Osamělé duby na loukách v blízkosti soutoku Moravy a Dyje kdysi lidé vysadili jako zdroj žaludů pro prasata. Fascinující solitéry staré několik set let svým věkem několikanásobně převyšují ostatní stromy. Právě díky tomu a také výhodné osluněné poloze jsou domovem řady vzácných živočichů.
„Výčet druhů bezobratlých, zařazených na červený seznam, by vydal na samostatnou publikaci," potvrzuje Pavel Dedek, zoolog Správy CHKO Pálava. Patří k nim i tesařík obrovský, jeden z našich největších brouků s úctyhodným rozpětím tykadel, nebo kriticky ohrožený krasec dubový a řada dalších.
Těmto druhům ovšem na soutoku vyvstává závažný problém. Solitérní duby na zdejších loukách, které pro ně vždy představovaly ideální prostředí, začaly s poklesem hladiny spodní vody hromadně odumírat.
„V současné době zbývá těch živých a perspektivních jen hrstka. Nové výsadby dubů na loukách začnou být pro tyto druhy atraktivní až po mnoha desítkách let," podotýká Dedek. Stromy uvnitř tmavých porostů tolik netáhnou
Ochránci přírody proto pro vzácné živočichy začali hledat „náhradní ubytování". Takové, v němž najdou hmyzí krasavci ideální prostředí na dlouho dopředu. „Je nutné zajistit větší množství stromů, které budou v optimálním věku a můžou jednak ihned zastoupit dožívající solitéry a zároveň také nabídnout vhodný biotop i za několik desetiletí," podotýká zoolog. Zajímá vás dění v krajích?
Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.
V porostech na okrajích luk, na nichž solitéry rostou, ochránci začali postupně uvolňovat jiné vhodné stromy. V asi tři a půl kilometru dlouhém úseku vybrali duby, ale také jilmy nebo hrušně. Kolem nich lesníci všechno vykáceli – vzrostlé stromy i hustý podrost keřů a mladých dřevin.
Tak, aby na ty vybrané mohlo svítit slunce. „Mnoho druhů, včetně těch, které jsou dnes na hranici vyhynutí, totiž využívá přednostně či výhradně stromy osluněné. Ty, které rostou uvnitř hustých a tmavých porostů, obvykle zcela opomíjí," vysvětluje Dedek, proč kolem luk vznikají pro hmyz slunečné úkryty.
Aby zajistili, že stanoviště přetrvá řadu let, vybrali ekologové kromě nejstarších stromů i ty, které optimálního věku dosáhnou později. Tím však práce nekončí. Lesníci a ochránci přírody se sem musí každé tři až pět let vrátit a vyřezávat zmlazující dřeviny.
