Od 15. července probíhá v Národním parku Šumava v lokalitě Na Ztraceném akce ekologistů. Přírodní scéna byla vybrána nikoliv spontánně na základě vzniklé situace, ale po pečlivém uvážení. Účelové bylo i přejmenování lokality na Ptačí potok. Zřejmě v zájmu režie, která dbala budoucího pokračování děje. Některé detaily scénáře sice předem unikly z ideologické konference ekologistů, ale spravedlivě nutno říci, že výsledek předčil mnohá očekávání.

Pokud se budu zabývat osobami a obsazením, tak se nedoberu valného zjištění.  Média, zejména ta veřejnoprávní, se snažila národu vnutit, že jde o akci ekologů. Mediálně známý politický předskokan tyátru Liška, oproti pokračovateli Vlašínovi, ekolog není. Kdo dál z aktivistů ekolog je, to nešlo zjistit, protože ti buď při diskusi a výslechu mlčeli, anebo před kamerami nesrozumitelně ječeli. Nakonec se ale aktivisté shodli na jednom - na základě rozhodnutí klatovského soudu, kterým bylo vydáno předběžné opatření proti aktivitám Hnutí Duha, nikdo nebyl z Hnutí Duha. V prvním týdnu usilovných herecko-politických scén děj plynul nezáživně, ač se veřejnoprávní ČT snažila, seč mohla. To pravé drama nastalo až příchodem složek Policie České republiky, které byly povolány Správou parku na ochranu státního majetku, ochranu osobních práv, ochranu života a zdraví, dodržování zákonů, zákonnosti a soudního rozhodnutí. V ten okamžik vtrhla na scénu média a téměř jistý propadák okurkové sezóny se stal jedničkou. V jistém okamžiku dokonce předčil norského masového vraha. To probudilo z netečnosti i poltickou klaku a kde kdo se snažil přijít se svojí troškou do mlýna, tu slovem, tu přímým vstupem do děje. Takový zájem podpořil ekologisty k neočekávaným až profesionálním hereckým výkonům, které ocenil známkou nejvyšší deník Mladá fronta DNES. Závěr děje Na Ztraceném se tak sice zřejmě vymknul původnímu režisérskému záměru, ale o to více podnítil kreativnost ekologistických umělců. Budoucí ocenění záleží na mnoha okolnostech. Bojím se, že nejvíce na těch politických. Jenom nevím, zda vystoupení ekologistů přirovnat k tragikomedii, nebo k frašce. Zde bych se nepletl do řemesla odborníku Justovi, který třeba nalezne jinou kategorii, z hlediska svého hodnocení „celkového uměleckého projevu”.

Na Ztraceném bylo ztraceno mnoho původních ideálů na všech stranách. Na Ztraceném chtěli zřejmě ekologisté drama o vyhledání a popravě jejich úhlavního nepřítele. Tím prvním byl nominován ředitel Stráský se svým náměstkem Mánkem, pak ministr Chalupa, po borůvkovém pochodu následovali obyvatelé Šumavy spolu s doktorkou Pelíškovou a nakonec se jím stala Policie České republiky. Zdá se, že mnozí politikové se nyní budou snažit získat politické body tím, kdo policii za její asistenci Na Ztraceném víc znectí.  Připadalo by mi ale rozumnější získávat politické body podporou ochrany zákona a demokracie pro všechny. To bych asi musel žít v jiné zemi a ne v tomto absurdistánu. Běžné scény Na Ztraceném se totiž odehrávaly podle stejného scénáře. Za policejní brutalitu jsou aktivisty dokladovány sestříhané scény z ekologistou vynuceného policejního zákroku a jím požadované vynášení mimo vyhražený prostor.  Na kameru to vypadá dobře a každodenní zkoušení přeci nějaký ten povedený záběr zajistí. Na divadelních prknech by to možná působilo úsměvně. V reálu to však připomíná předscénu k tragédii, kdy bude český premiér prosit u pultíku, tak jak učinil včera britský premiér. A to jenom proto, že pro nějakého pitomce bylo lepší na počátku posbírat pár pitomých politických bodíků, bez ohledu na to, jak stupidní ty bodíky jsou.