Letošní dubnové mrazy napáchaly tuzemským ovocnářům a vinařům „pěknou paseku". Pěstitelé vyčíslili škody na předpokládaných budoucích tržbách u vína na 1,4 miliardy korun, dalších 400 milionů korun prý spálil mráz v ovocných sadech. Pěstitelé o těchto chmurných vyhlídkách neprodleně (a velice pragmaticky) informovali premiéra Bohuslava Sobotku. A dosáhli svého, předseda vlády hned slibuje dotace a volá po systematickém řešení na evropské úrovni.
Zemědělci to s vládou zkrátka umí. Vždycky to s ní uměli. Když bylo venku horko a sucho, vydupali si dotace. Když bylo pro změnu deštivo a plodiny napadly plísně či škůdci, udělali totéž. A když mrzne a květy na stromech spálí mráz (přece jen nejsme v tropech, a tak tento jev by neměl být ani v průběhu dubna považován za extrémní úkaz), natahují ruku znovu.
Jsem schopen pochopit, že počasí je jev vrtkavý a mnohdy zrádný, ale naopak podnikání v jakémkoliv oboru je rozhodnutí svobodné a dobrovolné. Proč by měl stát (a tedy všichni daňoví poplatníci) doplácet jednomu druhu podnikatelů na úkor druhých? Bude stát dávat dotace výrobcům piva nebo nanuků, když budou argumentovat studeným létem? Bude stát dotovat provozovatele horských lyžařských středisek, když nenapadne žádný sníh anebo bude dokonce takové počasí, které neumožní ani umělé zasněžování? Těmito okolnostmi přece taky vznikne výpadek v tržbách a hospodaření daného podniku může skončit ve ztrátě.
Chce-li stát aktivně zasáhnout ve prospěch jedné skupiny podniků, měl by je nejprve přesvědčit, že by se měli aktivně podílet sami. Například vytvořením fondu, do kterého by zemědělci a pěstitelé odváděli každým rokem předem daný poplatek nebo určitý podíl z tržeb za dané plodiny. Ostatně konečnou cenu za příslušné plodiny či ovoce platí spotřebitelé, tak ať i oni zaplatí tyto případné dodatečné náklady pěstitelů. Například koruna navíc za kilogram třešní nebo broskví přece není něco, kvůli čemu budou zákazníci houfně od nákupu u prvovýrobců utíkat. Za poslední roky například velice kolísaly cen brambor. Byl kolem toho humbuk? Nebyl. Brambory lidé potřebují, a tak zkrátka za padesátikilový pytel zaplatili například o dvě stovky víc a bylo.
Abychom si rozuměli, neohrnuji nad zemědělstvím či pěstiteli ovoce nos. Sám se zahradnictví – sice jen volnočasově - věnuji a také jsem s hrůzou sledoval, jak se rozmary počasí na jednotlivých ovocných stromech na mé zahradě projeví (za pár dnů budu pro změnu bojovat se slimáky či jinými škůdci zeleniny). Pochopme ale, že produkce ovoce na kšeft je podnikání a každý, kdo se na něj vrhne, by si měl být vědom, že ne vždy slunce svítí.
Nevím, nakolik premiérovu rychlou vstřícnost k vinařům ovlivnily blížící se krajské volby a jeho původ z jižní Moravy, na druhou stranu mně státní rozpočet začíná připomínat trhací kalendář. Andrej Babiš tu hledá, z koho by co ještě vyždímal, druhou rukou ale vláda (či její členové) hned slibuje tisíce a miliardy korun zemědělcům či propuštěným horníkům z OKD. Někdo to prostě umí...
