Za radikálním postojem ministra životního prostředí Richarda Brabce vůči Šumavě údajně stojí dohoda mezi bývalým ministrem životního prostředí Ladislavem Mikem, dnes náměstkem generálního ředitele Evropské unie pro potravinové řetězce EU, a majitelem Agrofertu Andrejem Babišem.

Za radikálním postojem ministra životního prostředí Richarda Brabce vůči Šumavě údajně stojí dohoda mezi bývalým ministrem životního prostředí Ladislavem Mikem, dnes náměstkem generálního ředitele Evropské unie pro potravinové řetězce EU, a majitelem Agrofertu Andrejem Babišem: Vy nám vydejte Šumavu a my necháme na pokoji vaše podniky. Realita této dohodě odpovídá. Jako vrchol arogance znělo všem šumavským starostům a regionálním politikům vysvětlení ministra životního prostředí Brabce, proč odvolal ředitele Jiřího Mánka: prý aby uklidnil situaci na Šumavě. Přitom právě v posledních letech se po dlouhé době podařilo najít dohodu mezi vedením NPŠ, Svazem obcí NPŠ, Jihočeským a Plzeňským krajem i regionálními politiky. Dohoda se našla nad návrhem zákona o NPŠ (proti kterému ministr aktivně vystupuje), Plánem péče (který ministr svévolně změnil) i nad rozsahem území, které má být ponecháno "bezzásahovosti" či "divočině". Před nástupem ministra Brabce na Šumavě opravdu zavládl klid a dohoda. Jediní, kdo s touto situací nesouhlasili, byli členové Hnutí Duha a skupina aktivistických vědců, sebe sama politicky deklarující jako "Stínová vědecká rada parku".

Hnutí Duha a aktivističtí vědci dlouhodobě prosazují okamžité vyhlášení bezzásahovosti na 30, 50 nebo i na 70 procentech území parku. Nový ředitel Pavel Hubený se netají tím, že mu tyto názory nejsou cizí, a ve svých rozhovorech vedle personálních změn klade důraz na "důslednou ochranu přírody" a "důsledné dodržování zákonů". Pavel Hubený je znám jako jeden z nejradikálnějších zastánců sukcese a divočiny. V souvislosti s tím, že nový ředitel zároveň odmítá senátní návrh zákona o NPŠ, působí jeho slova zlověstně. Nový zákon by dal Šumavě jasná pravidla, zatímco stávající obecné zákony umožnily např. ministru Bursíkovi způsobit kůrovcovou zkázu na třetině území parku a umožnily řediteli Krejčímu těžit statisíce kubíků dřeva. Stávající zákony dovolily ve jménu ochrany přírody zničit tisíce hektarů vzrostlého šumavského lesa, nechaly zničit stanoviště tetřeva a dalších chráněných živočichů atd., atd. Nikdo nebyl potrestán, protože po letech soudy rozhodly, že zákon nebyl porušen.

Ministr si musel být vědom, že jmenováním Pavla Hubeného do vedení parku boří konsenzus a dává park všanc ekologistům. A požadavky ekologistů pokračovaly. Ministr změnil Plán péče, na kterém byla domluvena Správa NP, obce, kraje, Rada NP s bývalým vedením MŽP. Změna jde v neprospěch turistů, v neprospěch farmářů, v neprospěch lesa, a tím v neprospěch šumavských obyvatel. Ministr ihned zvětšil na Šumavě plochy bezzásahovosti proti kůrovci navzdory tomu, že sliboval, že bude ctít dohody s obcemi a regionem. Ale co víc, do plánu péče ministr vpravil pro lesní ekosystémy cíl "většinu lesa ponechat samovolným procesům". V NP Šumava je 55 000 ha lesa. Kolik je pro nové vedení parku "většina lesa"?

Bohužel, Šumava byla opět "zobchodována". Již jsme to zažili v letech 2007-2010, kdy tehdejší premiér Topolánek vyměnil Šumavu s ministrem Bursíkem za podporu reforem. Jak dlouho ještě bude vyhrávat ekofundamentalismus a jak daleko zajde s tímto ministrem? Kolik Šumavy uschne a bude vykáceno? Kolik místních lidí se bude muset vystěhovat? Nejde jen o Šumavu. Jde o princip demokratické společnosti. Díky ministrovi, který Šumavu vůbec nezná a Šumavě odmítá naslouchat, roste síla extremistických nátlakových skupin. Pokud tento trend nezastavíme, v Čechách vyhraje anarchie a extremismus.