Šumava se raduje, Mnichovská dohoda padla

Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa dokázal, že zdravý selský rozum mu nechybí. Jeho prohlášení na setkání se starosty šumavských obcí v Srní, že zákon o šumavském národním parku musí vzniknout především na Šumavě a nikoliv v kancelářích ministerstva v pražských Vršovicích, je geniální a přitom tak úžasně jednoduché.

Ano, budoucnost Šumavy musí být především záležitostí zdejších obyvatel a nikoliv byrokratů, kteří o ní nic nevědí a na mapě by ji hledali někde v Jeseníkách. Obávám se toho, že z jejich dílny bychom se dočkali nikoliv kvalitního zákona o šumavském národním parku, ale paskvilu s mnoha chybami.

Národní park Šumava vznikl sporným rozhodnutím Pithartovy vlády v roce 1991 a už tehdy někteří právníci tvrdili, že národní parky musí být zřizovány pouze zákony schválenými v Parlamentě a nikoliv pouhými vládními nařízeními a tudíž je jeho existence protiprávní.

Nový zákon by tedy měl vyváženě respektovat názory obcí, krajů a státní ochrany přírody. Ano, zdejší panenská příroda si zaslouží, aby se z ní mohli těšit i příští generace, ale na druhé straně to nemůže být dogma, které je nadřazeno všemu a třeba i lidským životům. Vždyť už od 18. století schwarzenberští dřevorubci káceli lesy i v místech, kde je v současné době první ochranné parkové pásmo, které vinou nezodpovědných pseudoekologických experimentů exministra Bursíka zdevastoval kůrovec.

Právě v éře onoho bývalého předsedy Zelených se Šumava stala hříčkou v rukou tzv. odborníků, kteří nebrali ohled na demokraticky zvolené zástupce zdejších obcí i jejich obyvatel a hodlali vytvářet divočinu tam, kde už po staletí žádná nebyla. Bylo by to takové opakování Mnichovské dohody, ve stylu o nás bez nás, kdy se lidí, kterých se problém týká, nikdo na nic neptá a kterou už zdejší kraj kdysi zažil. Opakoval by se i pozdější scénář, kdy komunisté se rovněž neptali zdejších obyvatel v padesátých letech na jejich mínění, tyto krásné hory zohavili ostnatými dráty, zlikvidovali pohraniční vesnice, vystěhovali z nich obyvatele a lidem je zakázali.

Nyní však ministr Chalupa dal najevo, že mnichovské praktiky jsou out a o své budoucnosti si rozhodnou především sami Šumavané. Nový zákon o NP Šumava by tak měl stanovit jasná pravidla pro všechny zúčastněné strany, aby místní lidé nebyli nadále obětí byrokratickém zvůle úředníků státní ochrany přírody. Šumavské obce by také měly od státu dostat kompenzace za 70 tisíc hektarů lesa, které leží na území parku a ony zde nemohou těžit dřevo.

Jsem také rád, že konečně máme normálního ministra životního prostředí.