Novela zákona působí, jako by ministerstvo nevědělo, na kterou stranu se přiklonit

Šumavu jako lákavé letní téma zatím využil každý ministr životního prostředí a ministr Brabec tradici neporušil. Po prázdninách se do Sněmovny dostane senátní návrh zákona o Národním parku Šumava, který může letitý spor ukončit a mimo jiné přinést široké veřejnosti zpřístupnění dosud zbytečně uzavřených částí šumavského parku. Ale ouha, tento návrh se nelíbí ekologickým organizacím, a tak přichází ministr Brabec s vlastním řešením v podobě novelizace stávajícího obecného zákona o ochraně přírody.

Každý, kdo se se zněním této novely seznámí, zjistí, že není ani sebemenším příslibem otevírání Šumavy a k lítosti drtivé většiny starostů na Šumavě ani řešením sporných otázek. Právě naopak. Rozpaky z této novely neskrývají nově ani starostové z ostatních parků v naší zemi. Mediální masáž slibující otevírání Šumavy je tak opět pouze plácnutím do vody a sběrem laciných politických bodů.

Kudy z této šlamastyky ven? Změna obecného zákona o ochraně přírody je nutná. Tato norma je však natolik obecná, že šumavské spory při nejlepší vůli vyřešit nemůže. Přirozeně se nabízí vyhlásit každý národní park, po vzoru Národního parku České Švýcarsko, speciálním zákonem. V obecném zákoně vyřešit to, co je pro všechny národní parky společné, ve speciálním zákoně to, co je pro ně specifické. Jen připomenu, že šumavský park má rozlohu 68 000 hektarů a všechny zbývající české národní parky celkem 44 400 hektarů, a novodobá historie Šumavy ukazuje, že specifik je mnohem více a bylo by rozumné je respektovat. Ministerstvem navrhované řešení je sice dokonale symetrické, ale bohužel nerespektuje realitu, a je tak spíše líbivé než funkční.

Senátní návrh považuji za kompromisní, protože spojuje zájmy ochrany přírody a udržitelného rozvoje. Ministerský návrh působí prozatím velmi rozpačitě. Jako by samotné ministerstvo nevědělo, na kterou stranu se ve svém návrhu přiklonit. Zda na stranu ekoaktivistů, anebo na stranu místních obyvatel a široké veřejnosti, která touží po zdravé šumavské přírodě a poznání dosud zapovězených míst Šumavy.

V jedné věci mám však zcela jasno. I my, obyvatelé Šumavy, toužíme chránit přírodu, a ne naopak, jak je nám mnohdy podsouváno. Musí nám však zbýt prostor pro život a o ten se tu hraje. Lidé na Šumavu patří, a pokud někdo usiluje o opak, pak prosazuje extrémní variantu, která má ke kompromisu velmi daleko.

Když jsem před mnoha lety poprvé napsal, že mi situace na Šumavě připadá jako děj z absurdního dramatu Čekání na Godota, tak jsem měl naději, že Godot brzy přijde. Ale Godot stále nepřichází a my stále trpělivě čekáme.

***

I my, obyvatelé Šumavy, toužíme chránit přírodu, a ne naopak, jak je nám mnohdy podsouváno. Musí nám však zbýt prostor pro život a o ten se tu hraje.