LUBOŠ DVOŘÁK
Relativně nedávno jsme byli svědky dalšího dílu absurdního divadla. Vracím se k tomu, protože to považuji za dost závažné a jistě se s podobnými problémy setkáme i v budoucnu. Krajský soud rozhodl, že Okresní soud v Klatovech byl oprávněn vydat předběžné opatření, kterým zakázal Hnutí Duha protestovat proti (bránit) kácení kůrovcem napadených stromů v druhé (ochranné) zóně Národního parku Šumava.
Národní park vykládá rozhodnutí jako potvrzení oprávnění kácet, a »poukaz« na náhradu škod způsobených těmi, kteří přes rozhodnutí kácení bránili, a tím porušovali zákon (maření úředního rozhodnutí – může být i trestný čin). Kromě toho ti, co se aktivně zapojili v době platnosti předběžného opatření do odporu proti němu, kácení »prodražovali«, a tím způsobili i škodu. Náhradu škody lze – nejen podle švýcarských zákonů, ale i podle těch českých - vymáhat buď v rámci trestního (přestupkového) řízení, byla-li škoda způsobena trestným činem (přestupkem), nebo následně v občanskoprávním řízení.
Hnutí Duha oproti tomu tvrdilo, že o nic nejde. Soud potvrdil oprávněnost předběžného opatření, které zaniklo, když kácení ustalo. Takže se ho to vlastně ani netýká, protože oni předběžné opatření přece jako organizace respektovali a porušovali je jen »jacísi ekologicky citliví« obyvatelé, což se zmíněného hnutí absolutně netýká.
Prostě Kocourkov hadr. Tak se na to podívejme trochu blíže. Potvrzení oprávněnosti vydat předběžné opatření znamená, že předběžné opatření klatovského soudu bylo platné a účinné. Každý, kdo se mu aktivně vzepřel, tedy zejména ti, kdož aktivně kácení bránili, se dopouštěl »maření úředního rozhodnutí«, a lze proto proti němu uplatnit zákonné sankce s takovýmto činem spojené, tedy včetně náhrady prokázané škody. Protože čin páchali lidé ve skupině a organizovaně, je jednak možno posuzovat čin zřejmě i přísněji a náhradu škody uplatňovat vůči všem identifikovaným pachatelům jedním z výše uvedených způsobů, tedy v rámci trestního přestupkového či občanskoprávního řízení »nerozdílně«. Volba způsobu náleží poškozenému.
Vzhledem k tomu, že české právo trestá i pokus o návod, pomoc, vyzývání či schvalování v případě trestného činu, je zřejmé, že minimálně »vyzývání« a »návodu« k trestnému činu se dopustilo i Hnutí Duha, neboť na jeho výzvu se ty »soukromé« osoby, se kterými ono hnutí ale opravdu nemá nic společného, do blokády zapojily. Proto i kdyby soud dospěl k závěru, že nejde prokázat, že osoby porušující předběžné opatření soudu jednaly jako členové Hnutí Duha, jeho jménem nebo v jeho zájmu, je myslím odpovědnost tohoto hnutí jako iniciátora porušování zákona evidentní a měl by za ně nést odpovědnost.
Je třeba už konečně skončit s tím, že ekologické organizace mnohdy bezostyšně a většinou beztrestně porušují zákony, protože se státní moc i firmy »bojí« negativní reklamy. Ekologické iniciativy, často obdobně jako někteří »nepřizpůsobiví občanéÂ, totiž velmi hlasitě křičí, že jsou kráceny na svých právech, a to i v případech, kdy je toto údajné krácení práv minimálně sporné. V okamžiku, kdy sami jejich členové svou činností krátí práva nás ostatních, porušují zákony. Ovšem podle svého názoru vždy »konají ve jménu dobra«, a proto jsou oprávněni tak činit. Prostě máme tu další kastu »rovnějších mezi rovnými«. Trapné výmluvy, že uvědomělí občané konali sami o své vůli a Hnutí Duha »je muzikant«, jsou jen další ukázkou zneužívání, nikoliv naplňování práva.
Hnutí Duha se evidentně v tomto případě řídí heslem »účel světí prostředky«. Nevím, zda je jimi sledovaný "účel« správný a chvályhodný, v případě kůrovce na Šumavě o tom mám silné pochybnosti, co však vím zcela jistě, je, že metoda »účel světí prostředky«, kterou k dosažení svých cílů nejen v uvedeném případě používají, je chybná a scestná zcela jednoznačně!
