v mysli uložen v podobě rázovitého chasníka, který po celý den obdělává v potu tváře své skrovné kamenité políčko, pročež když si pak po večeři sestávající z brambor, cibule a tvarohu rozestele za pecí svůj ovčí kožich, nezbývá mu již kapacit na nic intelektuálně náročnějšího, než jsou reprodukční pohyby. To už dávno neplatí!

Šumavští chalupníci jsou dnes vesměs blahobytnými majiteli lesních dílců, provozovateli penzionů a uživateli japonských a korejských vozidel s náhonem 4x4. Nejenže se nelopotí po pastviskách a lesích, ale mají dostatek času zabývat se rozvojem intelektu, zejména pak studiem přírodních věd. Dendrologie (nauka o dřevinách) a entomologie (o broucích) jsou mezi zdejším lidem disciplinami nejoblíbenějšími. Tak dnes již prakticky nelze při potulce zádumčivým krajem Klostermannovým nenatrefit na pastoušku, kde by vám v odpovědi na vaše „pozdrav Pámbů, pantáto” ihned sami od sebe nezačali z rukávu sypat ponaučení o breberkách, jež přebývají pod kůrou jehličnatých stromů.

Bohužel však ne všude žijí lidé s takovým niterným propojením s matkou přírodou jaké mají Šumavané. Ne všude mají lidé tu schopnost přivinout se ke kmínku a v lesním tichu naslouchat řeči sromů. Jezdí sem do těchto končin i lidé městští, a mezi nimi občas i mládež jakási podivná, neupravená, neostříhaná, batikovaná, duhová, marihuanou čpící...  Hnutí Duha. A právě tito pokoušejí se rozsévat zde bludy a klamstvo o tom, jak je třeba s lesem nakládat. Možná to ani zle nemyslí, ale těmito řečmi ohrožují nejbytostnější zájmy těch, kteří tu po generace žijí, kteří jsou do zdejší přírody vrostlí, kteří lesu rozumí nejlépe a kteří už také mají podepsané a od notáře potvrzené nejrůznější smlouvy...

A právě v takovou chvíli zvedá se mezi místními spontánní vlna spravedlivého rozhořčeného společenského aktivismu, s níž pak ruku v ruce kráčí její družka - lidová slovesnost: