Šumavská apokalypsa je stále předmětem zájmu naší veřejnosti. Zničení přírodní krásy na tak velké ploše je věcí, kterou nikoho nemůže nechat chladným. To co se stalo, je svědectvím nezodpovědného chování ekologického fundamentalismu. Je to svědectví toho, když se úzká skupina lidí zmocní společného - státního vlastnictví a naloží s ním podle svého a samozřejmě ,,jedině správného názoru”. Šumava se stala experimentem našich zelených Khmérů, kteří v zájmu své ideologie popřeli všechny zásady lesnického hospodaření a zaseli zkázu v tomto krásném přírodním koutu naší země. Využili krátkého účinkování svého příznivce Martina Bursíka na ministerstvu životního prostředí a rozjeli tragickou změnu. Byla zničena práce několika generací lesáků. Počáteční ekologický revoluční jásot byl vystřídán přírodní tragédií a velkou národohospodářskou škodou. Hodně podobné tomu, co se odehrávala svého času v Číně, v době kulturní revoluce.

Národní park Šumava se rozkládá na ploše 68 000 ha, z čehož lesní pozemky tvoří 80 %. Šumavské lesní porosty se staly nejdříve v roce 2007 obětí řádění přírodního živlu- orkánu Kyril. Řáděním vichru spadlo na zem v NP Šumava milion kubíků dřeva a další milion kubíků spadlo v ostatních částech Šumavy, která jsou zahrnuty do CHKO Šumava. Rozhodnutím tehdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka bylo nezpracovat v nejvzácnějších částech národního parku padlé dřevo (odhad nezpracovaného dřeva se blíží k 220 000 kubíků dřeva) a na problém bylo zaděláno. Lýkožrout smrkový, nebo-li kůrovec, dostal prostor k namnožení na padlém dřevě a aby se mu dařilo ještě více, tak se k těmto oblastem se přiřadili rozlehlé plochy smrkové monokultury a ponechány kůrovci napospas. Díky převládajícímu proudění vzduchu se brouk rychle rozšiřoval do dalších částí české Šumavy. Výsledkem nečinnosti za ředitele Krejčího je 10 000 hektarů od kůrovce sežraného lesa a v zásahových částech, kde se kůrovec zastavoval kácením, vzniklo dalších 3 000 ha lesa holin, jako daň za bezzásahový experiment.

A na těchto holinách někde obtížně, někde lépe začínají vegetovat nové stromky. Lidé jsou rádi, že příroda má stále potenciál se sama obnovit. Je to taková tichá radost, neboť většina návštěvníků ví, že se za svůj život už nebude na mnoha místech procházet pod šumavskými velikány, že nebudou využívat jejich stínu, že nebudou nasávat do svých plic ten skvělý produkt starého lesa- pryskyřičný ozón šumavských hvozdů! Tato zničená obrovská plocha uschlého, stojícího lesa přináší stísněnost a ta je ještě podporována zvláštním tichem v němž ptačí zvuk nezaslechnete. Mnohé ptactvo  zmizelo a nikomu z ochranářů nevadí, že zde byly porušeny podmínky, které vedly k vyhlášení oblasti Natura v roce 2004? Datlík tříprstý ani datel černý se na suchých pahýlech neuživí a proto zmizeli. Tetřev hlušec v těchto plochách živoři. Bylo to nutné, říká si každý normálně uvažující člověk? Proč tolik zmaru?

Jenom revolučně skalní ekologové jásají nad novými stromky, nad zrodem nové Šumavy. Je to od nich falešný jásot, který vlastně říká: „Vidíte, vždyť se tak hrozného nic nestalo, les roste dál!” Díky životodárným slunečním paprskům, které oživily napadaná semínka v podrostu, opět na těchto holinách zase narůstá smrková monokultura. Monokultura, za kterou ekologové kritizovali naše předky a kterou předkové vysázeli po velké vichřici roku 1870. A vysázeli ji ze sazenic , které sehnali ze všech koutů tehdejší monarchie a tím vznikl nežádoucí genetický mix. Naši ,,zelení experti” zapomněli, že není možné, aby bez lidské pomoci, vznikla ona žádoucí skladba smíšeného lesa, když tam předtím dvě století smíšený les nebyl. Jedná se o les, kde by v porostech byly zastoupeny buky, jedle, javory a teprve ty nemilované smrky. I když do nejvyšších partií Šumavy smrk bezesporu a hlavně patří. A tak jsme svědky toho, že díky dogmatu nezasahovat, se Šumava stává jednou velkou plantáží vánočních smrčků. Je jasné, že listnáče a jedle musí vysázet člověk. Ironií osudu je toto potvrzeno u Pramenů Vltavy, kde potajmu v bezzásahové I. zóně, bylo na příkaz ředitele Krejčího provedený zásah v podobě umělé výsadby listnáčů. Byly vysázeny javory, jako důkaz  správného názoru, že ke změně skladby lesa dochází přirozeně. Nedochází. Co člověk zkazil, to musí draze napravit. V současné době se v Národním parku Šumava ročně vysadí 600 000 stromkových sazenic. Většinou jsou to sazenice jedle, buku a javoru.

Výlet k Pramenům Vltavy je vůbec zajímavý. Uvidíte tam důkaz lidské hlouposti a rozhazování veřejných peněz. Uvidíte tam podél turistických cest uměle zkracované uschlé stromy. Stromy, které za pomoci vysokozdvižných plošin jsou zhruba v  šestimetrové výšce zkracovány na tzv. Bavorský způsob. Důvodem této nákladné práce je fakt, že suché stromy můžou ohrozit svým nečekaným pádem turisty na přilehlých chodnících. Laik si řekne, proč se to normálně nepokácí?  Klasický pařez by byl nepěkným důkazem, lidské činnosti v bezzásahové zóně a tak toto drahé a komplikované zkracování kmenů má napodobit přirozený zlom starého, uschlého stromu.

Další důkazní místo lidské hlouposti najdeme a nejenom tam, najdeme v oblasti mediálně známé pod názvem Ptačí potok. Zde došlo k oněm scénám, pro média tak oblíbených obrázků, přivazujících se odpůrců asanačního kácení ke stromům napadlých kůrovcem. Mediálně to bylo prezentováno jako boj proti narušení porostu pralesního typu. Pravdou je to, že tento les byl lesníky vysázen před 60 lety a ničím není zajímavý. Jeho jediný význam spočívá v tom, že byl po dobu pouhých 3 let (2008-2010) zahrnut do bezzásahové zóny. Jinak to je běžný les o a vše co se tam vyskytuje je dílem lesníka.

Zvláštní kapitolou je loupání stromů napadených kůrovcem. Je to vynucený kompromis se zaťatými ochranáři, tedy s ministerstvem životního prostředí a jejich stromovými  přivazovači, kompromis ve kterém se opět proti lidskému rozumu vyhazují státní peníze na nezvyklá asanační opatření pro boj s kůrovcem. Za normálních okolností se všechny kůrovcem napadené stromy vykácí a odvezou. Zde se provádí nákladné zbavování kůry i s kůrovcem ze stojících stromů. Tento způsob má napodobit přirozený děj způsobený kůrovcem. Je to pracný asanační způsob a také něco stojí. Odkornění jednoho stromu stojí až 2 500 korun. Absurdita jde na Šumavě tak daleko, že ani větve takto nastojato odkorňovaných stromů se nesměli odřezávat motorovou pilou, aby nedocházelo k údajnému rušení tetřeva. Cena lidské práce na oloupání stromu a ruční odřezání větví se pak zvyšuje až na 4 500 korun za strom. Celkově bylo vydáno v posledních dvou letech na tento nákladný způsob likvidace kůrovce už 14,5 miliónu korun. Nedivte se, jde přece o posvátné I.zóny, s puncem bezzásahovosti.

Tetřev - to je nová ,,posvátná kráva” Šumavy. Aspoň se to tak může jevit laikovy, který sleduje v médiích spor o Šumavu. Tetřevu se daří vcelku dobře, jeho počty se podle výzkumů zvyšují, současný početní stav se na celé Šumavě a v Bavorském lese přesahuje pět stovek jedinců. Tato jinde ptačí vzácnost, na Šumavě celkem běžně k vidění, však slouží zeleným ekoteroristům jako argumentační klacek proti asanačním zásahům. V očích těchto ochranářů je tetřev to hlavní a nesmí být rušen. Přitom už je všeobecně známo, že stavy tetřeva v NP Šumava především a hlavně ovlivňují predátoři. Dojemná péče o tetřeva dává zaniknout faktu, že s uschlými šumavskými stromy po kůrovcové kalamitě se významně snížil počet ptactva a někde zmizely některé druhy ptáků zcela. Zmizely zejména ty, jenž hnízdily v dutinách starých stromů a nebo ty, které za potravu potřebují hmyz vázaný na živé stromy. Významně byly narušeny podmínky dané pro oblast Natura. Ale to našim ,,zeleným expertům” nevadí!

Boj proti kůrovcové kalamitě vedený za ředitele Stráského se blíží do závěru a dnes už můžeme říci, byl to úspěšný počin. Kalamita je na ústupu, kůrovec se už masivně v NP nešíří, už také neohrožuje lesy mimo NP Šumava. Co však není na ústupu, je mediální pokřik viníků této tisícileté katastrofy. V jednotném šiku, ani v nejmenším nechtějí přiznat svůj omyl. Vědí, že nesmí polevit ve svém křiku, neboť ticho z jejich strany by bylo přiznáním. Mají to však marné, neboť dříve či později budou nějakým způsobem souzeni za přírodovědeckou i národohospodářskou škodu způsobenou dogmatismem bezzásahovosti.

Bezzásahovost, tento používaný pojem dokonce nemá ani oporu v zákoně. Zákon č. 114 o ochraně přírody říká, že v I. zóně se používá nejpřísnější režim ochrany. O bezzásahovosti ani slovo.